TIP: Přetáhni ikonu na hlavní panel pro připnutí webu
V noci z pátku na sobotu se v Brně uskutečnil ročník TMOU s pořadovým číslem třináct – noc, kdy přes tisíc lidí nezamhouřilo oko, aby se pokusili prolomit ty nejdůmyslnější šifry, na které se dá narazit. Jaký byl poslední ročník této legendární akce?
V následujícím textu nehledejte šifru!
Na začátek by se slušelo představit TMOU lidem, kteří o ní nikdy neslyšeli. Tak tedy – TMOU je „brněnská, týmová, lineární, noční, outdoorová, šifrovací hra“, kterou každý rok na začátku listopadu pořádají Instruktoři Brno.
- Brněnská: Hra probíhá přímo v centru Brna a jeho okolí, kdy první část bývá zpravidla ve městě, zatímco část druhá v přilehlé krajině.
- Týmová: TMOU hrají týmy o 3-5 lidech.
- Lineární: Cílem je projít lineární sekvenci stanovišť. První stanoviště odkazuje na druhé, druhé na třetí a tak dále.
- Noční: Startuje se v pátek v odpoledních hodinách a konec hry bývá v sobou kolem poledne.
- Outdoorová: Týmy se v průběhu hry pohybují výhradně pod širým nebem. Hraje se za každého počasí. Na jednom z minulých ročníků bylo naměřeno až −10°C.
- Šifrovací: TMOU je založena na lineárním luštění šifer. Tajenkou každé šifry je informace, která vede k nalezení dalšího stanoviště. Pokud šifru nevyluštíte, nemáte šanci pokračovat dál ve hře.
Tmou není jedinou šifrovačkou na našem území, ale je co do počtu účastníků největší a co do obtížnosti šifer nejdrsnější. V posledních letech počet účastníků dosahuje 250 týmů (přes 1200 lidí), ale do cíle jich v časovém limitu vždy dojde jenom pár. Letos TMOU úspěšně prošel pouze jeden tým!
Jaká byla letošní TMOU? V první části článku bych rád shrnul své pocity bezprostředně po absolvování TMOU a v části druhé se pak budu podrobněji věnovat letošním šifrám.
TMOU zasloužená
„Orgové varují: Nepodceňujte kvalifikaci. Nemyslíš – neluštíš!“
Na rozdíl od jubilejního desátého ročníku, který byl otevřený všem, jsme se letos museli probojovat skrze tradiční internetovou kvalifikaci. Nedělali jsme si žádné velké naděje, protože zájem je rok od roku větší a konkurenční týmy natrénovanější, zatímco nikdo z nás na trénink neměl čas, ani náladu. Přece jen je něco jiného luštit v týmu v nočním městě, než sedět doma za stolem a několik hodin koukat do zadání. Nakonec jsme to ale zvládli a po dvou neúspěšných letech se kvalifikovali na úměrném 190. místě z 220 a nemuseli si tak dělat starosti s kreslením komiksu.
Právě vymyslet a nakreslit komiks byla letos podmínka pro získání divoké karty – poslední šance pro 30 týmů, které neprošly kvalifikačním sítem. Když jsme v roce 2011 zkoušeli projít po neúspěšné kvalifikaci právě přes divokou kartu – tehdy byla podmínka vytvořit banner na web – tak jsme nebyli úspěšní a mezi třicet šťastných se nevešli. O to víc se nám letos po úspěšné kvalifikaci ulevilo.
TMOU zážitková
„Luštění šifer je podle mého názoru tou nejvíce fascinující ze všech dovedností.“ – Charles Babbage
Šel jsem TMOU zatím dvakrát – desátý a třináctý ročník a v obou případech jsem se výborně bavil. Nejen šiframi a trasou hry, ale i situacemi, které v průběhu noci vznikaly.
