Kontrola inicializace objektu – C / C++ – Fórum – Programujte.com

Zdravím, založil jsem si třídu reprezentující nový datový typ (třída obsahuje přetížené operátory a několik privátních členských proměnných). Přístup k jednotlivým členským proměnným je řešen přes set / get metody. Konstruktor je implicitní.

Jde mi o to, že když si vytvořím objekt této třídy, tak jak můžu ověřit, že všechny proměnné byly inicializovány. Napadlo mě založit nějakou privátní proměnnou typu bool, která by byla v konstruktoru inicializována na false a poté by nabyla hodnoty true až v případě zavolání set metod. Nevím, jestli je to nejlepší řešení, jestli neexistuje něco elegantnějšího.

Případně je potřeba takovou věc řešit, pokud bude při použití v programu zajištěno, že takový stav nenastane? 

Díky za rady, s OOP sice mám nějaké (spíše základní) zkušenosti, ale nikdy mě dříe nenapadlo něco podobného řešit. 

#1 marpit
buď je můžeš inicializovat v konstruktoru nebo si ty privátní proměnné udělej jako pointery, v konstruktoru je nastav na NULL a uvidíš jestli byli inicializovány nebo ne...

#2 crazy
Takže jestli jsem to pochopil dobře:

členská proměnná je definována jako 

int *cislo;

poté následuje konstruktor

cislo = NULL;

a v set metodě dochází k

void setCislo(int c)
{
	cislo = &c;
}

a při použití proměnné kontroluji  

if (cislo == NULL)
	cout << "neni inicializace" << endl;

#3 marpit
 

void setCislo(int c)
{
	cislo = new int(c);
}

Možná se mýlím, ale neměla by ta členská proměnná mít i alokovanou paměť?

hu

#4 crazy
Pak bude ještě potřeba doplnit v konstruktoru  

delete cislo;

?

Mi tohle řešení připadá příliš složité   .

 #7 marpit

class C{
	int i;
public:
	C() = delete;	
	C(int i):i(i){}
};

teraz mas istotu ze je premenna inicializovana :)

#8 vitamin
Mohl bych poprosit o nějaký komentář, vypadá to jednoduše, ale skončil jsem pod řádkem s public: 

#8 vitamin
Aha, takže tohle odstraní implicitní konstruktor? Nebude problém, kdybych chtěl vytvořit pole objektů?

C() = delete;  //toto znamena ze nevygeneruje konstruktor bez parametrov (v skutocnosti by to tam ani nemuselo byt)

C(int i):i(i){}	//toto je to iste ako:

C(int i){
	this->i = i;
}
//alebo:
C(int n){
	i = n;
}

Ak chces vytvorit objekt typu C tak ho musis inicializovat, inak sa ti ho ani nepodari vytvorit. napr takto:

C c1(7), c2(8);

edit:

Pole mozes deklarovat napr takto:

C pole[3] = {1, 2, 3};
//dynamicke napr takto:
vector<C> vc{1, 2, 3};

edit2:

ak by si to chcel bez vector tak zas dako takto:

C* pole = (C*)malloc(sizeof(C)*3);
for(size_t s = 0; s < 3; ++s)new(pole+s) C(s);

#11 vitamin
Pokud vytvořím dynamicky pole klasicky bez použití STL, tedy  

C *arr = new C[1];

ale kompiler to neumožní. 

Jinak tím způsobem zápisu se mi dost rozšířily obzory, jsem se s takovým způsobem ještě nesetkal. 

edit: teď se dívám, že jsi byl rychlejší

#11 vitamin
Tak přes ten vektor mi to přijde takové přehlednější. Osobně moc malloc nemusím, preferuji raději C++ new a delete. 

#13 marpit
Je lepsie pouzit vector, lebo inak budes musiet manualne volat destruktory pre kazdy prvok pola  

moment, proč by to bylo třeba volat destruktor? On se objekt sám neuvolní na konci programu? 

#15 marpit
Alokacia pamete a volanie destruktoru su 2 rozne veci. Pamet sa samozrejme uvolni, ale destruktor sa v urcitych velmi specifickych pripadoch nemusi volat. Ak budes pouzivat vector tak sa o to nemusis starat.

#16 vitamin
Já jsem vždy myslel, že destruktor se deklaruje a volá v případech, jako je například, že ve třídě je dynamické pole apod. Jinak jsem chápal, že se použije implicitní a ten že se volat nemusí. Hle, to jsou věci, co se tu dneska dozvídám  

implicitny a explicitny moze byt konstruktor a to sa tyka uplne niecoho ineho.

V tomto pripade si treba uvedomit nasledovne:

• Ak dynamicky alokujes 1 objekt cez new, tak ho mozes volat s parametrickym konstruktorom.
• Ak dynamicky alokujes pole objektov cez new[] tak mozes pouzit len bezparametricky konstruktor.

Aby sa to dalo obist tak pouzies placement new. Od normalne new sa lisi v tom, ze prebera jeden parameter naviac(adresu pamete kde je uz predalokovany objekt). placement new nealokuje pamet, len vola konstruktor, preto sa pre neho ani nevola destruktor. Ak alokujes pole objektov cez new[] tak kompilator vie ze pre kazdy prvok pola ma zavolat destruktor. pomocou placement new mozes kludne volat konstruktor len pre kazdy 2 prvok pola, takze kompilator netusi pre ktore objekty (alebo lepsie pre ktoru cast pamete) ma volat destruktor. Preto to musis urobit manualne napr takto:

C* pole = (C*)malloc(sizeof(C)*3);	//alokujes pole pomoco C-eckovskej funkcie malloc ktora nepozna konstruktory/destruktory

for(size_t s = 0; s < 3; ++s)new(pole+s) C(s);	//zavolas konstruktory pre pamet ktoru si alokoval v predchadzajucom riadku (mozes pouzit parametricke konstruktory)

for(C* p = pole; p < pole+3; ++p)p->~C();	//zavolas destruktory 

free(pole);	//uvolnis pole.

std::vector tieto "nebezpecne" veci pred tebou schovava  

#18 vitamin
Vektor je dobrý, že člověk nemusí nic řešit, to naprosto souhlasím. 

Mým cílem je však se naučit programovat a kdybych použil vektor, je tam teoreticky vše již vyřešené. Když použiji klasické pole, budu si muset věci jako přidávání, mazání atd. vyřešit sám. 

Zkusím se probrat, co jsi psal výše, zkusím si k tomu ještě něco dohledat a když tak bych se ještě doptal. Ono psát v C++ po dřívějších zkušenostech z C# je docela zábava. C++ je docela mocný jazyk, tedy mocný v tom, že si člověk musí udělat vše sám   . 

#19 marpit
V c++ si nemusis urobit vsetko sam, ale c++ ti nebrani v tom aby si si to sam spravyl  . Kludne mozes pouzit std::vector alebo iny kontainer a nemusis vobec vediet ako su implementovane (ale je lepsie mat predstavu ako funguju). 

C++ je velmi rozsiahli jazyk, ale na napisanie dobreho programu nepotrebujes ovladat ani jeho polovicu.