V tomto díle si vysvětlíme, co je to proměnná, jak se s ní zachází a jak můžeme vypisovat její obsah.
Proměnné jsou základem každého programovacího jazyka a představují pojmenované místo v operační paměti počítače. K tomuto místu můžeme přistupovat pomocí jména proměnné. Kromě jména je každá proměnná určena svým datovým typem, který určuje, jaký typ dat můžeme do proměnné uložit. Máme na výběr z následujících datových typů.
Klíčové slovo | Datový typ |
---|---|
int | Celé číslo, 4bytové |
short | Celé číslo, 2bytové |
long | Celé číslo, 4bytové |
float | Reálné číslo, 4bytové |
double | Reálné číslo se zvýšenou přesností, 8bytové |
long double | Reálné číslo se zvýšenou přesností, 12bytové |
char | Znaková proměnná, vnitřně se však jedná o celé číslo |
Výše uvedené datové typy můžeme ještě doplnit klíčovým slovem unsigned před název typu, čímž říkáme, že u této proměnné nebudeme rozlišovat, zda je proměnná kladná, nebo záporná. To bude mít za následek, že do takové proměnné můžeme uložit číslo větší velikosti, neboť se nebude využívat znaménkový bit, a můžeme jej proto použít pro uložení čísla.
unsigned float a = 10;
Pokud budeme chtít rozlišovat mezi proměnnou a konstantou, a dát tím najevo, že tato proměnná se nebude měnit (např. PI = 3,14159), provedeme to pomocí klíčového slova const.
const double PI = 3.14159;
Ještě jedna velice důležitá věc. Velikost datových typů není zaručena a může se stát, že na jiné platformě bude velikost jiná, proto byste se neměli spoléhat, že do proměnné typu double půjde vždy uložit 8bytové číslo. Pro zjištění velikosti takového typu slouží operátor sizeof, používaný následnovně.
printf("Datovy typ int ma velikost %d B\n", sizeof(int));
Operátory
Pro práci s proměnnými, jako je přiřazování hodnot, provádění různých matematických operací, se používají tzv. operátory. Jejich použítí je analogické od použití v běžném životě, a proto nepředpokládám, že by zde vznikl nějaký problém. Více ukáže následující příklad shrnující informace popsané výše.
int a = 50;
int b = 10;
char znak = 'c';
int soucet = a + b;
int rozdil = a - b;
int podil = a / b;
int soucin = a * b;
Pokud nastane situace, kdy budeme potřebovat k aktuální hodnotě nějaké proměnné například přičíst nějakou hodnotu, můžeme to provést následnově.
a = a + 10;
Ale mnohem vhodnějsí je použít zkráceného zápisu, který vypadá takto:
a += 10; //a = a + 10;
a -= 10; //a = a - 10;
a *= 10; //a = a * 10;
a /= 10; //a = a / 10;
Formátovaný výstup, funkce printf
Tím jsme si v krátkosti řekli o proměnných a pojďme se podívat na to, jak vypsat hodnotu nějaké proměnné. K této činnosti budeme používat funkci printf, která má následující syntaxi:
int printf("formát výstupního řetězce“, vycet_promennych)
Jako první parametr funkci printf předáváme řetězec, který je uzavřen v uvozovkách. Tento řetězec představuje text, který chceme na obrazovku vypsat. Tak jsme to udělali v prvním programu: Hallo World. Do tohoto řetězce můžeme dále vkládat řídící sekvence. Ty říkají funkci printf, že uvedenou sekvenci má nahradit hodnotou proměnné, která je funkci předána jako další parametr, nebo přejít na nový řádek atp. Zde je výpis některých řídicích sekvencí:
Sekvence | Popis činnosti |
---|---|
%d | Celé číslo |
%f | Reálné číslo |
%lf | Reálné číslo se zvýšenou přesností |
%c | Celé číslo, které je konvertováno na znak, např. 64 = @ |
%o | Celé číslo v oktalové soustavě |
%x | Celé číslo v hexadecimální soustavě |
\a | Varovné pípnutí |
\n | Skok na začátek nového řádku |
\r | Přesune vozík na začátek aktuálního řádku |
\v | Vertikální tabulátor; skočí na nový řádek, ale zůstane v aktuálním sloupci |
Následuje ukázka výpisu čísla:
int cele_cislo = 10;
printf("promenna cele_cislo obsahuje cislo %d\n“, cele_cislo);
Tímto jsme neprovedli nic jiného, než že jsme definovali celočíselnou proměnnou cele_cislo a přiřadili jí počáteční hodnotu 10. Poté voláme funkci printf a jako parametr jí předáváme řetězec promenna cele_cislo obsahuje cislo %d\n.. Funkce printf tento řetězec převezme a řídicí sekcence nahradí patřičnými hodnotami proměnných. V našem příkladu funkci printf říkáme, že chceme proměnnou cele_cislo naformátovat jako celé číslo, a pomocí \n přejdeme na nový řádek. Pokud budeme potřebovat vytisknout obsah více proměnných, přidáme do formátovacího řetězce patřičné řídicí sekvence a všechny proměnné předáme jako parametry. Jejich pořadí musí odpovídat tomu, jak jsme je uvedli ve formátovací části funkce printf.
int a = 10;
int b = 3;
double c = a/b
printf("vysledek %a:%b je %lf", a, b, c);
Po spuštění takévého programu dostaneme: vysledek 10:3 je 3.000000, což není tak úplně správně, protože jsme obdrželi nepřesný výsledek. Proto jazyk zavádí možnost přetypování, čímž můžeme sdělit, jakého typu má být výsledek nějakého výrazu (v našem případě a/b
). Přetypování má svoje omezení, ale nám bude stačit, pokud se budeme řídit zdravým rozumem a nebudeme se snažit převádět znaky na čísla typu double a podobně, protože to jaksi postrádá logiku. Přetypování se provádí tak, že před název proměnné nebo před výraz umístíme do závorek název typu, na který chceme dotyčnou proměnnou nebo výraz přetypovat.
int a = 10;
int b = 3;
double c = (double) a/b;
printf("vysledek %a:%b je %lf", a, b, c);
Tím jsme řekli, že výsledek výrazu a/b
chceme převést na typ double, a proto správně dostaneme výsledek 3.333333. Na závěr si uvedeme ještě jednu věc o funkci printf. Jak si pozorný čtenář mohl všimnout, funkce printf má návratový typ int. Toho můžeme využít v případě, že potřebujeme zjistit, kolik znaků funkce printf vypsala. Použití si ukážeme na následujícím příkladu.
#include <stdio.h>
int main(void) {
int pocet_znaku;
pocet_znaku = printf("Ahoj, ctenari!\n");
printf("Bylo vytisteno %d znaku.\n", pocet_znaku);
return 0;
}
To je pro dnešek vše a příště se podíváme na funkci scanf, která slouží pro načítání dat.