Kdo někdy nesnil o tom, že půjde do armády? Jenže Češi mohou jen do české armády. A když Amerika vydala hru na propagaci jejich A*R*M*Y, mnoho lidí bylo smutných, že nic takového není u nás. Ale proč by měla naše armáda zůstat pozadu!
Nedávno se mi dostalo do rukou CD se zajímavým názvem Voják.cz v 1.0 (někde v programu jsem dokonce četl 1.0.3). Voják.cz (Vojenský Odborně naučný, Jedinečný, Akčně zábavný Kaleidoskop) je určen nejen zájemcům o vojenskou službu, ale také lidem po střední škole (aby se po studiu rozhodli třeba pro Armádu ČR). S CD jsem dlouho neotálel a dal ho do mechaniky. Otevřelo se mi celkem slušně vypadající menu. Jelikož se mi ještě neotevřelo menu přihlášení, dal jsem nový hráč.
Po počátečním textovém úvodu se mi otevřel pomocný program QuestViewer pro nastavení grafiky při vstupu do 3D části hry. V tentokrát nepříliš 3D části jsem měl nalézt všech 13 krajských velitelství AČR, což nebylo tak těžké. Poté následovalo docela dlouhé nudné video, které se nedalo ani posunout. A pak jsem vyplnil vstupní formulář a stal jsem se „elektronickým vojákem“.
Nebudu se příliš rozepisovat o výcviku a hře, to si musí zkusit každý sám. Ale napíšu zde svůj celkový dojem z hlediska normálního hráče počítačových her a z hlediska uchazeče o vstup do Armády ČR.
Hráč počítačových her
Grafika ve windowsovské části je udělaná ve vojenském stylu a dle mého názoru docela pěkně. Teoretické úkoly jsou na hlavu vymakané, ale graficky vůbec. Totiž abyste je udělali, musíte si teoretickou část opravdu přečíst, jenže abyste poznali, co je na obrázku zvětšeném 3× v Malování, musíte mít hodně velkou obrazovou představivost.
A teď 3D část hry. Ta mě naprosto zklamala. Na cvičišti se to ještě dalo, ale jen do doby, než jsem se pokoušel vylézt na kladinu. U ní se nedalo pořádně poznat, jestli jsem na ní, nebo ještě ne. A tak jsem musel na ni lézt znovu a znovu, než se mi podařilo tuto část udělat. Skákací technika byla taky závislá na pokusech. Nedalo se skákat ze stoje. Musel jsem se od žebříku rozběhnout, při rozběhu skočit a modlit se, abych tu druhou kladinu nepřeskočil. Pak bych na ni musel lézt znovu a znovu.
Ve hře je i automobil Land Rover, kterým musíte projet jednu takovou zajímavou trasu. Pneumatika vpředu vám docela pěkně brání sledování cesty. A pak už dojde ke střílení, což je pomalu zázrak, pokud nezamíříte přes mířidlo. Označení citlivosti myši (bez přiblížení přes mířidlo) jako vysoce citlivé je přinejmenší slabé. Člověk se musí velice opatrně držet myši, jinak se trefí tři metry nad terč (oponenta). Párkrát mi po vystřílení deseti oponentů nevyběhli další ani po deseti minutách a pauzy na hledání dalších zásobníků jsou příliš malé, to mi zabránilo v dohrání hry, takže jak to dopadne, jsem se dozvěděl až ze screenshotů z oficiálních stránek hry.
A grafika? Slušná, až na pár technických detailů. Například smrky rostou rovně k nebi, rovně! Nebo když zemřu, měl bych padnout k zemi, a ne v klidu stát se samopalem a střílet dál. Zvuky by se daly také trošku obměnit, protože to, co je tam vydáváno za plazení se po zemi, mi připomíná škrkání suchého zipu. Kromě toho se mi párkrát stalo, že jsem spadl z mapy a letěl jsem dolů, dokud se teroristům nepodařilo udělat úkol (jednou jsem to musel i vypnout, protože tu nebylo tlačítko restartu levelu a oni ho nemohli dokončit). Navíc celková absence nějakého menu je naprosto neomluvitelná. Kdybych ji měl ohodnotit, dal bych jí tři body, ale kdyby se odstranily hlavní chyby, hned by se dalo přemýšlet nad sedmi.
Uchazeč o vstup do AČR
Ve hře jsem se dozvěděl mnoho zajímavých věcí nejen o armádě, ale i o ostatních věcech, jako jsou zbraně, vojenská technika, chemické vybavení či úkoly ženistů. Kdybych byl připravený do armády, nadchlo by mě to, ale jako nerozhodnutý člověk bych měl z toho v hlavě mírný chaos. Například jsem se ze screenshotů dozvěděl, že mám na konci vyhodit jadernou elektrárnu do povětří, a nevím, co bych si o tom měl myslet. Výcvik určitě, teroristé útočící na základnu? Možná. Jízda za mírové síly? Dobrá. Přepadení? OK. Ale jaderná elektrárna do vzduchu? To už není realita ani trochu. Taky k tomu rozhodnutí „proč ne armáda?“ by jistojistě přispěla místy nevymakaná 3D část. Takže jako nerozhodnutý člověk bych byl docela zmatený.
Celkově
Hra je zajímavý počin a dle mého názoru je dobře, že se některé vládní instituce (i mimovládní jako politické strany nebo jiné podobné organizace) začínají více zaměřovat na multimédia, Internet a celkově všechno, co souvisí s počítači, i když zase u všech to pravda samozřejmě není.
Pokud si chcete tuto hru zahrát, CD s ní dostanete zdarma na každém Krajském vojenském velitelství (pro ty, co neví, kde jsou, tak jsou v každém krajském městě).