Před třemi lety nás třetí šifra vodila po centru a my museli počítat zvířata na fasádě 4. patra domu Pánů z Lipé (v noci!), nebo množství okruží kolem kašny na nám. Svobody. Dovedete si představit dav desítek lidí, jak uprostřed noci stojí uprostřed náměstí a zírá na fasádu, nebo sborově obchází kašnu? Náhodní kolemjdoucí – a že jich v centru nebylo málo – z toho byli často hodně pobavení. Do dneška vzpomínám na okamžik, kdy do ulice plné luštících týmu vypadl z nonstopu na rohu nějaký chlápek, rozhlídl se kolem sebe a prohlásil teď už legendární větu: „Poslouchá tady někdo Black Sabbath, nebo všichni žerete mrkev?“
Letos se organizátoři uchýlili k jiným metodám. Hra začínala v ulici Ve Vaňkovce – naštěstí ne přímo v nákupním centru, ale u přilehlé kavárny. Naštěstí! Chvíli po páté, když už se kolem tísnilo všech cca 1200 účastníků, se z reproduktorů ozvala první šifra – část zadání byl text s prázdnými místy. Nahraný hlas pak tento text četl a do prázdných míst doplnil vždy nějaké zvíře. Až sem by na tom nic zvláštního nebylo, ale každý tým měl instrukce dělat určitý zvuk, jakmile zaslechne „svoje“ zvíře. Tak začal tisícihlavý dav sborově bučet, kuňkat, mňoukat, bručet a dělat podobná zvěrstva. Jestli šel někdo kolem, tak to musela být zvláštní podívaná.
Mezi nejintenzivnější zážitky z letošního ročníku patří především návštěva podzemního bunkru pod Špilberkem, který byl pro účely hry pronajatý a kam se obyčejný smrtelník jen tak nepodívá. V bunkru byla naprostá tma, vyhlášený zákaz svícení vlastními baterkami a cesta označená jen malými chemickými světýlky na zdech, které spíš než jako zdroj světla sloužila jako směrová navigace podzemním bludištěm. Dokonalá atmosféra.
TMOU zákeřná
„Milují vás a pomáhají vám? Tak to vám stačit nebude…“
Pohled do výsledkové listiny je letos jedno velké překvapení. Nejen, že dokončil pouze jeden tým, ale všichni velcí favoriti na vítězství, kteří pravidelně dokončují dlouho před časovým limitem, se letos zasekli hodně daleko od cíle. Týmy jako Proudoví krtci, Chlýftým, Tučňák s tučňákem a další, kteří mají na kontě nejedno vítězství a přepisovali historii TMOU, se letos zasekli překvapivě brzy a k dosažení cíle měli hodně daleko. Pohled do statistik průchodu naznačuje, že většinou zůstali viset pět a více hodin na sedmé šifře, která byla letos osudová pro drtivou většinu týmů.
Podceňovat organizátory se nevyplácí. O tom se letos přesvědčil nejeden silný tým a musím přiznat, že i já jsem si po úspěšné kvalifikaci myslel kdovíjak to nepůjde samo. Tuhle iluzi jsem ztratil hned na druhé šifře, kde to vypadalo, že je s námi amen. Naštěstí podobné problémy měla na dvojce většina týmů, a tak po třech hodinách marného zkoušení přišla záchrana v podobě nápovědy. Pro TMOU naprosto nezvyklé řešení, které už se na dalších šifrách nemělo opakovat, tudíž nemálo týmů skončilo na čtyřce a ještě víc na zmíněné sedmičce.
Vůbec byla letošní TMOU celkem zvláštní. Je slyšet hodně hlasů stěžujících si na nevyváženost šifer a přílišnou náročnost letošního ročníku. Překvapují neúspěchy favorizovaných týmů i celková mizivá úspěšnost – přece jen, v posledních letech vždy dokončilo kolem 10 týmů, letos jen jeden.
Osobně bych všechny stížnosti, které se objevily, nebral až tak vážně, spíš si myslím, že spousta týmů šifry podcenila, nebo už mají zažitý postup pro řešení „klasických“ šifer a když přijde něco nového, je to při luštění nepřekonatelný problém.
TMOU krásná
„Zabít tebe (žes to spáchal), nebo sebe (že jsem tak tupej)?“
Neznám nic, co by se dalo přirovnat k pocitu, když po několika hodinách přemýšlení a zkoušení všemožných kombinací přijdete na správnou myšlenku, vystihnete princip šifrování, zprávu vyluštíte a můžete se posunout zase o krok dál – k další šifře.
Situací, kdy už byl náš tým značně odevzdaný a demoralizovaný, jsem za sobotní noc zažil několik, vždycky ale následovala chvíle, kdy se povedlo společným úsilím, nebo individuální myšlenkou dospět k řešení. Většina prolomených šifer nám zabrala hodně času, ale ten jako by nad ránem vůbec neexistoval. Celá noc utekla takovou rychlostí, až mi z toho běhal mráz po zádech a kdyby se mě někdo zeptal, jak dlouho jsme seděli a luštili a já neměl nic, co by mi měřilo čas, řekl bych půl hodiny tam, kde to ve skutečnosti byly hodiny dvě.
