Takový název nesla přednáška konaná 24. 4. 2006, kterou na Masarykově univerzitě Fakultě informatiky uvedl Vladimír Hořejší, náměstek ministryně informatiky. Cílem přednášky bylo seznámení s ekonomikou v oblasti IT, plány ministerstva na rok 2006, dlouhodobé plány, nepřipravenost České republiky na sítě UMTS, digitální vysílání a nakonec se dostalo i na gramotnost národa. Na pořadu dne toho bylo více, takže pokud vás zajímají odpovědi, čtěte dál.
Na samotném začátku se novinářům, učitelům a studentům omluvila nepřítomnost paní ministryně, kterou postihl vir (bohužel ne počítačový), a tak se nemohla zúčastnit. Naštěstí pan Hořejší přežil bez újmy, a tak přednáška mohla být uskutečněna.
Omluvte prosím zhoršenou kvalitu fotek, foceno bylo z mobilního telefonu.
Nejprve bylo představeno schéma technické revoluce, jaké jsou její mezníky, jak se IT vůbec vyvíjela apod. Poté se již řešilo téma, které bylo cílem přednášky, a to ekonomika. Ekonomika spolu s IT hraje dnes ve světě důležitou roli. Jak pan Hořejší tvrdí, dnes je důležité investovat tam, kde jiní zatím neinvestovali, jít tedy proti proudu. Finance jsou tam, kde není trh zaplněn, ale to je obecně známé. Dnešní úspěch závisí na včerejších správných strategiích, ale lze se vůbec dívat vpřed s nějakou mírou jistoty? Nezbývá nám, než se poučit z minulosti.
Cíle vlády do roku 2006
- budování moderních a bezpečných služeb veřejné správy dostupných online
- To je problém, zavést jakoukoliv změnu je mnohem těžší, než se zdá. Stačí, aby nebyl jeden úředník spokojený s návrhem, a návrh neprojde. Navíc ministerstvo informatiky je jen jedno z mnoha ministerstev, navíc podléhajícím například ministerstvu práce a sociálních věcí. Toto ministerstvo, dle slov pana Hořejšího, například nenechá projít navrhovanou změnu s důvodem, že, a to cituji, „Pokud tento zákon projde, nerozdám sociální dávky“. Pak se nemůžeme divit, že Česká republika zaostává mezi ostatními státy v oblasti nasazení IT do všech odvětví, když nemáme centrální registry, centrální sdílení souborů apod. Mnohé zákony a návrhy neprojdou tak jen proto, že se to zrovna nehodí. Navíc jak popsal pan náměstek situaci, ke všemu má každý možnost něco říct, tedy každý rezort. Přitom většina vládních úředníků neumí pracovat s počítačem, nebo ani dokonce nevědí, co to počítač je (!). Zdá se vám to nemožné? To jsou statistiky ministerstva. A tito lidé ovlivňují, zda návrhy okolo IT projdou nebo ne. Navíc vládní úředníci jsou vesměs konzervativní lidé vyššího věkového průměru a ministerstvo informatiky je tak pouze malým článkem v celém systému.
- pokračování liberalizace telekomunikačního sektoru s cílem zajistit efektivní konkurenční prostředí, které povede ke snížení cen služeb a podpoře investic.
- Tady už se udělala chyba dávno - operátoři si již dávno udělali monopol (díky tomu, že stát chtěl ovládat Český Telecom a operátoři šli tak obrovsky nahoru, jak jinde v Evropě ne) a nastolit tak efektivní konkurenční prostředí je velmi obtížné. Jak pan Hořejší tvrdí, zde jsme zaspali. A tak jsme zaspali i v dalších věcech - viz UMTS - to byl dlouho očekávaný BOOM, ale po spuštění se přišlo na to, že Česká republika na to nebyla připravena. Je teď jen otázkou, jak dopadne digitální vysílání, na to jsme jako stát totálně nepřipraveni, říká. Stát by měl do nových technologií zasahovat co nejméně. U zmíněné digitální televize si úředníci vzali větší sousto, než je zdrávo.
- rozšíření širokopásmového přístupu k Internetu
- celkem jsem se udivil, když pan náměstek prohlásil, že „každý dnes má přístup k vysokorychlostnímu Internetu a není to problém“, kde bych si dovolil nesouhlasit. Dále prohlásil, nakolik je Internet potřebný. Je třeba na něm rozvíjet služby a operátoři a ISP (a další společnosti) mají stále větší nároky na své služby (video, audio přenos). Ministerstvo má dále zájem co nejvíce úkonů provádět pomocí Internetu (viz elektronické bankovnictví).
