Konečně si povíme něco o samotném psaní kódu a o tom, jak vlastně vypadá program vytvořený v Delphi…

Lekce č. 2

Konečně si povíme něco o samotném psaní kódu a o tom, jak vlastně vypadá program vytvořený v Delphi.

Pascal

Jak možná už víte, Delphi používá jazyk Object Pascal. Ten se vyvinul z jazyka Pascal, který nejvíce proslavila firma Borland a její překladač Turbo Pascal. Object Pascal patří k vyšším programovacím jazykům.

Struktura programu

Každý program vytvořený v Delphi se skládá z následujících částí:

1. Hlavička: Začíná slovem program, za kterým následuje název programu. Hlavičku vytváří Delphi automaticky. Je dobré k ní v komentáři napsat popis programu.
2. Připojení programových jednotek: Klauzulí uses se k programu připojí další jednotky.
3. Definice globálních konstant: Je uvozena slovem const. Zde se definují konstanty, které se používají v celém programu.
4. Definice typů: Pokud chceme v programu používat námi nadefinované datové typy, tak je tady nadefinujeme.
5. Deklarace proměnných: Za slovem var následuje seznam používaných proměnných a jejich typů.
6. Deklarace procedur a funkcí: Zde se deklarují všechny procedury a funkce;)
7. Vlastní program: Zde jsou všechny příkazy, které program vykoná. Začíná slovem begin a končí slovem end.
8. Celý program je ukončen tečkou (.).

Teď vám tento přehled asi zas tak moc neřekne, ale postupně tomu porozumíte a začne to dávat smysl;)

Syntaktická pravidla

Pascal, narozdíl třeba od C, nerozlišuje velká a malá písmena. To znamená, že slovo, SLOVO, sLOVO a SLOvo je stále jedno a to samé.

Jako v téměř každém programovacím jazyce se příkazy oddělují středníkem (;).

Object Pascal má vyhrazená klíčová slova, která mají danou svoji funkci a nesmí se používat v jiných souvislostech (např. jako název proměnné). Ale poznáte je od ostatních snadno, protože IDE je vyznačuje tučně.

Každá proměnná, procedura nebo funkce musí mít své jméno. Tomu se říká identifikátor. I on má svá pravidla:

• Mohou v něm být pouze písmena, číslice a podtržítko. Např.: Lekce2_Delphi
• Nesmí se v nich používat čeština.
• Rozlišuje se pouze prvních 63 znaků. To znamená, že pokud se budou dva identifikátory od sebe lišit v 64. znaku, budou považovány za shodné. Doufám, že tak dlouhé identifikátory používat nebudete.
• Jak už jsem zmínil, identifikátorem nesmí být klíčové slovo.

(Moc) dobré zásady

V Delphi se dodržují určité zásady, aby byl program přehledný a dobře čitelný.

Nikdo nestanovil obecné schéma, jak by se měl program zapisovat. Záleží hlavně na každém z vás, jak si zvyknete, a jak to pro vás bude nejlepší. Ale měli byste dodržovat alespoň těchto několik pravidel:

• Každý příkaz se píše na nový řádek.
• Slova begin a end se píší na samostatný řádek.
• Každý vnořený blok je o dva znaky posunutý doprava.
• Pokud je příkaz rozdělen do více řádků, je každý další řádek posunutý o jeden znak doprava.
• Příkaz se nikdy nerozděluje uprostřed výrazu.
• Jména identifikátorů by měla odpovídat jejich významům.
• Nemá se šetřit komentáři;)

Komentáře

V Delphi jsou tři druhy komentářů:

{ohraničený složenými závorkami}

(*to samé mezi jednoduché závorky a hvězdičku*)

//nebo za dvě lomítka; tento komentář funguje pouze do konce řádku

Tak to je vše k této lekci. Je trochu kratší, ale snad o to dřív bude další. Úkol opět žádný není (ani snad není z čeho), ale pokud tohle nebudete umět, tak budete v dalších lekcích tápat.