Kromě okamžiku prolomení šifry je další krásou noční Brno. Trasa hráče zavede do míst, kam byste sami od sebe nikdy nešli, a to všechno v unikátní noční atmosféře s hloučky lidí s čelovkami všude kolem. Ať už procházíte prázdným (až na tmáře, samozřejmě) parkem, nebo přírodními úseky za městem, má to svoje kouzlo.
TMOU závěrem
„Jedinou cestou kolem propasti je často cesta kolem propasti.“
Co dodat? TMOU je výborná akce pro všechny co mají rádi šifry, atmosféru noci a pro všechny, co mají něco v hlavě. Opět se ukázalo, jak důležité je mít nápad a že jednoduché řešení je často to správné, i když to tak na první pohled nevypadá. Letošní ročník se mi hodně líbil navzdory rozporuplným reakcím ostatních týmů a za rok určitě půjdu zas, jestli zdolám kvalifikaci.
Tolik k mým pocitům bezprostředně po absolvování TMOU. V následující části článku se už budu věnovat pouze konkrétnímu postupu našeho týmu hrou a rozboru jednotlivých šifer, se kterými jsme měli tu čest.
ŠIFRA #1
Dojmy z šifry: Jednička byla hodně nápaditá a pro nás kvůli neznalosti morzeovkového stromu ve své druhé části neprolomitelná, i když jsme kromě pořadí písmen měli všechno správně. Naštěstí jednička je zahřívací, a tak jsme o dvě a půl hodiny později měli možnost poprvé a naposledy se studem jít pro výsledek druhé části tajenky.
Jak už bylo stručně popsáno výše, jednička se skládala ze dvou částí a také měla dvě tajenky. První částí bylo papírové zadání a na něm text s prázdnými místy. Část druhá pak byla zvuková nahrávka, která zazněla z reproduktorů na startovním stanovišti. Hlas v nahrávce četl text totožný s papírovým zadáním a v prázdných místech pokaždé řekl jméno nějakého zvířete. Každý tým měl pokyn vydávat určitý zvuk, jakmile uslyší jméno sobě přiřazeného zvíře. Tím jsme do prázdných míst v textu doplnili dvojice – zvíře a zvuk, který se Vaňkovkou rozléhal potom, co se ozvalo jeho jméno. Dvojice ale byly značně pomotané – OVCE (DU), PES (PÍP), KOZA (UÁÁÁ), SLEPICE (MŇAU) a tak dále. Jak se píše v zadání, zvířata odkazovala jedno na druhé pomocí zvuků, tím jsme přeházeli jednotlivé části textu do správného pořadí – takhle:
První ze dvou tajenek je OVCE (DU → DUDEK) → (čteme část textu, která následovala za dudkem) k nalezení a získání HUSY (KUŇK → ŽÁBA) → za nečtyřnohými a jestli nevěříte, tak KOZA (UÁÁÁ → LEV) → za malou chvíli začnete cyklit, proto vám opakujeme, že první ze dvou tajenek je PRASE (DU → DUDEK) → (slíbený cyklus)a nečtyřnohými a jestli nevěříte…
Šifra říká, že tajenka je ukryta za nečtyřnohými, tak čteme pouze texty kterým předchází zvíře se 2 nohama:
SOVA → Rozhodně nehledejte → SLEPICE → u kašny Parnas na Zelném Trhu – tam je → DUDKA → k nalezení a získání → HUSY → hovno, stejně jako za → KUŘE → Zemanovou kavárnou u křižovatky ulic Za divadlem a Jezuitská; pátrejte přesně uprostřed mezi → KUKAČKOU → místy, která se nacházejí za → TUČŇÁKA → těmi, co je pásla v zeleném háječku a pak se houfem sebraly.
Tentokrát šifra poukazuje na OVCE, protože ovečky se pásly v zeleném háječku, jak se zpívá v té dětské písničce, pokračujeme tedy ve čtení textu za ovcemi a víme, že další stanoviště je mezi místy, která se teď dozvíme:
OVCE → přímo v Měnínské bráně u křižovatky Orlí a Měnínské → OVCÍ→ před Kapucínskou kryptou na Kapucínském náměstí.
Máme tedy dvě místa, máme hledat mezi nimi a po zanesení mapy zjistíme, že je to Římské náměstí. První část jedničky prolomena.