- pokračování legislativního zakotvení informační společnosti tam, kde je to vhodné
- ministerstvo informatiky se někdy až bezmyšlenkovitě snaží prosadit informatiku všude kde to jde. Ministerstvo například dalo povinnost vydávat úřední desky v elektronické podobě, což vypadá vlastně skutečně skvěle, protože já, jako občan, se tak můžu podívat odkudkoliv na jakoukoliv úřední desku a nemusím se chodit dívat na desku, kterou starosta obouchá nějakými papíry. Neštěstí je v tom, že vám pak přijde výnos z ministerstva vnitra, který znemožňuje nakoupit úřední desku od nějakého dodavatele. Legislativní rada vlády je jedna z nejdůležitějších rad vlády v oblasti legislativy, přes ni jdou všechny zákony. Ministerstvo informatiky má běžně takové zkušenosti, že se tam dostane jejich norma, a oni ji odmítnou s tím, že je špatně. Podle dodatečného šetření se pak zjistilo, že polovina členů rady vlády nemá doma počítač, neví jak ho zapnout a neví, co to je. A tito lidé ovlivňují naše zákony do té míry, zda-li to projde nebo ne. Takový poslední příklad nedávno - cca před měsícem - se navrhoval zákon o sdílení dat ve veřejné moci (= aby všechny instituce ve státní správě a samosprávě využívali informace napříč a ne jen pro danou instituci), ale problémem je bezpečnost přenosu těchto informací. Ale princip byl, že úředník ve státní správě, pokud chce nějaké informace, musí je chtít po jiném úředníkovi ve státní správě. Což vlastně není vůbec o IT, že ano, to je o práci toho úředníka, jak by měl normálně fungovat. Ale prý je to tak radikální věta, že nikdo 2 měsíce před volbama do toho nepůjde a za druhé, členové rady pamatují pomalu první republiku, takže po nich se nemůže chtít taková změna, když tu teprve nedávno Marie Terezie nastolila systém, který zde funguje dodnes. Na druhou stranu, Marie Terezie stejný systém nastolila v Rakousku a v Rakousku udělali centralizaci registrů, bohužel v České republice to ještě nejde.
- zvyšování počítačové gramotnosti obyvatelstva
- Zde je to hodně obtížné, jak vlastně vypočítat a změřit počítačovou gramotnost? První úkol, který ministerstvo informatiky řešilo asi rok, byl, jak změřit počítačovou gramotnost. Postupně podle nějaké metodiky vyšlo najevo číslo. 27. 27 je to správné číslo. 27 % obyvatelstva je tedy počítačově gramotných a teď bude, dle slov pana náměstka, ministerstvo 2 roky zkoumat, co to číslo znamená. Například špičkoví odborníci v České republice přes počítačové sítě by testem gramotnosti neprošli. Test je totiž postaven na tom, že musí daný člověk umět vyhledávat na Internetu, uměl s nějakým tabulkovým procesorem a s nějakým textovým editorem (pan náměstek „s nějakým Wordem“). No a pan náměstek zjistil, že oni by přes ten test neprošli, právě kvůli práci s textovám a tabulkovým procesorem (pan náměstek „… s Wordem a Excelem“). Oni umějí napsat dopis na počítači, ale neumějí ho zformátovat. Takže proto je to číslo tak složité, tak se nedivte, že kdyby vás testovali, tak byste neprošli :).
Nejhůře v testu dopadli středoškolští učitelé, kde je jich počítačově gramotných pouze 33 %. Státní úředník dosáhl 45 %. Ovšem ministerstvo dlouho analyzovalo právě problematiku středoškolských učitelů a zjistili, že studenti jsou více vzdělaní v této oblasti, než daní učitelé. Proto spolu s ministerstvem školství vytvořili školící programy. Mimochodem, na střední škole jsem tyto školení dělal například učitelům já, takže o jejich kvalitě vím své, jak z pohleu zadání, tak z pohledu plnění úkolů samotnými učiteli.
