Jak žije polistopadová generace – chtějí být in, ne socky

O tom, jak se proměnila mluva teenagerů, kteří se už narodili v demokracii.

Film, který vážně stojí za skouknutí, je „vymazlený“. Senioři jsou slovníkem dnešních středoškoláků hromadně označováni jako „vrásky“. Ten, kdo na sobě nemá nejmodernější oblečení, je „out“. A také se mu říká „socka“. „Socka“ však zároveň znamená prostředek hromadné dopravy – nejčastěji autobus. Teenageři mluví o poznání jinak než starší generace.

„Když mluvím, rodiče mi vůbec nerozumějí,“ přiznávají čtyři procenta středoškoláků. S většinou sice zatím jejich otcové a matky stíhají udržet krok, prarodiče a starší učitelé však většinou už jejich slovníku nerozumějí. Šanci totiž mají jen ti, kteří sledují všechny nejnovější filmové hity pro mladé a tráví hodiny chatováním u počítače.

Oslovili jsme 604 šestnáctiletých a sedmnáctiletých středoškoláků a ptali se jich na to, jak žijí, o čem sní a čeho chtějí v životě dosáhnout.

Vulgárně mluví úplně všichni středoškoláci. Ani jediný totiž v dotazníku nezaškrtl odpověď „nikdy nemluvím sprostě“. A čtvrtina dokonce připustila, že se nezdráhá používat sprostá slova před svými rodiči. Prý jim to nevadí.

Sedmnáctiletá Adéla ze třetího ročníku jihlavské obchodní akademie patří ke druhé skupině studentů, kterým rodiče vulgární výrazy netolerují. „Určitě mluvím jinak než moje mamka a její přítel. Když jsem fakt naštvaná a spustím před nimi dlouhé litanie sprostých slov, spolehlivě se naštvou,“ napsala Adéla a dodala: „Ale lepším se, už to není tak časté jako dřív.“

Šestnáctileté Michaele z gymnázia v pražském Karlíně rodiče vulgární slova tolerují. Ale má to své meze. „Nesmím doma říkat sprostá slova označující pohlavní orgány. Na to jsou alergičtí,“ přiznala Michaela. Z toho, jak čím dál víc hrubne slovník teenagerů, je učitelka Hana Taušerová z Kynšperku nad Ohří otřesená. „Vadí mi to. Hrubé výrazy studenti používají velmi často. Zvlášť na učilištích je to úplná katastrofa,“ říká. Jinak prý slovníku mladých – který ovlivňuje hlavně hudba, filmy a počítače – zatím rozumět stíhá.

„Některá slova jsem se musela naučit. Takže když dcera řekne, že jde na ,komp‘, nemám problém a vím, že jde na počítač,“ říká Taušerová. Od svých studentů si musela nechat vysvětlit i slova jako „socka“ či „vágus“. Počítačové terminologii, pomocí níž se vyjadřuje její vnuk, měla problém porozumět i devětašedesátiletá Růžena Jahodová z Třebíče. „Co jdeš dělat?“ ptá se, když jí vnuk oznámí, že se chystá „četovat“.

Řeč jim přepsal počítač

Počítač, který do slovníku dospívajících vnesl anglická slova a zkrácené výrazy, má doma podle ankety MF DNES 96 procent středoškoláků. A svůj život si bez něj mladí lidé už neumějí představit. Plných 98 procent dotázaných studentů a učňů uvedlo, že si s kompjútrem rozumějí lépe než jejich rodiče. A tak i při opravdovém „rozhovoru“ či v psaném projevu používají počítačovou řeč. Slova zkracují na minimum a ta „nadbytečná“ vypouštějí. Význam ztrácí i interpunkce a pravopis.

„Mamka ekonom nechci bejt ekonom,“ odpověděl například šestnáctiletý Marek z pardubického gymnázia na otázku, v čem se nechce podobat svým rodičům. V překladu to patrně znamená: „Nechci se podobat své matce, pokud jde o volbu povolání. Je ekonomka a to by mě nebavilo.“ O tom, jak moc je počítač pro mladé lidi důležitý, svědčí další údaj z ankety. Jen třetině mladých lidí přitom u něj stačí strávit hodinu denně. Zbylí u počítače prosedí dvě, tři i více hodin každý den.

Sedmnáctiletý Lukáš z gymnázia v pardubické Mozartově ulici patří k nejvytrvalejším. U počítače denně stráví více než tři hodiny. „Trávím u něj veškerý volný čas,“ přiznal Lukáš. A počítač by byl také jedinou věcí, kterou by si s sebou vzal, kdyby ho čekalo ztroskotání na pustém ostrově. „Za počítač, cédéčka a DVD také utrácím veškeré peníze, které mám,“ podotkl v anketě Lukáš.

Co říkají středoškoláci o svém jazyce a o počítačích