Vytvoření souboru pokus.txt – Pascal – Fórum – Programujte.com

Zní to jako jednoduchá věc! Nic na tom není - jen pár příkazů assign, rewrite apod..

Taky jsem si to myslel. Nechci sem chodit otravovat s každou maličkostí, tak jsem to nejprve zkoušel všemožně, ale po tom, co jsem bezúspěšně prošel asi půlku internetu, se musím zeptat.
Doufám, že to bude nějaká pořádná hloupost, ať se aspoň můžu stydět..

Na začátku nemám žádný .txt soubor a chci jej programem jednak vytvořit a jednak do něj zapisovat.
Po zkušenostech z google jsem vytvořil dva programy:

1. Od tohoto programu jsem přirozeně očekával, že hned vedle mého souboru pokus01.pas vytvoří ještě jeden, Fpokus01.txt.

program pokus01;

var T: text;

begin

     assign(T, 'Fpokus01.txt');

     rewrite(T);

     writeln(T, 'ahoj');

     close(T);

end.

program pokus02;

var T: text;

begin

     assign(T, 'C:\Fpokus02.txt');

     rewrite(T);

     writeln(T, 'ahoj');

     close(T);

end.

Není to zase taková záhada. Při tvorbě programu (Compile ...) se ten soubor tvoří v aktuální adresáři což nemusí být adresář u výsledného exe souboru.

To liborb : presne.. mozna to najde u pascalovyho IDE :)

Autor: nejspis si zkus vypsat aktualni pracovni adresar z programu..

Aktuální adresář se dá zjistit nebo změnit v dialogu File -> Change directory. Tedy aspoň v TP. Kdyby všechno selhalo, vždycky se dá použít vyhledávání podle jména a ten ztracený soubor najít.

Aha. :)
No, tak jsem se trochu pídil po té Working directory (Dev-Pas je přece jen trochu komplexnější, než TP, takže jsem zatím možnost změnit Working directory přímo v menu nenašel) a narazil jsem přímo na funkci GetCurrentDir() v unitu Sysutils.
Tak jsem se dověděl, že soubory se opravdu vytvořily a to překvapivě :) v adresáři C:\Program Files\Dev-Pascal.

Pochopil jsem tedy, že když zadám do assign() pouze název souboru, pak se soubor vytvoří v defaultní Working directory.
Pokud v příkazu assign() ale uvedu absolutní cestu k souboru, tak jej už na požadované místo vytvoří.

Tak mě zajímalo - chtěl bych moc, kdybych chtěl nějakým způspobem v příkazu assign() místo absolutní cesty definovat pouze relativní cestu?
Něco ve stylu:

var path: String;

..

path := GetSourcePath;  //Absolutní cesta k souboru pokus01.pas

assign(T, path+'files\Fpokus01.txt');

Zkus zavolat Paramstr(0), měl bys dostat aktuální (absolutní) cestu k programu včetně jeho jména. Nezkoušel jsem, jak to dopadne, když se program spouští z IDE a kompiluje se jenom do paměti.

Pracovní adresář u zkompilovaného EXE souboru je defaultně vždycky ten, ve kterém se EXE nachází, změnit se to dá jedině v jeho Vlastnostech. Potíže s přenositelností na jiné počítače proto nehrozí - kdo si spustí EXE, tomu se soubor vytvoří vedle něj. Kdo si otevře PAS, zkompiluje ho a spustí, tomu se vytvoří tam, kde to má ve svém kompilátoru nastavené, a to ze zdrojáku neovlivníš.

Relativní cesty použít jdou, vycházet budou vždycky z aktuálního pracovního adresáře.

Zkompilovaný exáč si o svém zdrojáku nepamatuje ani ťuk, natož aby věděl, kde se právě nachází (takže nějaká Getsourcepath už z principu prostě nemůže existovat). Samozřejmě, když znáš jeho jméno, můžeš ho přes volání příslušných služeb OS najít jako každý jiný soubor, ale to je asi tak všechno.

Ten ParamStr() je přesně funkce, kterou jsem potřeboval! :)
Takže, vytvořil jsem toto:

program data_nearby;

uses sysutils;

var sourcePath: string;

    dat: text;

begin

     sourcePath:= ExtractFilePath(ParamStr(0));

     assign(dat, sourcePath+'data.txt');

     rewrite(dat);

     write(dat, ' Success! ');

     close(dat);

end.

Tím chtěl autor říci, že by se měly využívat takové ty "standardní" adresáře typu Documents and settings\bla bla\Application data. Výhoda je v tom, že pak každý uživatel má jiný konfigurační soubor, i když se na něj program odkazuje pokaždé stejným způsobem (určitě existuje nějaká funkce "řekni mi aktuálně platnou cestu do adresáře Application data"). A že když zkopíruješ adresář s programem a přeneseš ho na jiný počítač, nepotáhne s sebou tvoje konfigurační soubory, bude to čistě jenom ten program. A navíc program správně poběží, i když bude celý jeho adresář read-only nebo nějak jinak chráněný.

Doporučení: tenhle systém používej pro uživatelské nastavení (např. rychlost myši, rozmístění ovládacích prvků a podobně), které bude chtít mít každý svoje a nebude chtít, aby mu ho někdo měnil, nebo v případě, že má být program umístěn na místě, kam nepůjde zapisovat.


Konfigurační soubory v adresáři s programem mají nevýhodu, že jsou společná pro všechny. V programu se to dá obejít (sady dat pro x uživatelů si můžš rozlišit vlastními prostředky), ale je to práce navíc. Při překopírování adresáře s programem s ním půjde i veškeré nastavení, se kterým na novém počítači třeba nemusí fungovat (to se dá vyřešit přečtením nějakých "unikátních" informací o hardwaru počítače (sériové číslo procesoru apod.) a jejich porovnáním s uloženými daty, aby se zjistilo, jestli na tomhle počítači program běží poprvé nebo ne, ale to je zase práce navíc). Naopak výhoda je v jednodušší přenositelnosti kódu (adresář s programem tu je vždycky, zatímco konfigurační adresář se v každém OS jmenuje jinak a v některých třeba vůbec není) a v kompaktnosti (tj. že program ze svého adresáře nevystrčí nos a nerozlézá se po celém systému).

Doporučení: tenhle systém používej pro data, která mají být společná, mají se šířit spolu s programem a jsou nezávislá na hardwaru (např. tabulky nejlepších výsledků ve hrách, definice pro antiviry apod.) nebo když jde o nějakou menší, jednorázovou utilitku, kde se spíš chce, aby šla po použití co nejpohodlněji smazat.