Základy slušného chování - procedury a jejich parametry – Pascal – Fórum – Programujte.com

Zdravím, narazil jsem na takový asi spíše filosofický problém.
Nejprve argumenty:

PROGRAM 1:

program procedura;

var hodnota: integer;



procedure vypis(interni: integer);

begin

     writeln(interni);

end;



begin

     hodnota := 42;

     vypis(hodnota);

     readln;

end.

program procedura;

var hodnota: integer;



procedure vypis;

begin

     writeln(hodnota);

end;



begin

     hodnota := 42;

     vypis;

     readln;

end.

urcite prvni zpusob, k tomu parametry funkce slouzi...druhy zpusob vubec nepouzivat, vede k absolutne neprehlednemu kodu...

a co kdyby si delal nejakou knihovnu pro sebe... a ted bys v ni pouzil globalni promenne...
1. jak bys vedel jake promenne nadefinovat a co do nich nastavit pred zavolanim nejake funkce nebo procedury
2. jak bys to zdokumentoval?
3. globalni promenne snad ani v unitach videt nejsou :D
4. proc delat nejakou funkci s tisicem parametru? vetsinou vystacis s pomerne rozumnym poctem...

- kazdopadne kdyz predavas parametry obvykle hned vidis s cim se vlastne ve funkci pracuje..
- co kdyz budes chtit stejnou funkci zpracovavat desitky struktur.. vzdy bys musel tu kterou chces dat do globalni promenne
a pak az ji zpracovat..

To Jeyekomon : S tím, že skryté sahání do globálních proměnných může dělat zmatky, máš naprostou pravdu a vlastně sis tím rovnou i odpověděl :-).
Parametry použiješ tam, kde potřebuješ volat jednu proceduru s různými vstupními daty, která se často mění, a především z různých míst (třeba když je procedura v jednotce, kterou používají různé programy, a se všemi musí fungovat). Výhodou je taky to, že v okamžiku, kdy píšeš volací příkaz, máš všechny vstupy hezky před očima na jednom řádku. Kdybys to dělal přes globální proměnné, musel by sis pamatovat, jak jsi je před voláním procedury nastavil (což může být někdy docela problém dohledat a nesplést se).
Globální proměnné jsou výhodnější pro vstupy, které se mění jenom občas, kde by bylo vypisování parametrů výrazně nepohodlné nebo tam, kde to prostě jinak nejde. Třeba když píšeš program na obsluhu nějaké databáze, která se nikde mimo ten program nevyskytuje a existuje jenom v jedné instanci, je zbytečné psát pro to obecné procedury, kterým by se ta databáze předávala jako parametr. Ale třeba nějaké pomocné procedurky pro manipulaci s jejími jednotlivými prvky je výhodnější dělat parametrově, aby se daly jednodušeji směrovat na cíle (globální proměnné ve stylu aktualne_vybrany_prvek věci hrozně komplikují).

Příklad, kdy je pohodlnější použít parametry než globální proměnné:

setcolor(barva);

line(100,100,200,200);

setcolor(jinabarva);

line(10,300,40,300);

line2(100,100,200,200,barva);

line2(10,300,40,300,jinabarva);

napis(100,100,barva,font,zarovnani_vlevo,velikost_pisma,'Bla bla bla');

napis(100,110,barva,font,zarovnani_vlevo,velikost_pisma,'a tak dale');

napis(100,120,barva,font,zarovnani_vlevo,velikost_pisma,'jeste neco');

...

NastavParametryTextu(font,zarovnani_vlevo,velikost_pisma);

napis2(100,100,barva,'Bla bla bla');

napis2(100,110,barva,'a tak dale');

napis2(100,120,barva,'jeste neco');

...

K pochopení co je kdy lepší použít, je nutné vědět, jak s tím naloží překladač.
Když budu mít parametr, který se nevejde do registru procesoru, a budu ho chtít jenom číst, jako třeba nějaký velký pole, tak mi přijde lepší ho načítat jako globální proměnnou, protože se pak obejdu zbytečnému kopírování.

Takže:

write('ahoj světe')

napis := 'ahoj světe'; write(@napis)

procedure foo;

var

  neco : integer;

  pole : array[0..49000] of integer;

begin

  { přístup k proměnné "neco" bude pomalejší než když budu deklarovat dříve to pole a neco až jako poslední }

end;

TFont = object

private

  Font : Pismo;

  BarvaTextu : Barva;

  Velikost : Body;

public

  procedure NastavFont(font,barva,velikost);

  procedure NapisText(text);

end;