Jaroslav Polakovič alias Dero

Rozhovor s Jaroslavem „Derem“ Polakovičem převážně o kodérské činnosti, názory na aktuální dění, ale také na dlouhodobé otázky Internetu. Druhý díl cyklu Kavárna přináší zajímavé pohledy na problémy od jednohu z předních českých kodérů.

Se jménem Jaroslava Polakoviče vystupujícího pod přezdívkou Dero se většina českoslovesnkého internetového osazenstva mohla setkat v souvislosti s (X)HTML & CSS testem, který pořádal a zasloužil si jím uznání od ostatních odborníků tvorby webů. Sám se považuje zejména za kodéra, webového typografa a milovníka beletrie a filmů. Velmi známé je také jeho javascriptové řešení tooltipů – Cotojátek, prvotně tvořených jen kvůli svému zdokonalení v jazyce. Dnes si však v kodérské společnosti získalo statut obecného označení pro obdobné technologie. V současné době proto vzniká další vývojová verze. Do podvědomí Internetu se také zapsal jako spoluautor dlouho očekávané knihy CSS Hotová řešení spojené také s úsměvnou aférkou chyby na hřbetu, kde je místo CSS vytištěno CCS. Podstatné ovšem je, že publikace sepsaná s celebritami českého a částečně i slovenského webdesignu jako Petr Staníček aka Pixy, Miroslav Lešetický vystupující jako Plaváček a Jan Bien neboli „jeden český mravenec“ získává mezi čtenáři především kladné ohlasy. Ostatně jeho články zveřejněné na blogu týkající se nejčastěji tvorby webů jsou jistě výmluvné samy o osobě. Cit pro češtinu se projevuje dvěma způsoby: zájmem o copywriting, psaní textů s určitým úkolem, a amaterské psaní beletrie. Čerstvý majitel živnostenského listu nemá příliš rád strojené hyperkorektní prostředí. Před rozhovorem nabídl tykání, čímž vše dostalo osobitější ráz.

Proč se tvůj zájem o počítače začal stáčet k technologiím pro vývoj webů? Kdy k tomu došlo a jak dlouho po tvém prvním kontaktu s výpočetní technikou?

První kontakt s výpočetní technikou… Panečku, to je už dávno. Bylo mi pět let a dědeček byl v té době zaměstnancem populární Zbrojovky. Možná si pamatuješ, že Zbrojovka Brno se v osmdesátých letech výrazně podílela na produkci mikropočítačů v Československu. Značka Consul byla národní pýchou, mikropočítače takového kalibru jako IQ 151 nebo PMD-85 znamenaly pro mnoho škol vrchol jejich technického vybavení.

A právě druhý zmiňovaný počítač, na míle vzdálený od architektury XT, dědeček od Zbrojovky zakoupil. Když mi byly tři roky, hrával jsem na této mašince nezapomenutelné tituly jako Willy Walker, Manic Miner či legendární Podraz. O dva roky později jsem našel programátorskou příručku pro PMD-85, učebnici G-Basicu. A tak jsem se naučil programovat.

Ačkoliv termín „programovat“ je spíše eufemismem pro znalosti zahrnující pět příkazů. Dovedeš si však představit, co na to moje rodina. Viděla ve mě génia. Tehdy netušila, jak moc se spletla.

K Internetu jsem se prvně dostal asi před šesti, možná sedmi lety. Moje babička, tentokrát z otcovy strany, pracuje na Nejvyšším soudu ČR. Jako jedenáctiletého vnoučka mě občas brala k sobě do kanceláře, kde jsem si mohl serfovat do alelůja. Internet byl pro mě něco magického, hltal jsem každé písmenko. Tehdy frčelo chatování, každý, kdo něco znamenal, měl svůj účet na XChatu. A tak jsem chatoval, nasával informace, hrál dnes už archaické hry. Bylo to prima.