Částí druhou bude morseovka, jak napovídá zadání šifry – „vydávají dlouhé a krátké zvuky, což je důležité jako“. Vytvořili jsme si seznam zvířat s jejich propojením podle zvuků, viz:
OVCE (DU) → DUDEK (BRUM) → MEDVĚD ()
krátký zvuk – krátký zvuk → tečka tečka, písmeno „I“
ŽÁBA (HÝK) → OSEL (BRUM) → MEDVĚD ()
dlouhý zvuk – krátký zvuk → čárka tečka, písmeno „N“
A tak dále. Nakonec vytvoříme morseovkový strom podle toho, jak na sebe zvířata odkazují, a máme vyhráno – zpráva je UPROJEKTILUNAMSVOBODY, kde byla umístěna druhá část dvojky.
ŠIFRA #2
Dojmy z šifry: Dvojka byla prostě krutá! A dala většině týmů hodně zabrat, až se to neobešlo bez neplánované nápovědy od organizátorů, jinak by tam snad skončila většina týmů, včetně nás. Ale moc se mi nelíbila, kvůli své nejednoznačnosti a chybějícímu aha-efektu. Čekal jsem po vyluštění něco trošku jasnějšího.
Zadání bylo natištěno na křídový papír o rozměru A3 a k němu patřily dva zrcadlové pásky. Že se jedná o odraz nám došlo hned. Že nemáme odrazy kreslit a počítat bůhvíco, ale svítit na zrcátka čelovkou a tím získat odraz na papír, čímž získáme písmenka, to nám přes tři hodiny nemohlo dojít a i po tom, co nám to orgové napověděli, jsme chvíli tápali.
Nakonec se povedlo. Křivky se prostřihli a vložil se do nich zrcadlící proužek, čerchované rovné čáry se rozstříhaly a vztyčené obdélníky určovaly pozici, odkud by se mělo na zrcátko svítit. Po správném naaranžování bylo možné z jednotlivých odrazů jakž takž vyčíst písmena a složit nápis CESKA 3.
ŠIFRA #3
Dojmy z šifry: Pro nás jednoduchoučká oddechovka na urychlení hry. Po náročné dvojce se výborně hodila pro povzbuzení sebevědomí.
Oproti několika hodinám na dvojce nám trojka zabrala sotva čtvrthodinu. Než číšnice donesla objednané pivo, bylo prakticky hotovo. Jednalo se o kapku s 27 výtrysky, kdy 9 bylo zakončených samostatnou tečkou a zbytek plynule kapkou. Vyznačený střed kapky naváděl k měření. Vytvořili jsme 9 soustředných kružnic – víc jich pro opsání všech výtrysků nebylo potřeba. Každé kružnice se svým okrajem dotýkaly dvě kapky a jedna tečka – myšlenka byla jasná, hlavička a dvě ruce → Semafor.
Asi znáte z válečných filmů – navigátor stojí na rampě letadlové lodi, má v každé ruce vlajku a tím, jak mění polohu rukou, udává signály pilotům. Každá pozice odpovídá jednomu písmenku. Překreslili jsme si tvary našich trojic, zorientovali je tak, aby hlavička byla kolmo vzhůru a podle jednotlivých pozic „rukou“ odečetli písmenka – LAZARETNI. Čas kopnout do sebe pivo a chvátat na rozjezd, ať nemusíme pěšky.
ŠIFRA #4
Dojmy z šifry: Obecný princip byl víceméně jasný na první pohled, proto nechápu tolik rozhořčení mezi týmy, kvůli téhle šifře. Indicií bylo všude kolem opravdu dost, i když přijít na finální postup byl trochu komplikovanější, s jinými těžkými šiframi se to podle mě nedá měřit.
Čtyřka dokázala pěkně potrápit, ale naštěstí díky individuálnímu výkonu jednoho člena týmu jsme ji jako zázrakem dokázali prolomit. Spousta týmů na ní skončila.
V horizontální a vertikální řadě byly na šifře vykresleny obrázky, které na první pohled upoutaly svojí dvojí polaritou – štěstí/smůla. Snadno jsme si to dokázali převést na plus a mínus. Pak už byl jen krok o myšlence s magnety – polarita. Po nějakém čase jsme ve tvaru zadání identifikovali ledničku. To nám naši domněnku potvrdilo – lidi si odjakživa lepí magnetky na lednici.
Problém teď byl, co s tím. Šipky pod horizontální řadou naváděly k pohybu, ale hodně dlouho nám trvalo, než jsme přišli, proč jsou v šifře vertikální oddělovače a jakým způsobem se budou obrázky pohybovat.
