Linux - základní filozofie

Popisuje se zde základní filozofie systému Linux (Unix)..

Dnes se budeme zabývat základní filozofií systému Linux, který je co do architektury dán uspořádáním Unixu.

Tak především je Linux zcela jiný systém než Windows, i když bylo řečeno představiteli Microsoftu, že Windows NT budou nejlepší Unix.

Návyky (spíše zlozvyky) z Windows mohou spíše škodit a nejlépe je na tom při učení asi ten, kdo vidí operační systém poprvé a návyky teprve získává.

Přesto přechod z Windows není tak náročný a nákladný jak mnozí tvrdí. Záleží na tom, jak jste ochotní se učit novému a nelpíte na starém.

Jak již bylo řečeno, Linux a Unix byl od počátku navržen jako:

• víceúlohový (- multiprocesorový)

• víceuživatelský (- multiuživatelský)

První vlastnost je dána užitím prvních Unixů na velkých sálových počítačích. Komunikace s hlavním počítačem probíhala pomocí terminálů a dnes se terminálem nazývají i programy, které tvoří v Unixu programový řádek. Tento způsob komunikace na Linuxu znamená, že se můžete vzdáleně přihlásit k jinému počítači přes síť a to jen při užití základního programového vybavení. Počítač, který slouží jako terminál, může být nějaká stará šunka, kde byste jinak třeba KDE (okenní manažer)vůbec nespustili.

KDE logo

Podpora více uživatelů plyne také z nasazení systému. Nejedná se jen o více uživatelských účtů.

Architektura systému je dána monolitickým jádrem a vrstvenou architekturou.

Samotné jádro je mezivrstvou mezi hardware a software. Je z hlediska uživatele nezajímavou součásti systému. Jádro při startu obstarává několik systémových akcí a spustí další služby, například přihlášení do systému. Další úkolem je poskytovat pomocí volání jádra služby ostatním procesům.

Grafické rozhraní a programy běží jako uživatelské procesy a k jejich ukončení má privilegia jen uživatel, který je spustil nebo root (super uživatel).

Interpret příkazů (Shell) umožňuje komunikovat se systémem, zadávat příkazy a spouštět programy. Shell je též silný programovací jazyk, který vám může správu a užívání Linuxu velmi usnadnit. Existuje několik shellů, nejznámější je GNU Bash.

Obslužné programy vykonávají elementární operace se soubory a procesy. Některé z těchto základních programů (příkazů) si probereme příště. Linuxový systém, to je totiž veliké množství malých programů, které spolu spolupracují. Tento přístup je totiž základní Unixovou filozofií.

Příkazový interpret a většina obslužných programů se chová tiše a nevypisují při své činnosti žádná hlášení, kromě chyb.

Jak jsem napsal, o komunikaci na desktopu se starají kromě X serveru (Xfree, X.org) i okenní manažeři, kterých jsou spousty druhů, od těch komplexních (KDE, GNOME) až po jednodušší a systémově méně náročné (Window maker, Xfce). Můžete tedy vybírat a přebírat a to i podle možností svého počítače.

Jak již bylo řečeno, Linux to je hlavně jádro a základní programové vybavení. Programy jsou většinou od jádra nezávislé a mohou fungovat i s jinou verzí jádra, avšak neplatí to absolutně pro všechny programy (zejména ovladače).

Většina programového vybavení Linuxu pochází z dílny Free Software Foundation M. Stallmana. Nadace se vyvíjí v rámci projektu GNU a pracuje též na vývoji vlastního jádra Hurd (mikrojaderná architektura). Operační systém Linux s tímto základním programovým vybavením je již plnohodnotný systém a správný název by měl znít GNU Linux.