TIP: Přetáhni ikonu na hlavní panel pro připnutí webu
Počítače společnosti Apple Computer budou v budoucnu využívat procesorů Intel Pentium. Co tato revoluční změna znamená? Jak se může dotknout jejich využívání v podniku? Znamená to, že se jeden z modelů moderního IT řítí ke zkáze nebo spíše k lepší budoucnosti? Stane se Mac běžným počítačem? Na všechny tyto otázky se pokusíme odpovědět.
Počátek června 2005 přinesl v oblasti IT jednu malou revoluci. Šéf a zakladatel společnosti Apple Computer Steve Jobs oznámil při příležitosti setkání vývojářů „jablečné“ platformy to, o čem se již delší dobu v odborných médiích spekulovalo. Tedy to, že počítače Macintosh budou napříště vybavovány procesory společnosti Intel místo zatím používaných Power PC. Zpráva velmi silně zapůsobila na emoce fanoušků platformy Macintosh a přesto, že počet prodaných a provozovaných Maců tvoří pouhý zlomek objemu počítačů typu PC, může mít značný dopad na celý segment desktopového, ale i serverového IT. Podívejme se na jednotlivé aspekty ohlášeného přechodu pokud možno bez emocí, avšak s pozitivním výhledem do budoucnosti.
Minulost dávná a bližší
Počítače Macintosh byly v první polovině osmdesátých let průkopníky snadno použitelných, ale také spravovatelných koncových zařízení. Obrovského boomu doznaly zejména na americkém kontinentu, v Evropě bylo jejich rozšíření výrazně menší. Macintosh nebyl počítačem, který by přicházel s nějakou radikální novinkou. Jednotlivé použité komponenty včetně hardwarové platformy, koncepce „vše v jednom“ i slavného GUI existovaly již dříve. Počítače Mac všechny tyto části ale poprvé spojovaly do funkčního celku a to byl základ jejich fenomenálního úspěchu. Tento úspěch byl v následujících letech vykoupen vysokou pořizovací cenou, zejména v porovnání s jinými podobnými stroji a konkurenční platformou PC. Ta postupně adoptovala mnoho myšlenek použitých (a vyvinutých) pro Apple, v prvé řadě šlo o grafické rozhraní. V důsledku toho byly Macy na začátku devadesátých let a především po uvedení Windows 95 ve značné nevýhodě, kdy se kromě jiného začala projevovat nedostatečnost jejich hardwarového i softwarového řešení.
Počítače Apple byly postaveny na platformě Motorola 68x. To byla dnes již legendární řada procesorů, s nimiž jsme se mohli setkat v mnoha jiných zařízeních a platformách, mezi nejslavnější zástupce jmenujme domácí počítače Amiga. Motorola ale nedokázala držet krok s vývojem konkurence a původní řada 68x byla označována jako neperspektivní. Dalším faktorem byl vývoj procesorů Power PC, u jejichž zrodu stála původně společnost IBM, ale které byly následně vyráběny ve spolupráci právě s Motorolou.
První Power PC procesor pro počítače Macintosh se objevil v roce 1994 (původně šlo o upgradovací kartu, následně o novou generaci počítačů – Power Mac). Ve stejném roce byl podstatnějším způsobem aktualizován operační systém na Mac OS 7.5. Ačkoliv se „starý“ Mac OS dočkal ještě dvou dalších velkých verzí (8 a 9), šlo rovněž o neperspektivní technologii, což bylo dáno spíše jeho celkovou koncepcí než jednotlivými nedostatky. Společnost Apple experimentovala i s jinými operačními systémy včetně Windows NT, ale také s jinými procesory.