Doma jsem měl na tehdejší dobu průměrný stroj, Pentium 100 MHz. Tuto pět osm šestku jsem však brzy vyměnil za novější model třetí generace o obrovském taktu půl gigahertze. Bylo mi asi dvanáct, třináct let. Programoval jsem ve všem možném. Jednou jsem si ve škole stáhl popis HTML a tehdy moderních kaskádových stylů. Děkuji tuším pánům Janovskému (Yuhů) a Staníčkovi (pixy). Nachladil jsem se, musel jsem zůstat dva dny doma ze školy, a tak jsem si HTML a CSS nastudoval. Tedy, alespoň nač mi síly stačily. Ale základy jsem měl.

Jak hodnotíš vývoj těchto jazyků společně s dalšími, jež ovládáš, za dobu, kterou můžeš posoudit, a jejich další připravované verze či nástupce?

Vývoj. To je ošidná věc. Například vývoj HTML ustal v roce 1999, kdy bylo vydáno HTML 4. Od té doby jsme se nepohli. Reformulace HTML 4 do XML, takzvané XHTML 1.0, je jen o měsíc mladší. XHTML 1.1 bylo vydáno v roce 2001, v roce 2002 pak bylo XHTML 1.0 ještě revidováno. Od té doby nic. Ani ťuk. Připočtěme, že nejrozšířenější prohlížeč na planetě, Internet Explorer, ani dnes, o čtyři roky později, ve své sedmé verzi XHTML dokument nebude umět vykreslit (řeč je o populárním MIME typu application/xhtml+xml). A bude tu minimálně dalších pět let, než jej nahradí mladší bratříček. Dalších pět až deset let bude trvat, než IE7 a starší zcela vymizí z našich životů. Možná v tu dobu, dvacet let od vydání prozatím poslední verze HTML, se dočkáme nějaké funkční změny. Do té doby budou, dle mého, stránky vykreslovány jako HTML, nic si nedělajíce z nějakého „X“ v jejich DOCTYPE. Toliko k (X)HTML.

Co se kaskádových stylů týče, musím přiznat, že právě ty jsou mou oblíbenou částí tvorby webu. Vzít surový dokument a přetvořit jej externími pravidly v krásnou stránku. Prostor k improvizaci a tvoření, vymýšlení a pokusům. Dokud konsorcium W3 standardizovalo vlastnosti, které již byly implementovány, narážím na futurismus Internet Exploreru 3 a 4, vývoj odsejpal. Poměrně svižně byla překonána první verze kaskádových stylů a „na pulty“ se dostala verze druhá, později revidovaná. CSS 2 umí poměrně obstojně už Internet Explorer 5, což bylo pro vývoj webu klíčové. Kaskádové styly poskytly extenzivní možnosti formátování dokumentů. Bohužel, v té chvíli podlehlo Konsorcium jakémusi pocitu sebeuspokojení. Místo toho, aby třetí verzi kaskádových stylů připravilo pronto, bezodkladně, nechalo Microsoft v poměrně volném tempu de facto dokončit IE7. A tady zní stejná píseň jako v případě XHTML – kaskádové styly ve své třetí verzi nebudou připravené k širšímu užití dříve než za dobrých deset let.

Co se JavaScriptu týče, zde je situace poněkud veselejší. Implementace ECMA scriptu v Internet Exploreru 5.5 a novějších, takzvaný JScript, snese víceméně srovnání s JavaScriptem implementovaným v ostatních populárních prohlížečích, například Opeře či těch založených na jádře Gecko. Dokonce lze snadno vytvářet RIA, Rich Internet Applications, z nichž nejpopulárnějším je v současné době AJAX. Myslím si, že tento vývoj je žádoucí do té míry, dokud budou tyto dynamické prvky chutným a přístupným kořením webu, ne jeho základem.

Jaký je tvůj názor na dění, kdy se různé komunity nebo organizace snaží převzít otěže W3C a vytvořit nadstavbové, případně úplně nové standardy? Může to vést ke zhoršení, či naopak ke zlepšení situace?

Abych se přiznal, jakkoliv je můj postoj k současnému Konsorciu vlažný, nevidím rád tříštění snah táhnout web. Když bude takových tahounů víc, snadno se stane, že každý potáhne jiným směrem. Mnohem víc bych ocenil, kdyby Konsorcium zařadilo vyšší rychlostní stupeň. Kdyby prokázalo větší vůli komunikovat s výrobci prohlížečů. Nic takového není už dlouhou dobu patrné.

