#12 peter
nejdříve k té databázi českých památek:
Ta existovala, udělal jsem ji v letech 1997 až 2000. Byla obrovská a financovaly to hotely v ČR. Prostě jsem oslovil spoustu hotelů s mým nápadem udělat databázi památek napříč ČR a začlenit tam také možnosti ubytování v blízkosti té památky. Až na vzácné vyjímky hotely souhlasily a poslaly většinou okolo 100 USD každý. Tím byl zajištěn kapitál. Databáze se udělala, byly tam fotky, popisy, historie. V roce 2001 jsem to prodal nějaké české cestovní kanceláři. Co s tím ta cestovka udělala nevím. Už jsem to pak nesledoval. Ode mne dostali komplet zdrojáky v PHP a tabulky MySQL a celou funkční DB a přístup na server kde to běželo. Ten byl pronajatý na 12 měsíců dopředu.
Podobně, v letech 1997 až 1999 jsem asi jako první udělal kompletní databázi výrobků českého sklářského průmyslu. To se financovalo z prodeje , z vývozu českého skla. Musel jsem všechno sám fotit (fotit sklo není žádná sranda, má-li to slušně vypadat). Tenkrát nebyly digitály. Fotilo se na kinofilm, ten se dal vyvolat, udělali se papírové fotky a ty se scanovaly a dávaly na web. Databáze zahrnovala sklárny v Poděbradech, Josefodole, Egermann, ŽB sklo, Preciosu, Sklárnu Sázava a spousty malých soukromých skláren. Byly to tisíce fotek. Byla to obrovská práce s focením, scanováním, úpravou fotek atd atd. To vše v nepřátelském prostředí skláren, které dělaly spíš problémy. Především Crystalex v Novém Boru byl vysloveně nepřátelský. Česká ambasáda ve Washingtonu, v USA dala na můj web odkaz. Měli jsme také elektronickou knihu, tzv. e-book, s českým sklem (existuje stále), která fungovala off-line, bez internetu. Ta se posílala na CDčku do světa. Databáze existovala na netu asi do roku 2003, kdy se už nevyplatil vývoz, protože klesl kurz US dolaru a v ČR stouply náklady na energie a mzdy v ČR. Vývoz skončil, databázi jsme zbacupovali na CDčka (existují u mne stále) a začali jsme se bavit elektronikou. Z prodeje, z exportu českého skla jsme si totiž vydělali prachy na nákup měřící techniky pro vývoj v elektronice. Tolik k české databázi.
K té databázi památek Středního a Blízkého Východu:
předně není jasné, z čeho to financovat. Ta paní, které to původně iniciovala, dostala na to od pařížské university asi 10 tisíc euro. Jenže prachy rozfofrovala kdoví na co :) Další problém je s autorskými právy ohledně fotek, náčrtků z materiálů objevitelů a tak. Trochu to vysvětlím. Existoval český objevitel Alois Musil, který spoustu těch památek objevil. Sepsal o tom obrovské, rozsáhlé dílo. Patrně asi největší co do rozsahu, které o památkách Středního a Blízkého východu existuje. To dílo je ale v němčině, sepsáno starou němčinou, ještě šwabachem. V češtině pokud vím neexistuje. Český překlad nikdy nevznikl. Češi byli vždy silně proti Aloisu Musilovi a ten odešel do emigrace do Vídně a jeho objevitelské cesty financoval Císař Pán z Vídně. Proto ty spisy jsou v němčině. Po roce 1918 a dále po roce 1948 byl Alois Musil samozřejmě i nadále nepohodlný. Autorská práva k těm dílům drží rakouský stát. V tamních muzeích ve Vídni jsou i nějaké exponáty. Existují také fotky a negativy a k těm jsou též autorská práva v zahraničí. Aby toho nebylo dost, v Česku prý existuje spolek přátel Aloise Musila a mezi jeho vedoucími je jakási rivalita. Ten spolek nemá žádné výsledky. Snad jen oprašuje cosi v místě bydliště Aloise Musila.
Dalším objevitelem památek Středního a Blízkého Východu byl nějaký americký nebo britský badatel. Pochopitelně ten také sepsal cestopisy a existují náčrtky a fotky kryté autorskými právy.
Tedy, nelze jen tak někde něco zkopírovat a dát si to na vlastní databázi. nutno platit royalties. A ty můžou být dost vysoké.
Ohledně názvů těch míst, to je docela malér. Trochu jsou ty problémy s názvy popsané v díle Aloise Musila, kde jsou názvy popsané obrázkovým písmem oné doby. Ale už Alois Musil si nebyl často jistý, jak ty názvy vůbec zapsat. Jak by se ty názvy zapsaly dnes do databáze v počítači, to netuším. A jak by se měl zapsat název na dnešní PC klávesnici, který se má pak databáze hledat? Jak se vygeneruje na klávesnici to obrázkové písmo ...
V každém případě, zájemcům doporučuju nejprve nastudovat dílo Aloise Musila. Jsou to 4 svazky, celkem asi 4 tisíce stran drobným písmem v archaické němčině. Je to zajímavé čtení o děsně dávných dobách a nám velmi vzdálených světech.