TIP: Přetáhni ikonu na hlavní panel pro připnutí webu
Přijde vám to směšné? Právě naopak… Podle posledních vědeckých výzkumů videohry pomáhají dětem připravit se na pozdější povolání.
Americký univerzitní profesor doporučuje všem školám, aby umožnily dětem přístup k počítačům s hrami. Podle něj jim mají pomoci ve vývoji a samostaném rozhodování.
Úplný nesmysl to zřejmě nebude, když vezmeme v úvahu například armádu USA, která používá pro trénink svých vojáků akční hru, speciálně vyvinutou pro její potřebu. Nebo druhý příklad z praxe. Děti, které mají rakovinu, hrají počítačové hry, aby zapomněly na svoji nemoc a tolik se nestresovaly. I chirurgové prý rádi hrají počítačové hry, pomáhají jim, aby měli při operacích hbité ruce.
David Williamson Shaffer, profesor univerzity ve Wisconsin-Madisonu, říká, že školy by měly více využívat počítačové hry při výuce. Podle něj budou mít později výhodu na trhu práce. „Lidé si myslí, že způsob, kterým učíme děti ve školách, by měl být přirozený,“ říká Shaffer, který je také autor knihy „Jak počítačové hry pomáhají dětem při učení“
Mladí lidé v USA jsou v dnešní době připravováni na standardní práci ve světě, ale později na to doplatí, protože se celý svět velmi rychle inovuje.
Shaffer argumentuje tím, že mladíci, kteří jsou dnes vedeni k práci, budou muset jednoho dne soupeřit na trhu práce se zkušenými pracovníky z celého světa, kteří budou mít léta zkušeností s informačními technologiemi. Právě kvůli tomuto faktu by děti měly dostat příležitost využít svoje vrozené schopnosti, jako je poslouchání muziky a zároveň hraní počítačových her nebo komunikaci s přáteli a zároveň se učení do školy.
Shaffer dále tvrdí, že dnešní školní systém byl vymyšlen už někdy v 19. století, a to takovým způsobem, aby absolventi byli připraveni na průmyslový svět, ale dnes je již jiná doba. Svět se změnil a o mnoho zrychlil a stejným směrem by se měl vyvíjet i školní systém.
Některé vlády již udělaly krok tímto směrem. Například Velká Británie a Singapur používají ve výuce počítačové hry a další nové technologie.
Názor je to bezpochyby zajímavý, jde jen o to, zda jde uplatnit v praxi. Dostává se do konfliktu se zcela opačným názorem – že děti by neměly v tak velké míře hrát počítačové hry, že se na nich mohou stát závislé. Pravda ale bude, myslím, někde na půli cesty. Musí se učinit vhodný kompromis a i počítačové hry mohou být prospěšné.