Sympatická je mi pouze snaha WHAT WG někam se pohnout. Jejich návrh Web Applications 1.0, často označovaný jako HTML 5, obsahuje spoustu dobrých nápadů. Pracuje na ní také jeden z mých oblíbenců a největších znalců značkovacích jazyků na této planetě – Ian Hickson (hixie.ch). Tento muž se angažoval na programování vykreslovacího jádra Mozilly, potom přešel do Opery a pozvedl tento prohlížeč. Už jen fakt, že Mozilla i Opera jsou považovány za prohlížeče se dvěma nejlepšími vykreslovacími jádry, stojí za zmínku.

V poslední době se do popředí dostává stále více technologie vyvinutá firmou Macromedia (dnes již Adobe) Flash, která kombinuje grafickou část s obsahovou, čímž se de facto dostává na druhou stranu pomyslné páky od (X)HTML a CSS. Díky jistému patentu týkajícího se tagů applet, embed a object navíc Flash prožívá krušné chvilky ze strany internetových uživatelů, protože webdesignéři ještě většinou nepozměnili zdrojové kódy tak, aby vše fungovalo bez nutného kliknutí, čímž se prvek aktivuje. Jak na tuto část webových stránek smýšlíš? Ovládáš ji?

Ano, to je úsměvná aféra. Jak jen dokáže jeden soudní spor obrátit naruby polovinu webu. Já osobně Flash pro tvorbu stránek nepoužívám, ačkoliv Actionscript ovládám a v samotném programu se také pohybuji, byť nemotorně. Flash není přístupný, což ho v mých očích degraduje na prostředek k realizaci interaktivních reklamních bannerů, různých hříček a prezentací grafických či animátorských mágů. A vzhledem k tomu, že uplatňuji efektivitu tvorby, nikdy nebudu tvořit dvě verze téhož webu.

Do jaké míry považuješ přístupnost spolu s použitelností webových stránek a sémantičnost kódu za přínosné? Uveď, prosím, konkrétní příklad.

O použitelnosti a přístupnosti snad není třeba diskutovat. Posaďte si slabozrakého či slepého člověka k Internetu a hned budete mít jasno v tom, k čemu že ta přístupnost je. Nechte si svítit na monitor sluníčko a přečtěte mi na stránce nekontrastní text. Vypněte si ve svém prohlížeči obrázky a zkuste serfovat po stránkách nevalné kvality. Budete trpět. A pokud se rádi necháte trýznit, použijte textový prohlížeč a zjistíte, proč psát správně strukturovaný kód. Tohle jsou jen střípky toho, proč je přístupnost webových stránek životně důležitá. Protože pokud máte zdravé oči, uši, ruce, máte moderní programové vybavení, pak spíše děkujte osudu či Bohu, že tomu tak je – a nikdy nedělejte tu chybu, že byste házeli při tvorbě stránek klacky pod nohy těm lidem, kteří nemají takové štěstí jako vy.

Co se použitelnosti týče, je především ve vašem zájmu, aby vaše stránky byly použitelné. Když na stránku přijdu, rozhlédnu se a nezjistím, o čem stránka pojednává, či kam dál jít – odcházím. Na Internetu to je, jak říká David Špinar, opravdu jen jedno kliknutí myší. Je to extrémně snadné, proto musíte zaujmout. Budete-li se zabývat reklamou a marketingem, brzy se naučíte, že aby vás někdo poslouchal, musíte vzbudit zájem. A to se nikdy nestane, pokud vaše stránky budou připomínat labyrint. Když už zaujmete, budete třeba chtít, aby návštěvník stránky koupil. Ale on nekoupí, když nebude vědět jak. To všechno je otázka použitelnosti. Musím najít, co hledám – a to co nejrychleji. Dopustil jsem se záměrného zjednodušování, ale pro představu to snad stačí.