Přechod z 68x na Power PC byl poměrně bolestivou záležitostí s ohledem na odlišnosti obou platforem. Čipy Power PC spadají do kategorie RISC procesorů, tedy generace velmi rychlých jednotek s redukovanou instrukční sadou. Skutečností ovšem je, že rozdíly mezi nimi a technologií používanou Intelem a dalšími výrobci se postupem času smazávaly. V roce 2000 byla představena nová generace uživatelského operačního systému označená Mac OS X. Jedná se o unixový (respektive BSD) systém, který je v různých verzích na Apple používán dodnes – právě letos se dočkal zatím poslední aktualizované verze označované jako Tygr (Apple pojmenovává jednotlivé verze Mac OS X podle kočkovitých šelem).
Tento ve velké zkratce nastíněný vývoj byl provázen střídavými tržními úspěchy a neúspěchy počítačů Macintosh. Po euforii, kterou způsobilo uvedení nové generace kompaktního počítače označené iMac, a neúspěchu s futuristicky vypadajícím a velmi rychlým Mac Cube se společnost soustředila jednak na pokračovatele počítačů typu „vše v jednom“, jednak na výkonné stroje PowerMac určené především grafikům a hudebníkům. Faktorem, který se v průběhu devadesátých let ani počátkem nového milénia nezměnil, byla relativně vysoká cena produktů Apple, která bránila jejich většímu rozšíření za oceán. Nezměnila se ani přesto, že Apple postupně akomodovalo některé technologie využívané v PC. Díky tomu se u počítačů Macintosh můžeme běžně setkávat se sběrnicemi PCI/AGP, USB, ale také s rozhraním Bluetooth (původně z dílny společnosti Ericsson) a některými dalšími komponentami. Mnoho jiných nápadů však bylo stále přenášeno ze světa jablek na PC, především šlo o softwarové technologie spadající do kategorie uživatelského rozhraní a designu, samo uvedení napůl průsvitného počítače iMac vyvolalo vlnu plagiátů, které prodávali i známí výrobci desktopových počítačů.
Celkově se dá říct, že si počítače Macintosh za více než dvacet let své existence vybudovaly renomé specializovaných, jednoduchých, krásných, ale nedostupných zařízení. Jejich menší rozšíření vede při reálném používání a administraci k problémům s řešením selhání, k nedostatku zejména lokalizovaného softwaru, k dodatečným nákladům. Macy jsou mnohde vizitkou firmy, ale skutečná práce se dělá na PC.
Cesta k Intelu
Mac OS X, tedy aktuálně využívaný operační systém, je kombinací několika starších technologií. Jeho jádro tvoří komponenty systému Darwin, který existuje jako otevřený projekt. Nemalá část pochází z OS Next, na grafiku orientovaného unixového operačního prostředí, které mohlo fungovat mimo jiné na procesorech Intelu. Díky tomu byl Mac OS X i přesto, že do reálných počítačů se instalovaly výhradně procesory Power PC, vyvíjen souběžně pro ně i pro platformu Intel x86. Tato verze, která až do letošního roku neopustila vývojové laboratoře Apple, přitom podle všeho zpětně ovlivňovala i oficiální distribuci systému. Dodavatelem Power PC procesorů pro v současnosti vyráběné počítače Mac je společnost IBM. Apple ji již v minulosti kritizoval za problematické plnění dodávek. Ty se zřejmě zkomplikovaly ještě více poté, co byla platforma Power PC určena jako jádro několika herních konzolí (Microsoft XBox 2, Sony Playstation 3) a společnost se soustředila na vývoj nového „superprocesoru“ Cell, který kombinuje několik stávajících Power PC do jediného, neobyčejně rychlého celku. Přechod na Cell by ovšem pro Apple, především z důvodu složitého přenášení systému a aplikací, nebyl výhodný nehledě na skutečnost, že jde hlavně o multimediálně orientovanou technologii, která se v „běžných“ aplikacích nevyužije. K těmto problémům se připojilo dlouhé čekání na novou generaci Power G5, 3GHz procesor, a další.
