Rozhovor s Jakubem Ryvolou

V deseti letech vyhrál soutěž s názvem O zemi, kde zítra již znamená včera. Byl předsedou třídy, ale jen proto, že byl největší. Věří, že všechno má svůj čas, a nerad se striktně drží vyšlapaných cest. Nemyslí si, že se odbornost sama zvyšuje počtem přibývajících let a dokáže si představit, že by mohl dělat úplně jinou práci.

Jak ses dostal ke grafice?

Jsem učitel. Vystudoval jsem peďák – výtvarku a společenské vědy, takže v Dekomunizaci se to pěkně skloubilo. Neměl jsem tenkrát odvahu ani sebevědomí zkusit v Praze uměleckou školu a nelituji toho. Myslím si, že k prosazení vlastní výtvarné práce to není ten nejdůležitější předpoklad. Důležitý je určitě ten čas na škole, který tě oddálí od pracovního procesu a dá ti možnost věci volně zkoušet. Už při škole jsem si přivydělával a po ní jsem začal pracovat ve firmě, která realizovala výstavy, veletrhy a expozice. Navrhoval jsem prostorové věci, které byly někdy i dost rozsáhlé, snažil se je prosadit u kravatářů a pak ještě řídil řemeslníky na stavbě. Moc dobrá zkušenost.

Skautská interaktivní mapa pro děti – Flash

A šlo ti to prosazování?

Jo, celkem dobře. Jejich přístup byl dobrý, na to, že nejsem kravatář ani architekt. Možná, že jsme měli kliku na klienty. Pak jsem chtěl změnu a i z osobních důvodů jsem šel do Prahy, protože moje přítelkyně tam studovala. Její spolužačka zrovna chodila s klukem, který v té době založil firmu Symbio. Potkali jsme se na plese a trochu se opili. Říkal, že potřebují nějakého výtvarníka a ptal se, co umím. V životě jsem web nedělal, ani jsem neovládal programy na kódování. Upřímně jsem mu řekl, že toho moc neumím. On na to, že to nevadí, že se to naučím. Byl jsem první zaměstnanec a od té doby jsem tam. Víceméně jsem se učil za pochodu a teď dělám už pátým rokem weby.

Pět let děláš jenom weby?

Dřív jsem dělal i tiskovou grafiku, ale weby mi vyhovují více. Jsou rychlé na zpracování, jsou datově nenáročné a úpravy nepotřebují takovou pečlivost. Výsledek v tiskové grafice je neměnný – je daný a hotovo. Přečteš si ho v tramvaji, je hmatatelný, můžeš si ho vzít s sebou. Na druhou stranu je tam dost faktorů, které mohou výsledek zkazit a které neopravíš: tiskaři, ohýbači apod. Web spravíš lehce. Každý ho vidí odkudkoli a hlavně je interaktivní. Hodně mě baví animace. Snažím se skloubit zkušenosti z výtvarky – onlineový a neonlineový výtvarný svět. Baví mě věci propojovat. Když dělám třeba objekty z různých neonlineových materiálů, rád je pak použiju právě v této elektronické podobě.

Návrh webu pro Heinz

Uplatnit tvůj výtvarný přístup v čistě komerčních projektech je asi problém.

Snažíme se dělat i projekty, které nejsou komerční, ale byl bych rád, kdybychom jich dělali více. Nakonec stejně pomáháme prodávat víc bot a mobilů. Ale i u těch komerčních věcí je vidět velký posun. Pomalu mizí důraz na efektní a líbivé věci a zaměřuje se na použitelnost, přehlednost a přístupnost. Roste snaha nedělat věci, které budou za každou cenu originální. Design by měl sloužit především jako nástroj, aby se lidi dostali rychle a snadno k informacím. Někdy pracuji na zakázkách, kde už je grafický styl daný, například corporate identity, a Internet by ho měl jen doplňovat. Nejdřív jsem si myslel, že je to svazující a jen někoho kopíruji, ale v poslední době mi to docela vyhovuje. Vždycky se dá najít prostor udělat věc po svém a domýšlet grafiku v rovině struktury. Vadí mi sice princip reklamy obecně, ale v tomto směru je pro mě smysluplná. Pomáhá lidem orientovat se.

Reklama se pomalu zlepšuje i po designérské stránce.

To určitě. Já mám jenom problém s reklamou obecně. Příčí se mi teorie ekonomického růstu se všemi svými důsledky.

Zmínil jsi, že nemá cenu být za každou cenu originální.

Myslím tím originalitu, která vede k matení lidí. Originální ve smyslu nevymýšlet znova kolo. Když už je něco jednou vymyšleno, nebát se tím inspirovat, ale určitě ne kopírovat. Nemá cenu vymýšlet matoucí novinky v navigaci nebo supernové velikosti a řezy písma, které pak nefungují. Taková originalita je škodlivá.

Vyhovuje ti práce pod tlakem?

Mně moc ne. Máme v práci takový nepsaný úzus, že se v každém webu snažíme vymyslet něco nového, i kdyby to měl být jen detail – piktogram, ikona. Požadavky klientů na rychlost ale někdy vedou k určité šablonovitosti. Člověk si pak řekne, tohle je dobré a osvědčené, to bych tam mohl dát znova. Pod tlakem termínu nemám možnost vyzkoušet různé možnosti. To je ale asi neduh všech oborů. Neznám člověka, který by rád dělal v presu. Když navrhuji logo, k jednoduchosti se dopracuji třeba až po týdnu, ale klient má představu, že je hotové za deset minut. Můžu mít věc hotovou za dvě hodiny, ale že tři dny chodím a přemýšlím, jak ji udělat a že jsem se za svůj život musel dopracovat k nějakému výtvarnému názoru, to už klienti nějak nechtějí započítat. Pak se také diví, že logo stojí tolik, kolik stojí. Jeden malíř, když mělo dojít ke koupi jeho díla, na otázku, jak dlouho obraz maloval, odpověděl, že padesát let.

Někdy může být krátký termín výhodou. Znamená to, že si klient nebude tolik vymýšlet, protože na to nemá čas.

Pak je to možná i výhoda a někdy se tak klient skutečně zachová, pokud je rozumný. Nemůžu si na nic stěžovat. Jsem rád, že mám dar živit se tím, co mě baví. Pokud k tomu mám svobodu rozhodování, jsem spokojený člověk.