TIP: Přetáhni ikonu na hlavní panel pro připnutí webu
European Union Public License (EUPL) v tuto chvíli nemá definitivní podobu, a tak budeme hodnotit její koncept. Při tvorbě tohoto rozboru vycházíme z návrhu verze 1.0. EUPL si klade za cíl zjednodušit využití svobodného softwaru ve veřejném sektoru a vytvořit licenci, která bude plně respektovat právní řád jednotlivých zemí EU.
Myšlenka takovéto licence je jistě velmi užitečná. Bohužel musíme konstatovat, že licence má velmi mnoho problematických částí. Nejvážnějším problémem EUPL licence je skutečnost, že není licencí svobodného softwaru. Jedna z nejdůležitějších zásad svobodného softwaru je svobodný přístup ke zdrojovým kódům. EUPL upravuje šíření tak, že autor může software šířit ve formě zdrojových kódů nebo v binární podobě. Tato skutečnost zásadně odporuje principům svobodného softwaru. Tímto se EUPL stává nekompatibilní s unikátní Společenskou smlouvou Debianu (konkrétně The Debian Free Software Guidelines), GPL, BSD a dalšími definicemi a licencemi svobodného softwaru.
V tuto chvíli je licencí více, než je třeba, což způsobuje obtížnou orientaci. Tuto skutečnost si uvědomili i v takových společnostech, jako je například Sun Microsystems, a redukují počty svých licencí. V současné době existuje několik licencí, pod kterými je vydáván svobodný software a EUPL nepřináší žádné podstatné zlepšení situace (spíše naopak). Licence GNU GPL je z pohledu českého právního řádu například také neplatná. Zde by se tedy mohlo zdát, že EUPL tyto problémy vyřeší. Bohužel ani zde nám EUPL nepomůže, neboť je sama v několika bodech ve vážném rozporu s českým právním řádem.
Regionální omezenost licence
Jedna z největších výhod svobodného softwaru je skutečnost, že na jednom softwaru pracují lidé z celého světa. Jen velmi těžko si lze představit, že vývojář v Brazílii, Indii či na univerzitě v USA bude vydávat svůj software pod speciální „evropskou“ licencí. Stejný problém ale zůstává i u evropských vývojářů svobodného softwaru. Velmi často na jednom softwaru pracuje více lidí z celého světa a ti se musejí dohodnout na jedné licenci.
Problematická je také v EUPL definice zdrojového kódu. Z pohledu českého práva se na zdrojový kód, který je základem jakéhokoli softwaru, hledí stejně jako na celý počítačový program, a to jako na dílo literární.
Návrh nové veřejné licence EU (EUPL) pro umožnění volného užívání svobodného softwaru je snahou evropské legislativy o stanovení pravidel a podmínek, kterými by se subjekty zúčastněné v této licenci řídily, a docházelo by tak k distribuci autorských práv k volnému softwaru. Takovým softwarem je dle textu licence Original work či Secundary work. Poskytovatel licence garantuje právo volného, celosvětového, neexkluzivního používání takového softwaru.
EUPL z pohledu českého práva
Počítačový program jako dílo je dle našeho autorského zákona (AZ, zák. č. 121/2000 Sb.) chráněn. Proto je na EUPL nutné hledět především z pohledu tohoto zákona, ale i dalších právních předpisů. Text licence hovoří v bodě 2 o ztrátě morálních práv k autorskému produktu, pakliže je daný stát přiznává autorovi. Podle českého právního řádu jsou tato práva přiznána autorovi dle článku 11 AZ. Budeme-li za tato morální práva chápat osobnostní práva autora podle čl. 11 AZ, dochází tak ke konfliktu. Podle EUPL se autor těchto práv zříká do takové míry, kterou povoluje zákon (AZ). Náš autorský zákon zřeknutí se těchto práv nepřipouští (čl. 11, odst. 4 AZ). Z toho vyplývá, že český autor se osobnostních práv nevzdá a mohl by si nárokovat právo na zveřejnění svého díla, mohl by si nárokovat, jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno (nad rámec údajů vyžadovaných EUPL), mohl by si vyhradit právo nedotknutelnosti svého díla (což by zcela popíralo smysl EUPL) a mohl by použít další výhrady garantované osobnostními právy dle našeho AZ. Z tohoto pohledu je tudíž EUPL napadnutelná ze strany práv autora dle našeho AZ, a tak by mohlo docházet k obstrukcím ze strany českého autora (poskytovatele) svobodného softwaru dle EUPL.
Bod 7 EUPL hovoří o zřeknutí se záručních práv, bod 8 o zřeknutí se odpovědnosti za škodu. Je otázkou, kdyby se na počítačový program vydaný pod EUPL hledělo jako na předmět spotřebitelské kupní či jiné smlouvy, zdali by takové zřeknutí se záručních práv a práv odpovědnosti za škodu nedostalo do konfliktu s ustanoveními občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.) kupní (či jiné) smlouvě a odpovědnosti za škodu ve smyslu spotřebitelských smluv, které nepřipouštějí odchýlení se od zákona v neprospěch spotřebitele (čl. 55, odst. 1 obč. zák.). Příslušná ustanovení občanského zákona by pak mohla být vyžadována k aplikaci a došlo by opět k popření smyslu EUPL. Je ovšem nutné k tomuto připomenout, že taková úvaha je pouze teoretická, ale je ji možné zmínit z pohledu možnosti budoucích úprav našeho právního řádu, kdy by mohlo dojít k úpravě chápání počítačového programu nikoli jen jako díla ve smyslu AZ, ale jako věci, která může být předmětem např. kupní smlouvy. Dle našeho právního řádu není počítačový program věcí v právním smyslu.
Chyby technické i právní
Z naší analýzy plyne, že smysl navrhované EUPL a její úmysl jednotné úpravy v rámci EU je pochopitelný, ale finální výsledek používání této licence by měl více negativ než pozitiv. Praktické uvedení EUPL do života svobodného softwaru by nevedlo k jejímu masovému užívání a stala by se zřejmě licencí, která by byla nadbytečná vedle jiných licencí, které jsou zavedené.