Sémantičnost zdrojového kódu je už tvrdší oříšek. Ta základní sémantika se prolíná s optimalizací pro vyhledávače (SEO) a přístupností. Když nebudete korektně vyznačovat nadpisy a seznamy, nejenže naštvete slabozrakého návštěvníka, ale také necháte zcela chladným vyhledávač. Vedle této základní sémantiky sám pro sebe rozeznávám ještě sémantiku praktickou, to jsou všechny ty citace, odstavce a neutrální elementy. Zastávám názor, že kodér či webdesigner by měl používat v rozumném kontextu co nejširší paletu elementů – bude se mu s dokumentem snadněji pracovat, až jej bude formátovat kaskádovými styly. Také ušetří mnohé „classy“ a „idčka“, kód bude čistý, různorodý a hezký. Záleží na osobních preferencích autora kódu, jestli mu něco takového stojí za to, aby se naučil pracovat s co nejširší paletou prvků.

Berme tato doporučení jako prostředek, různé prohlížeče a čtečky jako způsob, cílem je pak správné pochopení stránky postiženým člověkem. Právě ve způsobu je problém, jelikož stále ještě nejsou takové možnosti a hlavně není běžné, aby například slepý člověk používal Internet. Jaký máš na tuto situaci názor? Co podle tebe pro postiženého člověka znamená Internet?

Dovolím si s Tebou nesouhlasit v tom, že není běžné, aby slepý člověk používal Internet. Znám se osobně s Radkem Pavlíčkem, který je vedoucím přestavitelem inicitaivy blindfriendly.cz, a vím, že slepí spoluobčané se naopak snaží Internet využívat takovou měrou, jakou jim to jen tvůrci stránek dovolí. Znám se i osobně s Davidem Špinarem, který se významnou měrou podílel na formulaci současných pravidel přístupnosti webových stránek (pristupnost.nawebu.cz), a vím, že prakticky každý tento bod lze splnit tak, aby byl benefit patrný ve všech dostupných výstupních zařízeních. Proto si myslím, že přístupnosti v cestě stojí pouze neochota či neschopnost tvůrců své stránky jako přístupné vytvořit. Pro mne znamená přístupnost velmi mnoho, zejména po spolupráci s blindfriendly.cz, tedy Radkem Pavlíčkem, se snažím o to, aby každý můj projekt byl opravdu (a nejen) Blind Friendly. Postiženým spoluobčanům může totiž Internet mnoho dát. Slepci může barvitě líčit a popisovat krásy míst, které si jinak těžko může vychutnat, tělesně postižené spoluobčany vezme na cestu kolem světa za padesát milisekund a vůbec všem, ať postiženým či ne, dává možnost být si virtuálně zcela rovni. Pokud na diskusním fóru uvidím člověka s přezdívkou „serial_killer“, jak cituje Comteho a trpělivě dává sílu jinému člověku, určitě si nebudu myslet, že ta rouška anonymity a to tzv. odcizení od reálného světa jsou čisté zlo. Internet je možnost, svoboda a rovnost. Člověk by tam neměl žít, neměl by se však ani stranit možností, které mu tohle místo dává.

Zaměřme se nyní na technické zázemí věci. Pracoval jsi někdy osobně se softwarem k prohlížení webu určeným pro slepé? Co ti na čtečkách vadí, jak bys je vylepšil, případně co se ti na nich líbí? Jaký máš názor na zamítnutí dotace pro český projekt čtečky, postavený na prohlížeči Firefox, Broadband fórem?

Jistě, pracoval jsem s populární čtečkou JAWS. Vadilo mi na ní především to, že aplikovala na dokument i styly, které byly jasně deklarované jako media typ screen či projection. Že nečetla text skrytý pomocí display: none;. Namítnete – to je přece přirozené, je to „screen reader“, čtečka obrazovky. Čte jen to, co zobrazuje prohlížeč. Možná, přijde mi to však u takto rozšířeného produktu poněkud zvláštní. Ještěže existují metody, kterak pro čtečku obsah zpřístupnit a pro prohlížeč skrýt. Kdyby tomu tak nebylo, ocitli bychom se v nepříjemném zámku.

Co se projektu čtečky týče, nemám stanovisko, protože se o této věci dovídám poprvé právě od Tebe. Určitě se poinformuji.

Internetové vyhledávače se staly tepnou dnešního Internetu. Vyhledávací mechanismy jsou čím dál více sofistikovanější. Pro získání lepšího indexování se využívá zmíněné SEO. Může nastat situace, kdy optimalizace pro vyhledávače nebude potřeba? Kde vidíš Achillovu patu současných vyhledávacích řešení?

