Mnoho výrobců elektroniky se poslední dobou holedbá tím, že již splňují nebo mají v plánu splnit požadavky RoHS dané Evropskou unií. Ale o co jde?

Jestliže výrobci říkají RoHS neboli „Restriction of Hazardous Substances“, myslí tím direktivu 2002/95/EC, vstupující v platnost 1. července 2006 (ale přijatou 27. ledna 2003). Podle této směrnice všechny nové elektrické nebo elektronické součástky prodávané v Evropské unii nesmějí obsahovat některé škodlivé látky. Jde vlastně o povinnou náhradu některých nebezpečných látek (šestimocný chrom, rtuť, olovo, kadmium a zpožďovače hoření jako polybromované bifenyly a polybromované difenylethery). Samozřejmě že existují výjimky (jako použití olova ve slitinách s ocelí, hliníkem a mědí a v některých pájedlech).

Co s tím má společného výpočetní technika? Právě tam se používají tuny a tuny pájecího kovu se značným obsahem škodlivého olova. Mezi další rizika patří zářivky. Nemusíme hned hovořit o doplňcích tuningovaných počítačů, postačí obyčejné podsvícení LCD displejů, ať už ve stolních LCD, noteboocích či PDA počítačích.

Největší problém bude pravděpodobně v oblasti serverů a ještě větší v počítačových sítích. Tam se počítá s dlouhou životností a tudíž s dlouhou skladovací dobou pro náhradní díly, které ještě RoHS nesplňují.

Jak poznat RoHS výrobek?

Možností je více, ale žádný standard. Protože neexistuje žádné oficiální logo, používá si každý výrobce vlastní. Kombinují se zde textové informace typu RoHS, Directive RoHS, RoHS Compliant, RoHS Directive, EU 2002/95/EC, Green-PCs atd.

Příkladem budiž 11. leden 2006, kdy Intel oznámil změnu v procesorech Intel Celeron D modely 310 až 350 pro patici Socket 478, kdy se přejde z verze E0 na G1. Jedním z důvodů je právě splnění požadavků RoHS. Takový procesor se pak pozná díky značce e4, vyražené na rozptylovači tepla. Jak je vidět, přechod na RoHS se netýká jen nových modelů, ale také postihuje již existující produkty. A to je dobře.