Na vzhled a funkcnost pouzivam pohled uzivatele noumy (mamka, sestra, dite, deda nad hrobem...). Spousta uzivatelu neumi se strankou pracovat a tak vyzaduje jednoduchost. Ve vzhledu, slova, ktera znaji, kratke popisky policek i text.
Tady je dobre tez omrknout par programu a rict si, kde mas problem a co se ti zase zda v pohode. A pak pridat opet pohled noumy, ktery chudak nevi, co ma delat. Jen vi, ze dokud neco neudela, nedostane se dal.
Z hlediska konstrukce programu pak vychazim ze zkusenosti, pac bohuzel nemam skoly jako ty. Nejdriv si to cele v hlave rozmyslim, jak to ma asi byt. Pak pridam pohled noumy, co mu bude delat problemy, co musim jinak. A kdyz uz to tak nejak mam, tak to pisu. Problem samozrejme nastava, kdyz prijde zakaznik a rekne, ze chce neco jinak. samozrejme to jde prilepit, ale uz to narusi konstrukci programu a bylo by samozrejme lepsi cely program navrhnout podle toho od zacatku. Jenze to clovek jeste nevedel. A i bez toho jsi se treba od puvodniho navrhu odchylil.
Cili, kdyz ti kolegove navrhnou neco jinak, je to diky zkusenostem a proto, ze uz znaji z tveho programu, co jsi chtel docilit. Tak si to usporadaji pro danou situaci. Zahrnou tam vsechno, co tam mas, co jsi tam az dodatecne pridal.
treba ted delam program na rozesilani novinek. Uz jsem dve verze zahodil, protoze byli proste moc slozite. Mi to logicky vyhovovalo, ale bojim se, ze zakaznik by mou logiku nesdilel. Ta posledni verze taky nic moc, ale zbavil jsem se dvou tabulek, spousta klikani navic. Ale, mozna, ze to zakaznikovi nebude vyhovovat, ze to bude na nej slozite pochopit. To se jeste uvidi.