Jestli může nastat situace, kdy nebude optimalizace vůbec třeba? Jistě, ve chvíli, kdy vyhledávače budou chápat (!), co se na stránce nachází, je již nepůjde nikterak obelstít a jedinou optimalizací bude zkvalitnění obsahu. Toho bych se však v dohledné době nebál.

Jaká je slabina současných vyhledávačů? Že jen minimální měrou berou v potaz použitelnost cílové stránky. Jistě, je velmi obtížné stránku posuzovat i v této oblasti, ale na předních místech vyhledávání se velmi často objevují stránky zcela chaotické na úkor těch přehledných se stejnou výpovědní hodnotou. Když by se tohle změnilo, web by se stal hezčím místem.

Jinak s povděkem kvituji poměrně úspěšnou snahu lidí stojících za vyhledávači o tvrdou penalizaci tzv. black hat technik, tedy podvodného SEO, praSEO, chcete-li. Relevance výsledků se den ode dne zvyšuje, líbí se mi to.

Někdy můžeme mít dokonce pocit, že se vyhledávače snaží být chytřejší než jejich uživatelé. Jedná se například o upředňostňování jazyka země, z níž pochází daný rozsah IP adres, přes které je uživatel připojen vyhledávačem Google. Není to již negativní vývoj?

Řekl bych, že na to se budou názory mezi lidmi různit. Já to například považuji za pozitivní jev. Jsem rád, když jako první dostanu relevantní odpověď v jazyce, kterému rozumím lépe. Pokud chci objektivnější vyhledávání na nějaké obecné slovo (např. „video“), tak se přepnu do anglického rozhraní.

Na československé internetové scéně jsi znám jako tvůrce Cotojátek. Co tě vedlo k jejich vytvoření?

Abych se přiznal, k vytvoření Cotojátek mě vedla nejvíce potřeba zdokonalit se v JavaScriptu. Přemýšlel jsem, co by byl vhodný projekt k procvičení práce s DOM a co by zároveň přineslo užitek dalším tvůrcům. Napadly mě hezké tooltipy, tak jsem to zrealizoval. V současné době mám již téměř připravenou novou verzi Cotojátek, s přepsaným jádrem a pár zajímavými funkcemi. Tuto verzi jsem již nepsal proto, abych se v JavaScriptu zdokonalil, ale abych využil taky kousek zkušenosti, kterou jsem nabral při práci na jiných projektech. Když jsem viděl, že Cotojátka byla přijata kladně, řekl jsem si, že je nesmím nechat uschnout.

Jak bys charakterizoval JavaScript v rámci ostatních technologií užitých na autonomní webové stránce?

Chutné koření. Odporný hlavní chod.

Má tedy cenu, aby se jej průměrný webový tvůrce vůbec učil? Proč jsi se jej vůbec učil ty?

Ano, má to cenu. Každý webdesigner, nebo jak já říkám – kodér, by měl znát alespoň základy JavaScriptu a DOMu. Nemusí se učit podrobnosti, jen by si měl vědět rady, když mu vypoví poslušnost stažený skript nebo když si bude potřebovat sám vyrobit nějakou příjemnou drobnost.

Já jsem se JavaScript učil proto, abych se mohl do hloubky věnovat návrhu RIA, konkrétně AJAXu. Nyní, o nějaký půlrok později, na zakázku tvořím komplexní AJAXovou aplikaci, ve které mohu krásně skloubit své znalosti HTML, kaskádových stylů i JavaScriptu. A abych navnadil nerozhodné tvůrce – promítá se to i do financí. Čím více úkolů zastanete sami, tím větší má vaše práce hodnotu, protože se dá předpokládat, že při práci přemýšlíte ve všech směrech – a tedy nevytvoříte stránku, která by kladla jakékoliv překážky.

Zajímáš se mimo jiné i o webovou typografii, což je činnost, díky které získávají internetové stránky jistou dávku čistoty. Zcela jistě je spjatá i s copywritingem, což je známo jako psaní prodejných textů. Zatímco druhé patří zcela jistě k humanistickému směru, kam bys zařadil první pojem, tedy typografii? Proč?

