V dalším pokračování série článků o vývojových diagramech a algoritmizaci začneme s podmínkami, které nám umožní dělat složitější a komplexnější programy s možností větvení při rozhodování.

Minule [ http://programujte.com/index.php?akce=clanek&cl=2010041500 ] jsme si ukázali, jak načíst data, zpracovat je a zobrazit výsledek. Programů, které by měly takto jednoduchou strukturu, je velmi málo. V každém větším programu potřebujeme například zkontrolovat vstupní data, rozhodnout se, jak budeme výpočet provádět apod. Potřebujeme umět větvit program, tj. umět na základě něčeho rozhodnout, jakou cestou se program vydá dál. K tomuto účelu slouží podmínky.

Podmínky mají tvar kosočtverce s jedním vstupem a dvěma výstupy. Rozhodování, kterým výstupem se má program dále ubírat, je dán právě tou podmínkou (zapsanou uvnitř). Jedná se o rozhodování platí/neplatí – označení ANO/NE nebo 1/0 nebo +/−. Jedním výstupem program pokračuje v případě, že je podmínka splněna. Takový výstup budeme označovat +. Druhým výstupem pokračuje program v případě, že podmínka není splněná. Takový výstup budeme označovat −.

Do podmínky se nejčastěji vstupuje shora (vstup). Výstupy mohou být různě kombinované, jak je vidět na následujícím obrázku. Proto je nutné označovat výstupy, protože v zájmu přehlednosti diagramu můžeme použít kterýkoliv z těchto zápisů. Nejčastěji používaný zápis je první uvedený.

Jak tedy s podmínkou zacházet? Řekněme, že si děláme plán na odpoledne a máme připravené dvě varianty. Když bude hezky, půjdeme se osvěžit na plovárnu, a když nebude hezky, tak se půjdeme osvěžit do restaurace. Jaké bude odpoledne počasí, to se teprve uvidí, ale jednu věc můžeme říci již teď: provedeme pouze jednu z těchto činností. Buď budeme tekutinou polévat sebe, nebo ji budeme lít do sebe. Uděláme pouze jednu z činností – vždy projdeme pouze jednu větev za podmínkou. Na otázku, která to bude, můžeme odpověď až ve chvíli, kdy budeme testovat podmínku. Tak jako v našem příkladu musíme čekat až do odpoledne.

Důležité je ve vývojovém diagramu zakreslit obě větve. Vývojový diagram s podmínkou, která má ošetřenu pouze jednu z možných variant, je neúplný. Takto zakreslený algoritmus není jednoznačný, protože v každém kroku nemůžeme přesně určit, jaký bude následovat. Stejně tak není možné rozvětvit vývojový diagram (algoritmus) bez podmínky. Jde o další důležitou vlastnost, kterou musí algoritmus splňovat. V každém kroku algoritmu musí být jasné, který krok bude následovat.

Jednoznačnost – v každém kroku algoritmu musí být jasné, který krok bude následovat.

Dělení dvou čísel

Teorie už máme dost, takže se pustíme do jednoduchého příkladu. V minulém díle jsme si udělali sčítání a násobení dvou čísel. Nyní si tato dvě čísla vydělíme. Takže opět jen změníme znaménko, nebo ne? V čem se liší dělení od násobení nebo sčítání? Je možné udělat 10 : 5? Určitě ano a výsledek je 2. A je možné udělat 3 : 0? Není, nulou nelze dělit a tuto skutečnost musíme v našem algoritmu brát v potaz, neboli musíme rozlišit stav, kdy je jmenovatel roven nule a kdy není. Toto rozlišení uděláme právě prostřednictvím podmínky.

Čísla, která budeme dělit, opět načteme ze vstupu od uživatele. V případě, že jmenovatel (Y) není nulový, tak výsledek můžeme spočítat a vypsat. V opačném případě (jmenovatel je nulový) výpočet provést nelze. Musíme proto dát vědět uživateli, že není něco v pořádku, tj. vypíšeme hlášení o nemožnosti dělení nulou. A ještě jedno připomenutí: větve + a − za podmínkou neznamenají, že by to bylo pro kladná a záporná čísla. Větev + je určena pro případ, že byla podmínka splněna a větev − je určena pro případ, že podmínka splněna není.

Následují dvě tabulky pro různé hodnoty na vstupu tak, aby byl ukázán průchod vývojovým diagramem pro obě možnosti. V prvním případě není podmínka splněna a v druhém případě podmínka splněna je.

Tímto jednoduchým příkladem dnešní díl zakončíme. S podmínkami budeme pokračovat i příště, kde si přidáme relační a spojovací operátory.