Známe to všichni, máte stránku na Facebooku, která propaguje nějaký produkt nebo službu. A pak jsou tu ti druzí, uživatelé, kteří vám znepříjemňují život svými komentáři. Často tak stojíte před úvahou, zdali průměrné IQ národa skutečně odpovídá prezentovaným číslům. Jak z toho ven?
Tento článek si neklade za cíl moralizovat, ukazovat svatou pravdu, ani hanit drůbež. Jen bych se chtěl pozastavit nad neslavným fenoménem dnešní doby, kdy hvězdy tančí – a tančí na vaší stránce. Řeč bude o uživatelích křiklounech.
Takový typický Křikloun je uživatel, který má svatou zeď, na kterou mu nikdo nesmí šáhnout. Je to jeho svaté místo, sled jeho životních útrap a přehled vysvlečených modelek, které se válejí po autě.
Pokud takovému Křiklounovi umístíte příspěvek na jeho zeď (neboť jste si při cílení své kampaně vybrali PRÁVĚ JEHO©), dočkáte se velmi nelichotivého příspěvku – a pokud budete mít štěstí, tak nejen jednoho.
V článku se tak asi mnoho nového nedozvíte, pouze chci ukázat, jak to přibližně vidí majitel stránky (služby/produktu) a uživatel Křikloun, když se tento uživatel rozhodne na stránce promluvit. Jediné ponaučení z článku tak mohou být osobní tipy, co s takovým obsahem na svých stránkách a stránkách klientů děláme my. No a pak se třeba i trošku pobavíte :-).
Na paškál jsem si vzal příspěvek stránky Old Spice Česká republika, který mě k napsání tohoto článku inspiroval. Článek není vůbec zaměřený proti správcům stránky, cíleno je na některé Křiklouny.
Výše uvedená fotka se ukázala na timeline stránky a zdi mnoha uživatelů. Příspěvek byl přirozeně podpořený, tudíž jeho dosah je několikanásobný, a dostal se tak i mezi naše Křiklouny. Aktuálně má kolem 3 000 lajků.
První Křikloun se ozval vcelku jednoduše, na fotce je černoch, vezmu první, co mě napadne: rasismus. K tomu samozřejmě připojit nějaké to slovo vyjadřující můj nesouhlas a na konci sdělení všem nadám. Což o to, že nadává lidem do sviní, důležité je upozornit na rasismus. Ostatní je v pohodě...
Co si o tom většinou myslí správce stránky: je to blázen.
Řešení: Osobně tyto výkřiky skrývám. Cenzura necenzura, svoboda projevu má své hranice a stránku chci mít slušnou. Díky skrytí bude mít autor příspěvku stále pocit, že to tam visí, ve skutečnosti však příspěvek uvidí jen on a jeho přátelé.
Další Křikloun je všeználek, který má v hlavě řešení všeho. Není radno si s ním zahrávat, jeho zdravý úsudek je přeci úplně stejný jako všech ostatních normálních lidí. Prostě všichni si myslí co on, of kórz.
Co si o tom většinou myslí správce stránky: je to blázen.
Řešení: Typický výkřik do tmy. Většinou tento typ příspěvku vzbuzuje zájem o další komentáře (zastánci vs. odpůrci), díky čemuž zvyšuje dosah příspěvku. Pokud tedy není příspěvek (a následná diskuze) moc negativní (ve smyslu urážlivý k okolí), pak jej nechávám.
Typický příklad ovlivnitelného uživatele, který si na základě reklamy něco koupí/nekoupí. Samozřejmě to tak není a nikdy nebylo, ale je důležité svůj názor napsat originálně a jasně dát výrobci najevo, že inteligence se nedědila.
Co si o tom většinou myslí správce stránky: je to blázen.
Řešení: Opět cenzura. Sprostá slova, která kazí diskuzi.
Takové příspěvky mám rád, jsou trefné a jsou to maličkosti, které při tvorbě reklamy (fotky, retuše...) byly třeba přehlédnuty.
Co si o tom většinou myslí správce stránky: Kurnik, na to jsme zapomněli :-).
Řešení: Ideálně využít ve svůj prospěch a vtipně zareagovat.
Je to jeho stránka a vy jste mu na ni vlezli. On za ni platí, nesouhlasil při registraci s podmínkami služby a bojuje za lepší svět pro své děti. Příště, až budete cílit kampaň, vyberte "necílit na přátele přátel Křiklounů moje moje moje".
Co si o tom většinou myslí správce stránky: A teď uvidí naši stránku (díky komentáři) jeho přátelé :-).
Řešení: Skrytí příspěvku. Není co s ním řešit.
Teď máte o zákazníka méně. Všechny výrobky, které vyrábí Procter & Gamble,uživatel právě hodil do koše. I své žiletky Gillette a partnerčin Ariel. Odteď už jen smradlaví a neoholení!
Co si o tom většinou myslí správce stránky: Jasně :-).
Řešení: Je otázka, zdali je tento příspěvek k pobavení, nebo k pláči. Na základě tohoto rozhodnutí pak vyberete osud příspěvku (typicky skrytí).
To by bylo asi vše. Pak se již příspěvky opakují a Křiklouni se houfují do družstev, odborů a nakonec to skončí u aktuálního stavu politiky.
Pokud se mi něco na mé stránce nelíbí, tedy když je příspěvek vulgární, mimo téma, obsahuje nadávky apod., tak jej vždy skrývám. Není důvod, aby stránka vypadala kvůli několika individuím, která buď neopustila ZŠ, nebo už ZŠ nikdy neopustí, v očích ostatních fanoušků a návštěvníků jako žumpa.
Pokud však na své stránce máte oprávněnou kritiku nebo zpětnou vazbu (i když negativní), pak určitě není vhodné příspěvky mazat ani skrývat. Naopak, je třeba reagovat – a to většinou rychle. V ideálním případě obrátíte vše ve svůj prospěch (omluvíte se, slíbíte nápravu, vysvětlíte příčiny, odměníte autora, zlepšíte, co zlepšit lze, ponaučíte se...). Jeden z příběhů, jak nereagovat, najdete na facebooku v režii JídloTEĎ. Vše se již vysvětlilo, ale reakce mohla vypadat úplně jinak.