TIP: Přetáhni ikonu na hlavní panel pro připnutí webu
Typografie je dnes chápána především jako nauka o písmu a jeho správném užití v sazbě - knižní i počítačové. Do seriálu o LaTeXu jsme ji zařadili proto, že pro správnou sazbu je její znalost nezbytná.
Typografická pravidla slouží především k tomu, aby byl text lépe čitelný pro čtenáře. Podíváme se na základní typy fontů, doporučená pravidla pro členění textu a ukážeme si několik základních typografických pravidel pro psaní českého textu.
Fonty
Volba správného fontu pro sazbu je velmi důležitá, protože může velmi podstatně ovlivnit čitelnost textu.
Patkové fonty (serif) - písmena mají malé patky (horizontální čárky) v rozích, ty při čtení vedou zrak. Tyto fonty by měly být používány pro hlavní části textu. Z běžných fontů jde o Times New Roman.
Bezpatkové fonty (sans-serif) - písmena jsou bez patek. Tyto fonty se používají pro sazbu titulků a nadpisů. Z běžných fontů jde o Arial a Helvetica.
Neproporcionální fonty - písmena mají stejnou šířku, používá se především pro sazbu zdrojových kódů. Z běžných fontů jde o Courier.
Dekorativní fonty - jsou určeny pro text, který má přitáhnout pozornost. Rozhodně nejsou vhodné pro sazbu delších textů.
Matematické fonty - speciální fonty pro sazbu matematických textů.
Velikost fontů lze udávat pomocí mnoha jednotek, ve kterých je často zmatek. Základní jednotkou je bod, který ovšem může být americký nebo evropský. Americký bod má velikost 1/72 palce (0,3528 mm), evropský bod je větší, jde 1/2660 m, tj. 0,376 mm. Samotný TeX používá tradiční americký typografický systém, kde je jeden bod roven 7200/7227 palce, což je 0,351 mm.
Členění textu
Jak správně členit text je poměrně složitá otázka, pokusíme se přiblížit pouze ty nejdůležitější zásady. Při rozhodování je nutné vzít v úvahu o jaký typ dokumentu půjde, jak bude vázán, jestli bude tisknut jedno- nebo oboustranně a také do kolika sloupců text rozčleníme.
Členění textu do sloupců musíme dělat uvážlivě, pro formát papíru A4 se nedoporučuje sázet text do více než tří sloupců, protože pak je pro čtenáře obtížné text sledovat. Při sazbě je nutné mít řádky všech sloupců naproti sobě. Nadpis se obvykle roztahuje nad všechny sloupce.
Pokud budeme dokument tisknout a vázat je nutné se zamyslet nad rozměry okrajů, aby nedošlo ke skrytí části textu do vazby. Při oboustranném tisku by se měly řádky na obou stranách textu překrývat.
Pokud není dost textu na zaplnění celé stránky, měl by se zbývající text vertikálně zarovnat na střed strany. Toto pravidlo se nepoužívá pro text, který je pokračováním textu z předchozí stránky.
Pokud do textu vkládáme obrázky, je opět nutné dodržet několik pravidel.
- Obrázek by neměl být širší než vlastní text.
- Pokud je obrázek výrazně užší než text, necháme obrázky textem obtékat. U dokumentů, které se budou vázat, necháme obrázky na opačné straně, než je vazba.
- Pokud máme více úzkých obrázků, lze je řadit vedle sebe, ale celková šířka nesmí přesáhnout šířku textu.
- Dva úzké obrázky lze umístit na okraje stránky a text dát mezi ně.
- Pokud je šířka obrázku jen o málo menší než šířka textu, zarovnáme ho na střed. Zároveň se snažíme, aby nad obrázkem bylo méně textu, než pod obrázkem.
Pokud vkládáme tabulku či graf, je třeba přistupovat k oběma rozdílně. Graf má stejně jako obrázek popisek pod sebou, popis tabulky je ovšem správně nad tabulkou.
Dělení slov za nás obstarává LaTeX sám, jen musíme správně nastavit jazyk dokumentu a slovník.
Typografická pravidla
Jednoslabičné spojky a předložky by neměly zůstávat na konci řádku, v LaTeXu se za tyto znaky vkládá nedělitelná mezera (znak ~). Pro zautomatizování tohoto procesu vznikl program vlna, který nedělitelné mezery vkládá do dokumentu automaticky.
Pomlček existuje více druhů a musíme správně zvolit jejich použití. Pomlčka, která je na klávesnici, se označuje jako spojovník a používá se pro spojení dvou slov, např. nebo-li, Česko-Slovensko. Střední pomlčka se používá při uvádění rozsahu, např. 30–50 minut. V HTML se používá entita –, v LaTeXu se tato pomlčka sází pomocí sekvence dvou pomlček za sebou --. Nejdelší pomlčka se využívá jako interpunkční znaménko, nahrazuje přestávku v řeči nebo slouží k výraznému oddělení textu. V HTML je pro ni entita —, v LaTeXu pak sekvence ---. Pomlčky se nesmí používat pro nahrazování znaku mínus v matematice, k tomu v HTML slouží entita − a v LaTeXu sekvence $-$.
Dalším častým problémem jsou uvozovky. České uvozovky se sází pomocí \uv{Text}, v HTML pak „ a “. Tím získáme toto „Text“. Jednoduché uvozovky pak sázíme pomocí \clqq a \crqq v LaTeXu nebo ‚ a ‘ v HTML; ‚Text‘.
Za tečkou na konci věty vždy necháváme mezeru, správně by měla být mezera úzká. Dvojtečka ve smyslu dělení se odděluje vždy mezerami, např. 5 : 3, naproti tomu pokud je součástí výsledku zápasu, píšeme ji bez mezer, např. 5:3. Znak tři tečky, tzv. výpustku, sázíme pomocí \ldots a v HTML pomocí entity …. Za výpustku již tečku na konci věty nepíšeme.
Závěr
Tento článek byl myšlen pouze jako úvod do české typografie, na internetu a v knihovnách zájemce nalezne dostatek podrobnějších zdrojů. V dalších dílech se už budeme zase věnovat sazbě dokumentů pomocí LaTeXu.
