Dalo mi to sice spoustu práce a dlouho jsem se odhodlával, ale nakonec jsem se rozhodl na GNU/Linux přejít. Začal jsem kdysi (asi před rokem) s distribucí, myslím, jménem Mandrake a nějak moc mě neoslovila, zkusil jsem tedy Xandros, který mi přišel na CD časopisu Computer, a tomu jsem řekl jednoznačně ne. Prostě mi ta distribuce nesedla…
Pokračovalo to distribucí SUSE 9. Ale tam se vyskytovaly problémy s monitorem a jeho obnovovací frekvencí 60 Hz, nad kterou se nechtěl vyhoupnout. Pak jsem měl Live CD Ubuntu. Pokračoval jsem Fedorou 5, poté jsem zkusil 4, ale nic mi nesedlo. Až jsem si řekl, že si stáhnu SUSE 10.1. Tak jsem se do toho pustil a za 3 dny jsem měl obraz doma na disku, na zkoušku jsem ho vypálil na DVD-RW a počal jsem instalovat. Prokousal jsem se relativně rychlou instalací, ne jak u Fedory, kde poslední dvě minuty instalace trvaly skoro čtvrt hodiny. :-)
A přišlo první nabootování systému, nemohl jsem se dočkat. A… a… a byl jsem tam, zazněla pěkná znělka, hned jsem vyzkoušel, jestli šlape net. A jo, fungoval bez jakéhokoliv nastavování. První, co jsem udělal, bylo to, že jsem si našel, jak připojit FAT disky, bylo to záležitostí několika minut a všechny mé disky jsem viděl a mohl k nim přistupovat. Celá tato operace spočívala ve vytvoření adresářů ve složce /mnt, úpravě souboru fstab, který se nachází ve složce /etc, a v konzoli jsem spustil příkaz
mount -aObsah souboru /etc/fstab může vypadat třeba takto:
/dev/hda1 swap swap defaults 0 0
/dev/hda2 / reiserfs acl,user_xattr 1 1
/dev/hda3 /home reiserfs acl,user_xattr 1 2
proc /proc proc defaults 0 0
sysfs /sys sysfs noauto 0 0
debugfs /sys/kernel/debug debugfs noauto 0 0
usbfs /proc/bus/usb usbfs noauto 0 0
devpts /dev/pts devpts mode=0620,gid=5 0 0
/dev/fd0 /media/floppy auto noauto,user,sync 0 0
/dev/hdb6 /mnt/Data vfat rw,users,auto,showexec,codepage=852,iocharset=iso8859-2,umask=000 0 0
/dev/hdb7 /mnt/Share vfat rw,users,auto,showexec,codepage=852,iocharset=iso8859-2,umask=000 0 0
/dev/hdb8 /mnt/Dokumenty vfat rw,users,auto,showexec,codepage=852,iocharset=iso8859-2,umask=000 0 0
/dev/hdb9 /mnt/Hudba vfat rw,users,auto,showexec,codepage=852,iocharset=iso8859-2,umask=000 0 0
Poslední čtyři řádky jsou právě řádky přidané. Parametry určují, jak se disk má chovat. rw říká, že je přístupný jak pro čtení, tak pro zápis, na rozdíl od ro, které z disku umožní pouze číst. users umožňuje připojit nebo odpojit disk každému uživateli. auto připojí disk po startu systému, noauto udělá pravý opak. showexec je zde proto, aby se spustitelné soubory z „widlí“ jako spustitelné ukazovaly. codepage=852,iocharset=iso8859-2 jsou znakové sady, aby se správně zobrazovaly názvy. umask jsou masky souborů.
Tím jsem ale krutě odbočil od systému jako takového. Na některých distribucích GNU/Linuxu se mi líbí to, že když ho nainstalujete, už nemusíte prakticky nic doinstalovávat. Pamatuji doby, kdy jsem používal Wokna a jejich reinstalace aspoň 4krát do roka byla – dá se říci – nutná. A to instalování softwaru navíc, to mi zabralo celý den. Samozřejmě také byl sem tam potřeba restart. Zde jsem doinstaloval snad jen tři kousky, a to FTP klienta, Operu a Gambas. Jinak jsem zatím nenarazil na žádný nedostatek. Na druhou stranu instalace Gambasu zabrala dobu dlouhou. Instaluje se po různých balíčcích a na instalaci každého balíčku je potřebná celkem dlouhá doba. Ale i celkově bylo zprovoznění systému rychlejší než systém Windows, jehož zprovoznění bylo na celé dopoledne a ještě se poté dlouhé hodiny vylaďovaly věci, na které člověk zapomněl. Nějakou chvíli mi také trvalo, než jsem si zvykl na přehrávač hudby Banshee. A můžu říct, že proti Winampu se může jít zahrabat, práce s ním je nepohodlná, řekl bych, že je řešen neprakticky. Další věcí, která mi nesedla, je práce s multimédii. Nepodařilo se mi spustit video jakéhokoliv formátu a najít na netu nějakou informaci o tomto problému nebylo sice nijak extrémně obtížné, ale pro člověka, který v GNU/Linuxu začíná, dost obtížně pochopitelné. Jinak systém pracoval velice svižně, bez problémů. Přesto zvyk, jak se říká, je železná košile a někdy se mi po některých prvcích systému Windows zasteskne. Naopak některé mi chybí ve woknech, do kterých se sem tam vrátím. Příjemné je například přepínání ploch, které je v GNU/Linuxu, řekl bych, nutností, a to především když používáte více-oknové aplikace, které nejsou řešené pomocí MDI, tedy tak, že máte v jednom mateřském okně několik oken dceřiných, ale tak, že jsou všechna okna rovnoprávná, a když se vám na pozadí například Gimpu (Gimp = free grafický editor) objeví okno jiné aplikace nebo se vám některé jiné okno aplikace schová pod okno jiné aplikace, můžete se do toho pěkně zamotat, skoro jako já do této věty, je optimální si pro ně volit samostatnou plochu, na které budete mít jen tuto aplikaci.
Nabídka aplikací, které se nainstalovaly po startu, je opravdu bohatá (nechápu, jak mohli dát EK Microsoftu pokutu za to, že mám ve Widlích WMP). No docela se mi zalíbily i Open Office, tak jsem si je dal i do Woken a jsem spokojený. Zalíbil se mi také gFTP. Jak již název napovídá, je to klient FTP. Na rozdíl od jiných klientů mi připadne inteligentní a za celou dobu s ním nebyly žádné problémy a vše dělal tak, jak by si jen člověk mohl přát. Tím bych se chtěl dostat k onomu zmiňovanému problému, že pro GNU/Linux je nedostatek aplikací, ale opak je pravdou – když jsem hledal alternativní aplikace, nebylo ani problémem najít onu aplikaci, mírný problém ale nastal, když jsem onu aplikaci hledal pro konkrétní distribuci, ale po několika minutách googlování se to většinou povedlo. U mě osobně problém nastal až u grafického editoru, již nějaký rok používám PaintShop Pro 9 a celkem jsem k němu za tu dobu přirostl. Zatímco Gimp se se mi jeví jako nesympatická aplikace, se kterou se nepohodlně pracuje, a mám pocit, že si na ni nezvyknu stejně jako na Banshee.
No to byly moje dosti subjektivní názory. Proto máte-li zájem o objektivní posouzení, doporučuji instalaci tohoto systému, obzvláště pokud jste stále u vašich XP nebo (nedej bože) u něčeho ještě staršího, protože máte možnost poznat něco nového.