Jak probíhal první den Invexu. Kdo se tam ukázal, co zajímavého tam bylo k vidění a jak vypadá den adminů a redaktorů e-zinu Programujte.cz.
Když to vezmu ze svého pohledu, nezačalo to příliš dobře. Délku cesty na veltrh jsem si asi zdvojnásobil. Ale i tak jsem přišel akorát a za chvíli se objevil samotný Curo. Jako docela mě zklamalo, že mě nepoznal. Za rok se člověk přece tolik nezmění. V jeho stopách kráčeli Binduch, ano je to náš nový admin, a P4nther – jeden z redaktorů.
Byli jsme tedy čtyři a vykročili jsme vstříc poznání a dobrodružstvím za vstupními branami. A počali jsme plánovat, jaké akce navštívíme. Mezi ně patřili vernisáž projektu Technologie & Design, část PC Security konference Invex 2006 a Milníky digitální televize v ČR. Mezitím jsme se vydali na prohlídku pavilonů. V mnohých čas plynul velmi rychle, a tak jsem si ani nestihli všimnout, že jsme již většinu plánovaných akcí zmeškali a v tomto duchu se pokračovalo až do konce. Pavilony jsme procházeli s jistým taktizováním, takže jsme postupně volili pavilony, které jsou co nejdál od sebe. A naráželi jsme na různé zajímavé věci, někoho zaujal hardware.
Někoho zaujal hardware trochu… ehm… no, však posuďte.
Někoho sice zajímala technika, ale s počítači zdaleka nesouvisela.
Někoho museli policisté nutit opustit jistý prostor, kterého se nehodlal vzdát (ano byl jsem to já a tam nahoře se mi opravdu líbilo).
Po zásahu gumovým projektilem jsem nakonec ono vyvýšené místo opustil, a to značnou rychlostí.
Curo neodolal a musel si vyzkoušet, jak vlastně funguje ta džípíes navigace.
U Olympusu jsme zkoušeli potápět foťáky v akváriu (no mimochodem, mohli tam dát čistější vodu).
K vidění byla také ukázka práce televizních kameramanů, reportérů a střihačů.
Nechyběly ani pokrokové technologie připomínající sci-fi, jak vypovídá následující fotografie.
Mezi to nejzajímavější, co na veletrhu bylo, tedy alespoň pro mě a pro Cura, patřila prezentační technika (interaktivní tabule a projektory) od Dosli. Vyzkoušeli jsme si ovládání pomocí těchto zařízení a získali od vystavovatele spoustu zajímavých informací o jejich produktech. Curo si s člověkem, který tuto techniku prezentoval, zahrál piškvorky a vyhrál, jelikož svými neustálými dotazy naprosto neumožnil soupeři jakékoliv soustředění na hru.
Ještě jsme se zdrželi u stánku Ministerstva vnitra, kam jsme byli prakticky násilím vtaženi, abychom si udělali testy ohledně čehosi, čemu vůbec nerozumím a taky ty výsledky tak vypadaly. Ale nebyli jsme s Curem, kterému jsem radil, i když sem tam špatně, poslední. Týmu vedle se dařilo o nějaký ten bodík lépe, ale byli tři a jak se říká – víc hlav víc ví. Takže průměrný počet bodů na osobu jsme měli lepší my. Při odchodu z pavilonu, naprosto znuděni otázkami, které mají k IT daleko asi jako já k baletu, jsme si vyžádali několik balonků s héliem a započali povznesenou konverzaci (jediné, co povznášelo úroveň této konverzace bylo ono hélium). A jelikož se schylovalo k jedné hodině, zakotvili jsme u vchodu, kde se k nám přidali germaniac a Hobit.
Zde se započalo s diskusí o všem možném, i když převažovalo téma Programujte a vše okolo IT. Po chvíli nám dvě slečny donesly další spoustu heliových balonků, takže o zábavu bylo postaráno. Poté, co nás opustil Binduch a my opustili Hobita, který se chtěl kochat krásami veletrhu, jsme vlezli do tramvaje a odjeli na Zvonařku, kde jsme jako vrchní poradci pomáhali Curovi s výběrem bot a oblečení. Koupě bot dopadla úspěchem, ale oblečení jsme Curovi nevybrali, zklamáni neúspěchem jsme zapadli do KFC a začali se posilňovat nějakým jídlem, které jsem do té doby, dá se říci, neviděl (bydlím skoro na vesnici Přerov, jestli vám to něco říká) a bylo mi doporučeno Curem. Zde u KFC pokračovala debata a Curo nám každou chvíli hrozil banem. Po „dobrém“ jídle jsme se postupně rozprchli do dopravních prostředků, které nás zavezly k domovům.