Samotný výkon Power PC (platforma je ze svého principu v některých typech výpočtů rychlejší než x86) se začal smazávat společně s tím, jak se na PC začaly využívat specializované čipy na grafických kartách a jak byly procesory doplňovány o jednoúčelové instrukční sady (MMX, SSE atd.). Využívání platformy, která je nekompatibilní s majoritně a masivně vyráběnými PC, permanentně zachovávalo hlavní nedostatek – vysokou cenu. Pravděpodobně proto se společnost Apple rozhodla pro převedení svých produktů z Power PC na Intel x86. Přechod potrvá nejméně rok, první Intel Mac by měl být uveden v roce 2006, přičemž půjde o low-end model. Vzhledem k tomu, že Mac OS X je a vždy byl vyvíjen pro Intel, existují stroje určené vývojářům již nyní a celá výměna procesorů by měla být podstatně jednodušší, než byl přechod z MC 68x na Power PC. Většina nových aplikací by přitom díky sofistikovaným vývojovým nástrojům měla být provozovatelná na obou platformách a také používání stávajících by mělo být, byť s omezeními, možné.
Co to přinese a co to bude stát?
Ačkoliv se jedná o skutečnost, kterou Apple i jeho fanoušci dokonce z řad odborné veřejnosti zastírají, faktem je, že přechod od procesorů Power PC na procesory Intel x86 de facto znamená konec počítačů Macintosh jako samostatné hardwarové platformy. Výměna procesoru, jakkoliv je z pohledu operačního systému hladkou záležitostí, znamená nutnost změny dalších komponent v budoucích počítačích za komponenty více a více podobné těm, které známe ze světa PC. Jestliže dnes je Apple zcela jiným počítačem než PC, v budoucnu to bude znamenat, že Apple bude PC asi stejně, jako je jím Dell. Tedy pouhou podmnožinou, byť s vlastním systémem. Důkazem toho je, že na dostupné vývojářské Intel Mac počítače lze instalovat Microsoft Windows.
Přechod na platformu x86 ovšem může znamenat pro Apple a uživatele mnoho pozitiv. V prvé řadě je zde snížení cen počítačů, při jejichž konstrukci bude možné použít lacinější komponenty. Macy by se tak (bereme-li je jako kombinaci hardwaru a OS X) mohly stát účinnou konkurencí strojům s linuxem, a dokonce i s Microsoft Windows. Nebude problém na nich za pomoci příslušného softwaru provozovat aplikace pro Windows a v případě potřeby do tohoto systému přepínat. Mac OS X si ale zachová své přednosti, tedy stabilitu, výkon, bezpečnost a v neposlední řadě i velmi komplikované možnosti napsat pro něj efektivní virus. Existují spekulace, že by mohl být tento systém v budoucnu vydán jako „krabicová“ alternativa k Windows, tedy že by jej bylo možné instalovat na obyčejná PC. Tomu sice brání neexistence ovladačů pro tak heterogenní hardware, jakým PC je, nic však nebrání tomu, aby byly napsány. Na platformě x86 neexistuje fungující ochrana proti kopírování softwaru, kterou by nebylo možné obejít, přesněji nebyla obejita. Z toho vyplývá, že OS X se jako nelegální verze pro PC na Internetu dříve či později objeví. A tato skutečnost by Apple mohla k vydání oficiální distribuce jen popohnat.
Počítače Mac postavené na Intelu se budou pravděpodobně mnohem lépe integrovat do stávajících IT infrastruktur. Budou dostupnější, a proto se více rozšíří. To sníží jejich problémy s administrací a zvýší použitelnost – budeme se s nimi setkávat častěji nejen v roli specializovaných stanic, ale běžně používaných zařízení. Na druhou stranu je ale výměna platformy a rozšíření prvním krokem k vytváření funkčních virů, hledání bezpečnostních mezer, programování většího objemu spywaru a všem dalším nešvarům tak dobře známým z x86/Microsoft Windows. Jak to dopadne, ukáže čas. V každém případě ale pro Apple končí celá jedna éra. Lze jen doufat, že ku prospěchu uživatelů a administrátorů.
