Další pokračování seriálu přináší informace o základních možnostech nastavení, nových nástrojích pro zajištění bezpečnosti a také o změnách a nedostatcích v práci se sítí.

Možnosti nastavení systému

Stejně jako v předchozích verzích operačního systému, probíhá nastavení především prostřednictvím Ovládacích panelů.

Ovládací panely jsou přehledně rozčleněny do mnoha kategorií a oproti Windows XP obsahují několik možností navíc (bohužel mi nejsou známy všechny). Také můžete využít klasické zobrazení, kdy uvidíte seznam všech nástrojů.

Pokud Vista najde a nainstaluje správné ovladače pro grafickou kartu, měla by si sama nastavit i optimální rozlišení monitoru. To můžete změnit v Ovládacích panelech v položce Personalization → Display Settings, nebo stačí kliknout pravým tlačítkem na plochu a vybrat stejnou možnost.

Bezpečnost

Systém nabízí nový nástroj Windows Defender, který chrání PC před různými druhy malware kromě virů. Můžete ho jednoduše spustit přes Ovládací panely, následně máte přístup ke scanování systému, k nástrojům a dalším možnostem. Další ochranu může poskytnou aktualizovaný Windows Firewall. Úroveň bezpečnosti PC můžete sledovat v nástroji Security Center.

Některé dnešní antiviry mají problém s během pod Vistami. Já jsem ve Vistách zatím antivir nepotřeboval, ale ostatním by mohly pomoci tyto nástroje: Avast [ http://www.avast.com/cze/avast-antivirus-and-windows-vista.html ], AVG [ http://www.grisoft.cz/doc/31753/lng/cz/tpl/tpl01 ], NOD32 [ http://www.eset.cz/cz/download/beta ], EZ Antivirus [ http://home3.ca.com/Microsoft/vista/ ], F-Secure Anti-Virus [ http://support.f-secure.com/avvista/ ]. Také můžete využít Windows Live OneCare 1.5 Beta [ http://www.windowsonecare.com/ ], který ale velmi zatěžuje celý systém. Nepochybuji o tom, že je možné pro Visty sehnat i některé další antiviry.

Síť

Síť je z velké části přepracovaná – z jednoho místa můžete nastavovat, co je viditelné a sdílí se a co nikoli. Máte na výběr mezi dvěmi předdefinovanými profily: soukromá a veřejná síť. Pokud máte svoji malou lokální síť s vnitřními IP adresami, která je proti Internetu chráněna firewallem, volte soukromou – počítače v ní se pak vidí a sdílení složek je snadnější. Mezi zajímavé novinky patří také defaultní podpora IPv6.

Na počítači běžně nikdo není administrátorem a tak můžete skoro zapomenout na sdílení složek stylem \\192.168.1.2\c$ – taková adresa ani není přístupná. Stejně tak nemůžete měnit nastavení předdefinovaným sdílením c$, d$, která jsou také jen věcí adminů. Vista předpokládá, že budete sdílet složku Public a případně ještě některé složky z User/Jméno uživatele a nic víc.

Sdílení v těchto složkách se dá velmi snadno konfigurovat a z okolních PC lze snadno sdílené složky vyhledat. V RC1 není vše vyladěno k dokonalosti: kopírování některých souborů způsobuje naprosté zhroucení síťových služeb a případně i Windows Exploreru, takže bylo nutno notebook natvrdo restartovat.

FTP protokol Windows Vista neumí stejně dobře, jako Windows XP. Některé servery jsou bez potíží přístupné, ale na jiné se prostě nedostanete. Opět je tedy nutné použít nějaký specializovaný software.

Závěr

Prozatím tento seriál ukončuji – mé informace jsou nadále neaktuální a pokud svůj názor nezměním, tak vyjde další díl pravděpodobně až v době, kdy se dostanu k RTM sestavení systému Windows Vista.