TIP: Přetáhni ikonu na hlavní panel pro připnutí webu
Linux je krásný systém a to pozná jen ten, kdo ho vyzkouší. Tento článek nemá za úkol informovat vás o distribuci Linuxu, ale říci vám, že Linux je výzva pro všechny, kteří chtějí se svým systémem něco zažít.
Na Internetu mám spoustu kamáradů zajímajících se o systém Linux, na společných diskuzích o něm často vedou debaty – jaké mají problémy či jakou distribuci se chystají vyzkoušet. Těmto rozhovorům jsem mohl jen přihlížet. Linux mě celkem zajímal, ale pořád jsem z něho cítil respekt. Dlouho jsem hledal distribuci, která není příliš složitá pro začatečníky. Vybral jsem si Kubuntu. Pár lidí mi ji doporučilo, poslali mi pár screenů. Když jsem Kubuntu viděl, řekl jsem si, že ho zkusím. Zašel jsem na stránky společnosti Shipit a nechal si poslat 10 CD Kubuntu. Přibližně po třech týdnech mi přišly dva balíky a v nich 20 CD systému Kubuntu. Asi nějaký bonus nebo co, říkal jsem si.
Vzhledem k tomu, že jsem byl zrovna „pod FUPem“ nechtělo se mi Kubuntu instalovat, jelikož si během instalace stahuje aktualizace z Internetu. Jakmile se ale na kalendáři ve Windows objevilo datum 1. 2. 2007, neváhál jsem a pustil se do instalace.
V BIOSu jsem nastavil bootovaní z CD, které jsem hned poté vložil do mechaniky a restartoval. Kamárádi mi řekli, že se spustí Live CD, což se také stalo. Po pár minutách načítání a rozeznavání hardwaru se objevilo prostředí Kubuntu. Pořádně jsem si ho prohlédl a v horním rohu obrazovky jsem narazil na ikonku Install. Vzal jsem myš a chtěl jsem na ni kliknout. Ale myš se strašlivě sekala. Po vyplnění jména, hesla a nějakých drobností se začaly stahovat jakési balíčky. Ty byly stažené asi za 10 minut.
Počítač se sám restartoval a já čekal, co bude dál. Samozřejmě, že se spustilo Kubuntu. Zadal jsem jméno a heslo a byl jsem tam. Myš se pořád sekala. Největší strach jsem měl ze zprovoznění připojení k Internetu, ale záhy jsem zjistil, že moje obavy byly zbytečné. Po pár minutách jsem už vesele brouzdal Internetem. Pak jsem začal řešit ICQ, v menu Internet jsem objevil Kopete, který byl hned připraven k použití. ICQ vyřešeno. Co teď?
S myší se vůbec nedalo pracovat, kamarád mi poradil, abych nainstaloval ovladače grafiky. Našel jsem si je na oficiálních stránkách nVidia. A počal stahovat. Místo stahování se načítaly. Na stránkách s ovladači jsem se dočetl, že mám vlézt do konsole a napsat jakýsi příkaz, učinil jsem tak a restartoval počítač. Po nabootování už bylo vše v pořádku. Poté jsem se chtěl vrhnout na instalování programů. V Linuxu existují tzv. balíčky, pomocí nichž se programy instalují. Z Linuxsoft.cz jsem stáhnul grafický editor GIMP a v knize Linux jsem se dočetl, že je k instalování programů třeba napsat do konsole příkaz apt-get install gimp.
Program se relativně rychle nainstaloval. Po GIMP-u jsem naistaloval ještě Operu – internetový prohlížeč – a Bluefish – editor.
Po pár hodinách prolézání Kubuntu jsem zjistil, že bez oněch příkazů se v Linuxu neobejdu. Příkazy se píší do konsole, která je v Linuxu stejně důležitá jako ve Windows nabídka Start. Když ji uživatel Windows nemá, cití se stejně jako uživatel Linuxu bez konsole.
Linux je nepochybně zajímavý systém, ale je třeba si uvědomit, že při jeho používání na vás čeká mnoho nástrah, kterých se ale nesmíte zaleknout, ale musíte se pokusit je vyřešit. V tomto článku jsem vám chtěl naznačit, že Linuxu se není třeba bát. Nevím, zda se mi to povedlo. Posuďte sami.
