Jak zobrazit fotku JPG v Tkinteru? Jak změnit její velikost, aby se vešla do okna? Jak zajistit, aby můj program dokázal zjistit, na který obrázek jsem klikl (jinými slovy jak předávat a zpracovávat argumenty programu)? Tak to vše a mnohem více je obsahem lekce 23., lekce, ve které pokračujeme ve vytváření tkinterovského Prohlížeče obrázků.

Zkusíme si vyrobit stotisícerýprvý Prohlížeč obrázků. Prohlížeč, který bude zobrazovat fotky podobně, jako ten z Windows či Linuxu. Proč, když jich je tolik? Důvody, proč lidé vyrábí pořád stejné nebo podobné prográmky, jsou různé. O tom bude hned úvod.

Není vůbec samozřejmé, že když na něco kliknete, že se něco stane. Stejně tak, když někde kliknete pravým tlačítkem nebo zmáčknete písmeno „a“. Je věcí programátora, aby zajistil, že když uživatel „něco“ udělá, že se „něco“ stane. A přesně to budeme dělat i my.

Tlačítko vedle tlačítka. Navazuji na přerušený seriál o programování oken v Tkinter, které bylo v lekcích 11 a 12. V těchto dvou lekcích jsme se seznámili se základy okenního programování. Vysvětlili jsme si, že, narozdíl od Delphi či Visual Basicu, má Python několik modulů, jak tvořit okna. Tkinter je jedním z nich.

Podíváme se blíže na moduly. Nebude to přehled všech, které jsou s distribucí dodávány, protože těch je mnoho, opravdu nezvykle mnoho. A těch, co si můžete stáhnout mimo, je ještě více. Půjde však o pochopení toho, co se to děje, když se modul importuje, a tvorbu modulů vlastních.

Chyby, výjimky, errory. Chyby jsou většinou nemilé, ohlašují nějakou špatnou zprávu. Jde ale o to, jestli nám chybové hlášky sdělují něco více než jen ERROR!. Nás určitě zajímá, kde a proč se tak chyba stala. Dokáže Python pomoci?

Zakončíme třídílný seriál o objektovém programováním malou ukázkou toho, jak v objektech vytvořit oblíbený telefonní seznam. Současně s tím rozeberu podrobněji dokumentační řetězce v Pythonu.

Hodně teorie kolem pojmů, které se v objektově orientovaném programování používají - třída, instance, metoda plus jedna praktická ukázka. A na závěr samozřejmě úkol.

Objektově orientovaný přístup k programování je zcela jiný způsob přemýšlení. Je to moderní způsob programování, kterého se chytil softwarový průmysl a který je používán při tvorbě většiny nového, komerčního i volně šiřitelného, softwaru. Základní kamenem tohoto přístupu je objekt.

Prvočísla jsou v programování takovým prubířským kamenem. Na vytvoření programu, který bude určovat, jestli zadané číslo je či není prvočíslem, potřebujete znát pár základních příkazů. Čeho ale je potřeba více, je pořádně si to rozmyslet a vymyslet, jak my sami určujeme, jestli číslo je prvočíslem a pokusit tuto metodu převést na program. A o tom je dnešní lekce.

V prvních 12-ti lekcích kurzu jazyka Python jste se snad naučili základní rysy jazyka. Určitě ne všechny, je toho ještě spousta, co se dá učit. A i to, co jsem vysvětloval, bylo víceméně v hrubých rysech. Tato lekce je opakovací a shrnující, dokonce i bez úkolu.

Na příkladu modelové situace "Co to v tom archivu všechno je" si ukážeme práci s několika udělátky v Tkinter.

Dnes to bude něco o grafickém prostředí neboli GUI neboli oknech. Aneb jak z Pythonu dostat, aby se moje aplikace otevřela v běžném okně na Linuxu, Windows i Macu, místo toho, aby se otevírala v černém shellovském okně.

Tak, konečně se dostáváme k práci se soubory. Ukážeme si, jak ukládat a načítat data do a ze souborů.

Budeme pokračovat v našem "telefonním seznamu". Každého jistě napadlo, co všechno náš program by mohl umět. Mě osobně tam chybí možnost uložení do souboru, abych měl data přístupná i po skončení programu. Někdo by rád v seznamu vyhledával a vypisoval výsledky. Vylepšovat můžeme prakticky vše. Dneska se podíváme na možnosti seřazení seznamu podle abecedy.

Existuje proměnná, které Python říká seznam.  Jiné programovací jazyky ji nazývají "pole".  Python zvolil seznam snad proto, že takový název intuitivněji odpovídá více nějakému seznamu (třeba telefonnímu) než slovíčko pole. Seznamy si děláte, když chodíte nakupovat, když si píšete rozvrh nebo úkoly. Tak přesně o tom (a mnohem více) je seznam v Pythonu.

Dokončíme nástin práce s funkcemi tím, že se pokusíme pomocí jedné funkce namalovat stejné obličeje na různých místech. Dále je na pořadu přestavba programu a práce s argumenty uvnitř funkcí. 

Dnes bychom se měli v našem snažení s modulem Livewires a funkcemi i obličejem dostat zase o kus dál. Snad je jasné, že malování obličeje slouží jako záminka. Že malovat dokážeme daleko lépe, jinak a jednodušeji. Nám tady ale jde jednak o pochopení toho, co se to na obrazovce při malování děje a jednak o funkce. O ty hlavně. Tak s chutí do toho!

Opusťme černý pythonovský shell a pusťme se do grafiky, jak ji chápe Python. Zkusíme si malovat, ale ne myší, jako v Malování, ale pomocí obyčejných příkazů. Grafický modul, který jsme k tomu zvolili, se jmenuje Livewires.