Historie open-source a free software – třetí část

Autor: Jan Zubíček

Po delší době se dostáváme k dalšímu pokračování mého seriálu o historii open-source a free software.

V minulých dílech jsme se podívali na vznik Internetu, prvních uživatelských a vývojářských skupin a také na vznik operačního systému UNIX. Dnes se konečně dostaneme k tématu tohoto seriálu, konkrétně ke vzniku hnutí GNU a jeho propagátora Free Software Foundation, se kterými je spojen pojem free software.

Díl druhý – Období od počátků Free Software Foundation po vznik Open Source Iniciative

Vznik GNU a FSF

Vyhraňování světa komerčního software

Zpočátku vývoje počítačů a software bylo zcela běžné, že uživatelé měli přístup ke zdrojovým kódům, sami používaný software upravovali a vzájemně si sdělovali své postřehy a nápady. Lidí, kteří opravdu pracovali s počítači, bylo poměrně málo a panovala mezi nimi atmosféra přátelské spolupráce. Hlavním prostředkem zisku byly počítače samotné, software se považoval za něco, co se buď dostalo k počítači, nebo si to organizace naprogramovala sama pro sebe.

Avšak s tím, jak některé subjekty začaly objevovat komerční potenciál samotného software, začalo logicky docházet k uzavírání vývoje tohoto software (jako příklad uvedu postup firmy AT&T vzhledem k UNIXu, který jsem popsal v minulém dílu). Pro mnoho lidí, kteří byli zvyklí na dřívější přátelský přístup, to znamenalo veliké rozčarování. Nejvýznamnější postavou, která se proti tomu rozhodla „bojovat“, se stal Richard M. Stallman (mezi „situaci znalými“ lidmi označován pouze zkratkou RMS, takže proč ji nepoužívat také ;)).

Richard M. Stallman

RMS pracoval od roku 1971 ve výzkumných laboratořích „MIT Artificial Intelligence Lab“. Zde pracoval na operačním systému s možností sdílení času zvaném ITS (Incompatible Timesharing System). Ke své práci v AI Labs později napsal:

„Našemu software jsme neříkali „free software“ (ve významu volný, svobodný software), protože tento výraz ještě neexistoval, ale prakticky tím byl. Kdykoliv někdo z jiné univerzity nebo firmy chtěl portovat a používat náš program, rádi jsme jim to dovolili. Když jste viděli, že někdo používá neznámý a zajímavý program, mohli jste kdykoliv požádat o nahlédnutí do zdrojového kódu, přečíst si jej, změnit jej nebo „vykuchat“ některé jeho části a vytvořit z nich nový program“.

(Richard M. Stallman – Free Software, Free Society: Selected Essays of Richard M. Stallman)

Když však AI Labs zakoupily v roce 1982 nový počítač, rozhodly se namísto ITS využít systém výrobce, který byl podobně jako u většiny počítačů té doby proprietární (pracovně bych pojem proprietární definoval jako „software, který není možné volně modifikovat a jehož kód je také většinou uzavřený“). To ovšem také znamenalo podepsat dohodu o nezveřejnění informací („nondisclosure agreement“, možná se s tímto výrazem v praxi setkáváte nebo setkáte). To ve výsledku znamenalo, že „prvním krokem při použití počítače bylo slíbit, že nepomůžete svému bližnímu.“ (tamtéž)

Takovýto přístup k software se Stallmanovi nelíbil, namísto toho byla jeho ideálem komunita lidí, spolupracujících na tom, aby software dělali čím dál tím lepším. Navíc se rozpadl tým jeho kolegů z AI Labs. Ti založili dvě společností, Symbolics a Lisp Machines Incorporated, zabývajících se vývojem komerčního software, do kterých postupně odcházeli. RMS cítil především ze strany Symbolics ohrožení, že jejich programy získají na počítačích AI Labs monopol, a proto se proti tomu rozhodl bojovat svým vlastním způsobem. Sám psal programy nahrazující funkčnost těch od Symbolics, suploval tak práci dvou celých týmů! Odmítal také podepsat dohodu o nezveřejnění a svou práci dále volně sdílel s ostatními.

Vznik GNU a FSF

V září 1983 oznámil RMS projekt GNU. GNU je rekurzivní akronym (ve světě free software velmi oblíbená forma pojmenovávání projektů) znamenající „GNU's Not Unix!“ – „GNU není Unix!“. Cílem tohoto projektu bylo vytvořit plnohodnotný operační systémem kompatibilní s UNIXem, obsahující pouze volný (nebo také svobodný či free) software. Své názory na to, jak by měl svět software vypadat, později shrnul v dokumentu nazvaném „GNU Manifesto“.

V tomto manifestu se objevily všechny myšlenky, na kterých free software staví dodnes. Systém GNU měl být tvořen takzvaným free software – v českém překladu je mu nejblíže pojem svobodný software. Svobodu software spatřoval RMS především v možnosti bez omezení šířit programy v modifikovatelné podobě (tedy většinou s dostupným zdrojovým kódem a dostatečnou programátorskou dokumentací) a nijak neomezovat svobodu je upravovat. Na druhou stranu, nevylučoval možnost jejich distribuci v rozumné míře zpoplatnit.