Řešení vychází z vlastností magnetů – když se setkaly v řádku dva obrázky se stejnou polaritou, tak se odpuzovaly a naopak dva různé póly se přitahují k sobě. Vezměme první obrázek pro ilustraci:
Podkova (+) spadne o políčko dolů, sebere čárku, potká v řádku čtyřlístek (+), tím pádem se odpudivostí posune o políčko doprava, spadne dolů, sebere tečku, potká v řádků záporný obrázek, přitáhne se o políčko doleva, sebere svislou čárku, spadne o jedno dolů, sebere tečku, opět potká záporný obrázek, ale nemá se kam přitáhnout (je na kraji ledničky), tak opět spadne dolů, sebere čárku a tak dále, dokud nespadne až na dno.
Stejný postup aplikujeme na všechny obrázky z horizontální řady a dostaneme seznam znaků, které každý obrázek cestou posbíral, a jejich nové pořadí, tak jak se na dně srovnaly. Znaky jsou částmi morseovky – tečka, čárka a svislá čárka, jako oddělovač jednotlivých znaků. Přepíšeme z morseovky do latinky, srovnáme podle nového pořadí a dostaneme zprávu: KOSTELNAMREPUBLIKY
ŠIFRA #5
Dojmy z šifry: Jedna z jednodušších šifer, kde se čekalo jen na ten správný nápad. U nás se ukázalo, jak moc nám chybí trénink a že nemáme v oku základní postupy při řešení částí jednotlivých šifer.
Na první pohled jasná šifra, která nás ale nepěkně pozlobila. Úvodní jasný krok – vyplní se křížovka. Pak je možné si všimnout, že vyplněná písmenka se opakují a že jich je přesně 9 a že políček v křížovce je 9×9. Sudoku jak vyšité. Podle pravidel sudoku jsme doplnili chybějící písmena na místa otázek z křížovky (tmavá políčka). Potud dobrý, ale co dál?
Chvíli to trvalo, ale všimli jsme si, že písmenko, které odpovídá tmavšímu políčku, se v otázce ke křížovce ve svém políčku vyskytuje právě jednou. Pak už byl jen krok k tomu vzít první následující písmenko z každého tmavého políčka a poskládat vzniklou zprávu: HRISTENADTUNELEMSVLAKYSSMEREM.
To už bylo nad ránem a za chvíli se mělo začít rozednívat.
ŠIFRA #6
Dojmy z šifry: Hezká šifra, ne moc náročná, prostě tak akorát na zakončení našeho snažení (hodinu bloumání nad sedmičkou nepočítám).
Poslední šifra, ke které můžu něco říct, je šestka. Našli jsme jí ještě za tmy, ale vyluštili už za světla těsně před tím, než málem došlo k rozpuštění týmu. Poslední myšlenka těsně před odchodem nás ale udržela ve hře.
První, co praštilo do očí, byl fakt, že v zadání je 35 slov a 35 dresů. Další zkoumání přineslo poznatek, že každý z dresů patří sportu, který je naznačený v textu a přiřadíme ho díky správnému počtu hráčů – šedých dresů je 5 → basket, černých 11 → fotbal, bílých 7 → házená…
Nakonec zbývalo všimnout si, že počet slov pojednávající o daném sportu se rovná počtu dresů konkrétního sportu, pak už stačilo jen číst slova v pořadí, jaké určuje tabulka dresů pod textem. Přesněji řečeno, stačilo číst první písmena slov.
Tedy takhle: Na házenou odkazuje následující část textu o 7 slovech: „Agresivní faul ihned trestáme razantní důležitou sedmičkou“. Na curling zase 4 slova: „metáme v endu kameny“, hokej popisuje 6 slov: „touš efektně odráží brankář osvědčenou vyrážečkou“…
Dresy v tabulce mají následující pořadí: házená, curling, házení, házená, hokej, fotbal, tenis…
Čteme tedy slova (A)gresivní, (M)etáme, (F)aul, (I)hned, (T)ouš, (E)kvilibristický, (A)ntuka, (T)rojka, (R)oh… Zakódovaná zpráva zní: AMFITEATRČERTOVAROKLEJVODZSBLAZKOVA.
A přesně tam jsme našli sedmičku, a přesně tam skončila, stejně jako my, drtivá většina týmů, často po několikahodinovém záseku. Řešení sedmičky a dalších šifer popisovat nebudu, protože na ně nepřišel nikdo z našeho týmu během hry, ale pokud máte zájem, zadání i řešení jsou k dispozici na webu TMOU.
Zajímavé odkazy:
- Oficiální web TMOU: http://www.tmou.cz
- Manuál TMOU: http://www.tmou.cz/archiv/manual_tmou
- Artefakty TMOU: http://www.tmou.cz/archiv/artefakty
- Zadání a řešení letošních šifer: http://www.tmou.cz/2011/kvalifikace/zadani_reseni
