Pokud se zamyslíte nad diodovou logikou, zjistíte, že úrovně výstupního signálu nejsou zrovna optimální. Pokud se jedná o logickou nulu, je to bez problémů a na výstupu je asi 0 V. Ale pokud se jedná o logickou jedna, je situace horší…
Pokud budeme brát v potaz běžné napájecí napětí asi 5 V, tak budeme mít na výstupu asi 1,8 V. Proč? No vezměme to takto: napětí se rozdělí mezi odpory v poměru 1:1 a tudíž máme asi 2,5. Odečteme úbytek na diodě 0,7 a zbude nám oněch 1,8 V a to, musíte uznat, je málo. Ale teď se nám nabízí jedna možnost – zesílit výstupní napětí tranzistorem a to už se dostáváme k logice DTL.
Na tomto zapojení je zapojen tranzistor T1, který zajišťuje ono zvednutí výstupního napětí při logické 1. Dále si můžete všimnout dvou diod D3 a D4. Ty slouží k oddělení logického součinu a aktivního prvku.
Transistor složí zároveň jako invertor a zesiluje log 1, ale u logické nuly dochází ke zhoršení, a to vlivem saturačního napětí na tranzistoru. To se pohybuje mezi 0,1 a 0,3 V. Další nevýhodou DTL je, že se tranzistor zavírá se zpožděním. Snížení tohoto zpoždění je jedním z hlavních cílů.
Logikou DTL se již prakticky zabývat nebudeme, ale pomaloučku polehoučku se pustíme do logiky TTL. Už příště!