Pokud budeme mluvit o typografii ve významu tvorby, vzhledu a vztahu jednotlivých fontů, pak je to jednoznačně umění. Pokud se zaměříme na tzv. typografická pravidla, tedy kde používat nezalomitelnou mezeru, jaký je rozdíl mezi spojovníkem a pomlčkou a kdy odsazovat první řádek odstavce, inklinujeme spíše ke vědě, kategorizaci. Přesto si myslím, že cílem typografie je přirozenost, harmonie, čistota, či přesný opak jmenovaného. Tím, jak uspořádáme text nebo jaký použijeme font, můžeme vyjádřit širokou škálu emocí. Typografie je tu od toho, aby nemluvila pouze jednotlivá slova, ale aby mluvil samotný text. Jsou tu pravidla, ale pocit by měl dominovat – pokládám typografii spíše za umění než za cokoliv jiného.

A spolu s copywritingem tvoří velmi silnou zbraň.

Typografici a copywriteři jsou v našich zemích převážně technici, nejčastěji muži, kteří kromě této vykonávají ještě další činnosti, například programování nebo zmíněné kodérství, v zahraničí je tomu přesně naopak – převážně to jsou ženy, jež o vývoji webů mají pramalé znalosti. Je tato situace přínosná? Případně jen otázkou financí?

Co se copywritingu týče, do něj se technická stránka tvorby webu příliš nepromítne. Copywriter musí znát dokonale svůj jazyk a psychologii. Když pochopí cílovou skupinu a alespoň základně se seznámí s fungováním Internetu, je jedno, jestli umí tvořit weby nebo ne. U typografie už bych byl opatrnější. Zde je ta vazba na technickou stránku věci mnohem těsnější. Pokud by nějaký DTPák či DTPačka chtěli realizovat své typografické sny na Internetu, pravděpodobně by se se zlou potázali. Dokonce si myslím, že nejlepší předpoklady pro to, stát se webovým typografem, má právě kodér, perfektně ovládající kaskádové styly. Výrazné estetické cítění a smysl pro kompozici je samozřejmě podmínkou.

Považuješ skloubení těchto funkcí do jedné osoby za užitečné řešení? Kolik osob je v průměru přijatelných, aby se na webovém projektu podílely a celkové dílo neztratilo na kvalitě z důvodu názorové plurality?

Ano, pokud to člověk zvládá a nemusí kvůli tomu dělat kompromisy, potom ať se zabývá co nejširší paletou činností. Je to individuální. Někomu vyhovuje vyprofilovat se, někdo pracuje na široké základně.

Počet lidí není důležitý, důležité je, aby si navzájem nelezli do zelí. Pokud někoho určí jako kodéra, tak PHP programátor nebude remcat, že on by to tedy při vší úctě napsal líp. Když se každý soustředí na svoji roli, kterou na projektu hraje, tak je jedno, jestli má tým dva nebo dvacet lidí. Komunikace je však vždycky základ.

Nedávno jsi se stal živnostníkem, jak popisuje zápisek na tvém blogu. Lze provozovat kodérskou činnost i bez živnostenského listu bez značného omezení? Například pomocí smlouvy o dílo?

Smlouva o dílo je až krajním případem, dá se však použít. Častěji se používá dohoda o provedení práce (DPP). Oba způsoby jsou do značné míry svázány právními předpisy, se kterými by se rozhodně tvůrce měl seznámit dřív, než začne takto práci vykonávat. Ale abych odpověděl – ano, dá se to po určitou dobu ustát, pokud si nevyděláváte u několika zaměstnavatelů souběžně a pakliže nejde o vysoké částky v řádu desetitisíců korun měsíčně. Pokud se člověk chce vážně věnovat webdesignu, měl by si co nejdříve zařídit ŽL.

Bohužel je to svázané i s věkem. Jsou zaměstnavatelé ochotní dát placenou práci nezletilému studentovi?

