Programování v jazyce C - řízení běhu programu

V předchozích dílech našeho seriálu jsme se zabývali takovými stavebními bloky jazyka, které jsou velice důležité, ale, nicméně, s nimi toho pořád moc neuděláme. Tím se dostáváme k příkazům umožňujícím řízení běhu a tím jsou podmínky. Podmínek existuje vícero druhů a dnes si je představíme.

Ještě předtím se ale zastavíme u logických operátorů, které se v podmínkách a cyklech používají. Jejich výčet je uveden v následující tabulce s krátkým popisem.

Příkaz if – else

jedná se o příkaz, který umožňuje program větvit do dvou větví na základě logické hodnoty výrazu. Tyto výrazy mohou nabývat dvou stavů – pravda/nepravda. K vyjádření těchto výrazů používáme následující operátory:

Syntaxe příkazu if - else je následující.

if(podmínka){
   //první blok příkazů
}else{
   //druhý blok příkazů
}

Příkaz slouží pro testování určitého výrazu, na jehož základě se provede první blok příkazů. Pokud podmínka splněna není, provede se blok příkazů za klíčovým slovem else. Všimněte si složených závorek. Ty zde v případě, že blok příkazů je tvořen pouze jedním příkazem, uvádět nemusíme, ale je to celkem vhodné, a i proto je budeme používat. Ukážeme si tedy malou ukázku, jak otestovat, zda jsme načetli nějakou konkrétní hodnotu.

double cislo;
printf("zadejte libovolne cislo:");
scanf("%lf", &cislo);

if(cislo < 0){
  printf("zaporne cislo\n");
}else{
  printf("kladne cislo\n");
}

tento příklad nedělá nic jiného, než že od uživatele načte nějaké číslo a testuje, zda je kladné či záporné. Někdy se nám může stát, že potřebujeme provést akci v závislosti na tom, že podmínka je splněna a pokud ne, tak je nám to celkem jedno a žádnou akci již neprovádíme.

double a, b;
printf("zadejte 2 cisla");
scanf("%lf %lf", &a, &b);

if(b != 0){
printf("podil cisel je %lf", a/b);
}

printf("konec programu\n");

Je to sice celkem „zvláštní“ příklad, protože by bylo moudré uživatele informovat o tom, proč k dělení nedošlo, ale pro náš účel…

Tím jsme si ukázali, jak se podmínky používají, ale ještě jsme si neukázali prostředky pro konstrukci složitějších výrazů. K tomu se používají operátory logického součtu OR a logického součinu AND. V jazyce C jsou tyto operátory zastoupeny znaky && pro součin a || pro součet. Použití těchto výrazů si ukážeme na několika příkladech.

Switch – přepínač

Nevýhoda příkazu if – else spočívá v tom, že je schopen pokrýt pouze 2 varianty. Někdy potřebujeme však postihnout více možností a právě k tomu nám poslouží příkaz switch. Jedná se o vícecestnou rozhodovací konstrukci, která umožňuje provedení příkazu na základně hodnoty výrazu, nikoli však logického, ale číselného. Konstrukce switch funguje tak, že pokud je hodnota výrazu rovna hodnota1, provede se příkaz1 atd… Pokud není nalezena odpovídající hodnota výrazu, je proveden příkaz v sekci default. Pro názornost přistoupíme rovnou k jednoduchému příkladu:

int vstup;
printf("Zadejte cele cislo od jedne do tri"); 
scanf("%d", &vstup);

switch(vstup){
case 1:
  printf("jedna\n");
break;

case 2:
  printf("dva\n");
break;

case 3:
  printf("tri\n");
break;

default:
printf("Takove cislo jsem necekal");
}

Příklad snad není ani třeba komentovat. Pokud víme, že vždy nalezneme odpovídají hodnotu ve větvích case, můžeme default vynechat. V našem příkladu je mezi case a break pouze jeden příkaz, ale může jich zde být více. Podmínky je možné do sebe vnořovat.

Ternární operátor

Pomocí ternárního operátoru nebo, chcete-li, podmíněného operátoru můžeme vytvářet takzvané podmíněné výrazy. Syntaxe tohoto operátoru je následující:

Logický výraz ? Výraz1 : výraz2

Pokud je logický výraz vyhodnocen jako true, je hodnota výrazu rovna výraz1; pokud je logický výraz vyhodnocen jako false, je hodnota výrazu rovna výraz2.

Použití si ukážeme na příkladu:

int hodnota = 0;
int vstup;
   
printf("Zadejte cislo:");
scanf("%d", &vstup);

hodnota = (vstup > 0) ? 1 : 0;

if(hodnota){
  printf("kladne cislo\n");
}else{
  printf("zaporne cislo\n");
     }

Program pracuje tak, že od uživatele načte celé číslo a podle toho, zda je větší než 0, přiřadí do proměnné hodnota buď 1 nebo 0. Tuto proměnnou používáme dále v podmínce, kde na základě hodnoty vytiskneme odpovídající zprávu. Výraz je vyhodnocen tak, že vše krnomě 0 je vyhodnoceno jako true. Tím dnešní povídání ukončíme. Omlouvám se za nepříliš nápadité a celkem „průstřelné“ příklady :)…