- Zde je to hodně obtížné, jak vlastně vypočítat a změřit počítačovou gramotnost? První úkol, který ministerstvo informatiky řešilo asi rok, byl, jak změřit počítačovou gramotnost. Postupně podle nějaké metodiky vyšlo najevo číslo. 27. 27 je to správné číslo. 27 % obyvatelstva je tedy počítačově gramotných a teď bude, dle slov pana náměstka, ministerstvo 2 roky zkoumat, co to číslo znamená. Například špičkoví odborníci v České republice přes počítačové sítě by testem gramotnosti neprošli. Test je totiž postaven na tom, že musí daný člověk umět vyhledávat na Internetu, uměl s nějakým tabulkovým procesorem a s nějakým textovým editorem (pan náměstek „s nějakým Wordem“). No a pan náměstek zjistil, že oni by přes ten test neprošli, právě kvůli práci s textovám a tabulkovým procesorem (pan náměstek „… s Wordem a Excelem“). Oni umějí napsat dopis na počítači, ale neumějí ho zformátovat. Takže proto je to číslo tak složité, tak se nedivte, že kdyby vás testovali, tak byste neprošli :).
- rozvoj elektronického obchodu vytvářením rovných a technologicky neutrálních podmínek
- rozvoj elektronickeho obchodu je kapitola sama pro sebe, sám náměstek byl nedávno v České televizi v jednom diskuzním pořadu, kde řešili bezpečnost elektronického bankovnictví (například Komerční banka a útok hackera, který si přišel na 300 000). Největší mety, které dosáhl byla jedna věta v hlavním zpravodajství. Hned na to mu volalo asi 30 lidí, že ho vidělo v televizi. No a když se jich zeptal, co říkal, odpověděli „Nevím, ale slušelo ti to.“
Jedním z volebních programů jedné politické strany je zrušení ministerstva informatiky, samozřejmě naprostý nesmysl. Ale toto podkládají tím, že tvrdí, že informační technologie jsou tak důležité, že je nutné je přesunout pod premiéra. Na tom není nic moc špatného, snad jen, že by bylo ministerstvo pod vládou, a tudíž by ho ovládali právě lidé pamatující první republiku. V letošních volebních programech jednotlivých politických stran už je aspoň zmínka, oproti minulým volbám, o tom, že se budou věnovat problematice informačních technologií (co jednoltlivé strany slibují v oblasti IT budu informovat s některém z dalších článků).
Existuje obrovská změť zákonů, ale informatika se v tom ztrácí. Například daňové přiznání - na konci dáváte váš podpis, finanční úřad nemá žádný váš vzor, jak je tomu v bance, finanční úřad to neověřuje a přesto, když to tam pošlete stejným způsobem elektronicky, tzn. bez podpisu nebo s elektronickým podpisem, tak ten stejný finanční úřad má obrovský problém - není to v legislativě. Obecně jakákoliv změna dovnitř státnní správy je nezvěřitelně obtížná. I když je ten klasický podpis úplně k ničemu, tak i ten je daleko lepší než ten, který je podložen zákonem (elektronický).
Dalším problémem je spolupráce jednotlivých resortů. Resp. jednotlivé resorty ani nemají vůli spolupracovat. Jednoduchý příklad. Ministerstvo informatiky předloží návrh, ale ministerstvo práce a sociálních věcí, které je mnohem větší, tak lehce převálcuje daný návrh. V rámci jednotlivých řízení se to dostane až do vlády, kde se předloží daný materiál, který je na začátku relativně občas inteligentní a k vládě se dostane paskvil, protože každý k tomu připojil svoje myšlenky a návrhy. I tento paskvil se dostane až do vlády a tam přijde ministr práce a sociálních věcí a on nabriefován od svých lidí přijde a řekne ne, já ten materiál neschvaluju a jako důvod uvede, že pokud to bude shváleno, nerozdá sociální dávky. To si samozřejmě nikdo nevezme na triko, kromě paní ministryně, která musí za svůj rezort bojovat, navíc ještě k tomu 3 měsíce před volbama.
Velmi důležitý je marketing. Zde jsem pečlivě naslouchal slovům ministra:
„O tom, zda je dané ministerstvo a ministryně informatiky úspěšná či nikoliv, je dáno tím, kolikrát se objevila v novinách. Existují rešerše, kde je například Paroubek - 2 227× za měsíc, Jandák 3 200× za měsíc, ministryně informatiky 250× za měsíc. Neúspěch. Instituce jsou tedy měřeny dle počtu článků v novinách. Největší výhodou tedy je udělat průšvih. A to je marketing. Je jedno, zda je to dobré nebo špatné, ale musíte to mít.“