Práci na tomto projektu začal v roce 1984, kdy opustil MIT, aby se projektu mohl plně věnovat. Začal tvorbou editoru GNU Emacs (dodnes jeden z nejoblíbenějších editorů na UNIXu a příbuzných platformách). Je zajímavé, že přesto, že mnoho lidí považuje (chybně) free software především za software zdarma, nebyl GNU Emacs distribuován bezplatně. Bylo jej sice možné bezplatně stáhnout z anonymního FTP serveru MIT, nicméně je třeba si uvědomit, že k širokému rozšíření globální sítě mělo dojít až počátkem 90. let. RMS proto oznámil, že GNU Emacs zašle každému zájemci na magnetické pásce za $150. Jde tedy vidět, že již od naprostého svého začátku v žádném případě neplatí, že free software = software zdarma.

Kromě toho založil RMS v roce 1985 „Free Software Foundation“ (FSF), neziskovou organizaci, jejímž účelem je právní, logistická a finanční podpora projektu GNU. Další její činností je zaměstnávat programátory, kteří by se zabývali vývojem součástí GNU (i přesto, že podstatná část vývoje je obstarána přímo neplacenými dobrovolníky).

Stav na trhu UNIXu na konci 80. a začátku 90. let

Jak už jsem se zmínil, cílem projektu GNU bylo vytvořit operační systém kompatibilní s UNIXem postavený na bázi svobodného software. Jak ale vypadal stav na trhu UNIXových systémů během 80. let a počátkem let 90.?

V předchozím textu jsem uvedl, že na počátku 80. let tu vedle sebe stály dvě větve UNIXu, UNIX System V od AT&T a BSD. Kromě toho na základě těchto systémů vznikaly další větve operačního systému UNIX. Mimo jiné i firma Microsoft, která v té době měla ještě daleko ke svému dnešnímu dominantnímu postavení, vyvíjela nejdřív na základě Verze 7, později UNIX systému V, svůj vlastní UNIXový systém XENIX (na použití názvu UNIX neměla od AT&T licenci) pro 16 bitové počítače.

Mezi operačními systémy postavenými na BSD je z pohledu našeho seriálu nejvýznamnější operační systém SunOS. Operační systém SunOS byl vyvíjen firmou SUN Microsystems, kterou založil Bill Joy – v předchozí části zmiňovaný jako osoba, která začala s distribucí BSD. Další organizací, která měla promluvit do vývoje UNIXu, byla skupina X/Open, jejímž cílem byla standardizace UNIXu, což je asi tak všechno, co se o ní dá říct.

V letech 1987-89 však začalo AT&T spolupracovat se SUN Microsystems, výsledkem jejich spolupráce byl UNIX System V Release 4 (SVR4), který v sobě zahrnoval vlastnosti System V, SunOS, XENIXu a BSD. To však bylo z jiných stran sledováno se strachem, protože to mohlo znamenat konec několika vzájemně si konkurujících UNIXových operačních systémů (spory, zda je existence pouze jednoho OS přínosná, nebo naopak škodlivá, hoří dodnes a raději se jim zde nebudu věnovat).

Jako odpověď na tento krok vzniklo konsorcium Open Software Foundation (OSF, i přes podobu názvu nemělo nic společného s FSF nebo později vzniklou Open Source Iniciative). Mezi jejími 7 zakládajícími členy byly mimo jiné firmy IBM, Siemens AG, Nixdorf Computer a Hewlett-Packard, později se přidaly také Philips a Hitachi. Jejich hlavním záměrem bylo zabránit AT&T a SUN Microsystems ve vytvoření vlastního de facto standardu.

Výsledek jejich práce, OSF/1, uvedený v roce 1990, byl však velkým neúspěchem, jeho vývoj byl ze strany OSF ukončen roku 1994. Přesto však tento projekt některé jeho části přežily: Motif (sada nástrojů pro tvorbu grafického rozhraní) a Common Desktop Environment (grafické prostředí pro UNIXové systémy). OSF v roce 1996 splynula s X/Open, čímž vznikla organizace „The Open Group“, zabývající se tvorbou standardů v oblasti softwarového inženýrství (např. standardizace UNIXu – soubor vlastností, které kvalifikují systém k používání názvu UNIX).

Krátce po uvedení SRV4 prodala AT&T práva na UNIX Novellu, který si od tohoto nákupu sliboval výhodu v konkurenčním boji proti Windows NT. Tento krok mu ale nepřinesl požadovaný přínos, a tak práva na UNIX rozdělil a prodal. Ochranná známka UNIX přešla na „The Open Group“, intelektuální práva a stávající licence byly převedeny na „Santa Cruz Operation“ (SCO).

Zmínit bych měl také 386BSD, operační systém postavený na BSD, určený pro platformu Intel 80386. Tento systém byl šířen volně a je považován za předka operačních systémů NetBSD, OpenBSD a FreeBSD, které v dnešní době tvoří zajímavou alternativu k proprietárním UNIXům a především Linuxu.

...pokračování příště.
(v příští části se budu zabývat děním okolo svobodného software v 90. letech až po vznik Open Source Iniciative)