Placenou ano. Dobře placenou zřídkakdy. Mladí lidé mají cejch nespolehlivých vejtahů, jejichž práce a přístup k ní postrádá rysy profesionality. Bohužel je třeba přiznat, že v mnoha případech taková definice sedí. Aby si nezletilý student mohl vydatně přivydělat, potřebuje jednu věc – renomé. Vytvořte zajímavý projekt, zapojte se do odborných diskusí, prokažte, že jste ve svém oboru opravdu dobří, a dokonce i uznávaní experti budou pokyvovat hlavou: „Jo jo, ten Pepa_z_depa_91 má talent. Jeho grafika se mi líbí.“ Jedno slovo vede ke druhému, expert se zmíní o Pepovi svému klientovi a ten mu třeba dá práci na úrovni.

Pokud si však takový mladý člověk přečte manuál a myslí si, že to z něj dělá programátora, pak se mýlí. Všechno je o zkušenostech. Máte zkušenosti? Budete žádaným zbožím, i kdyby vám bylo patnáct. Znám pár talentovaných mladíků, kterým sotva bylo patnáct let a už kódují na vysoké úrovni, jsou uznávanými programátory, píší kvalitní texty či korigují. Někteří z nich už si vybudovali renomé a vydělávají si skoro stejně jako zkušení harcovníci. Měli na to a svého potenciálu využili.

Při tvorbě zdrojového kódu se držím osvědčeného PSPadu. Honza Fiala na něm odvedl obrovský kus práce, je to vidět na každém tlačítku, které se v programu vyskytuje. Tohle je takový malý hold jednomu vojáku v poli, ačkoliv nepochybuji o tom, že peníze by jej potěšily více :o)

Tu největší část mého softwarového vybavení však tvoří prohlížeče. Aktivně pracuji a vytvářené stránky si kontroluji asi v patnácti z nich, nicméně na disku jich mám dobře přes padesát pro všechny platformy. Testuji na Windows, linuxu i v prostředí Mac OS X. Je to takový můj koníček. Mám prohlížeče rád. U většiny z té padesátky jsem schopen na požádání vysypat z rukávu nějaká ta specifika, zejména slabá místa, co se podpory kaskádových stylů a JavaScriptu týče. Tento můj koníček mi hodně pomáhá při každodenním kódování – automaticky se vyhýbám nebezpečným konstrukcím.

Využil jsi dané znalosti prohlížečů i při psaní kolektivní knihy „CSS Hotová řešení“?

Do jisté míry ano. Ačkoliv se v knize vyskytují spíše tzv. „bezpečné“ úryvky kódu, tedy takové, které by měly fungovat identicky ve všech prohlížečích, přeci jen se objevily dvě kapitoly, kdy jsem mohl tyto znalosti zúročit. Plaváček již vypustil na denní světlo, že jsem autorem popisu tzv. Svatého grálu. Svatý grál představuje poměrně obtížný třísloupcový CSS layout, který však využívá naprostého minima značek na straně HTML. Některé triky, které autor Grálu použil, aby se zavděčil konkrétním prohlížečům, bylo nutné vysvětlit.

Podruhé jsem se mohl o znalosti prohlížečů opřít při psaní kapitoly o DTD a DOCTYPE.

Jaké fyzické vybavení pracovního místa (počítač, myš, klávesnice, židle) považuješ pro práci jako nejlepší řešení?

Pokud bych měl doporučit nejpraktičtější kombinaci, potom by to bylo velmi tiché PC, myš, které při stisku nevržou tlačítka, klávesnice s nízkým zdvihem kláves a židle, na které se člověk může točit. Nic lepšího není :o)

Teď vážně. Tohle je na každém, jak si to svoje doupě zařídí. Někdo si potrpí na extravaganci a strčí si do počítačové bedny neon, druhý zase nedá dopustit na bezdrátové periferie a třetí by na CRT monitor nepohlédl ani skrze prsty. Já pro změnu mám myš s ocáskem, připoutanou klávesnici, case bez neonu a na kvalitní CRT nedám dopustit. Ať si každý najde to svoje. Každopádně tu židli, na které se lze točit, doporučuji zcela vážně. Bez ní to nejde.

Chtěl bys něco vzkázat čtenářům nebo kodérům?

Chtěl bych jim popřát mnoho štěstí do budoucna. Ale hlavně ať mají důvod se usmívat – k tomu totiž na Internetu příručku nenajdou.

Děkuji za rozhovor.

Já děkuji.