LilyPond – píšeme noty jinak

Hudba a počítače – to jsou velké možnosti, říkal mi kdysi jeden můj učitel. Měl pravdu – propojením krásy s usnadněním, to propojení hudby s počítačovými technologiemi nepopiratelně je. Jak snadné nahrávání, přehrávání a šíření, tak i možnost noty psát a tisknout – nejméně to toto spojení přináší. Nejspíš každý z nás, kdo hudbě trochu rozumí a počítačům také, párkrát nějaké ty noty naklikal. K tomu slouží třeba skvělý program Finale Notepad, který je zdarma, ale mně takovéto klikání připadá dost zdlouhavé. Pokud vám taky, čtěte tento článek dál.

LilyPond je program, který svým významem připomíná LaTeX v dokumentech – nepřemýšlej zbytečně nad formou, přemýšlej nad obsahem, zbytek udělám za tebe. Ne každému to vyhovuje, ale ti, kteří to takto vyzkoušeli a pronikli do toho, určitě nelitovali.

Stejné je to i s LilyPondem – pokud se chcete zaměřit na obsah a ne na klikání, pak je to volba pro vás. Stahovat můžete z oficiálních stránek, pokud tedy nenaleznete LilyPond přímo ve vašem balíčkovacím systému. Je i verze pro Windows – tento článek bude zaměřen spíš na Linux, ale postupy budou v jiných OS asi hodně podobné.

Základem psaní not je vytvořit si obyčejný textový soubor v libovolném editoru. Nyní už ke struktuře samotného souboru. Soubor by měl začínat definicí verze LilyPondu, pro který je soubor psán – to provedete jednoduchým napsáním:

version "2.10.10"

Za čísla samozřejmě napíšete svoji verzi. Zvykněte si, že hodně zápisů bude začínat obráceným lomítkem. Teď už můžeme začít psát noty. Na začátek nám bude stačit jenom jedna notová osnova.

{
	c,4 e' g'2
	d fis64 g
}

Až budete chtít výstup vygenerovat (generuje se automaticky do PDF a PostScriptu), spusťte si konzoli, najeďte do složky, kde máte uložený soubor s notami, a zadejte do konzole příkaz

lilypond nazevsouboru

Ve stejné složce se vám vytvoří i nové soubory.

Teď ale zpět k rozebrání předchozího kódu (dá-li se tomu tak říct). Mezi složené závorky zadáváte libovolné noty v písmenkách, takt zatím definován není – bude čtyřčtvrťový. Pokud zadáte např. samotné c, bude pravděpodobně počítáno jaké velké C (doufám, že se v této hudební terminologii nepletu, úplně jist si tím nejsem, za odborníka na toto se nepovažuji ani náhodou), bude tedy dost hluboké. Výšku noty určujete buď čárkou za písmenem (,), tím notu o oktávu snížíte, nebo apostrofem ('), tím noty o oktávu zvýšíte. Čísla za notami určují jejich délku, nota bez čísla je standardně čtvrťová – pozor, pokud je před ní definována nota s jinou délkou, noty následující délku dědí! Proto v našem příkladu bude g stejně dlouhé jako fis, d stejné jako g. Čísla jsou jednoduchá; 1 pro notu celou, 2 pro noty půlovou, 4 pro notu čtvrťovou, 8 pro noty osminovou a tak dále.

Noty s křížky a béčky můžete psát jejich názvem (g# - gis, a s béčkem jako as). Zádrhel je hlavně u noty H, jak se v našich končinách říká – v anglických zemích nota H neexistuje, je pouze nota B (bis, bes).

I psaní ligatur a obloučků je podobně jednoduché. Na prvním řádku v příkladu je ligatura, na druhém oblouček.

{
	c~ c c
	d(fis cis gis ais bes)
}

Důležité jsou pro muzikanta i pomlky. Jejich psaní je také mimořádně jednoduché, pomlka je nahrazena písmenkem r, se kterým se pracuje stejně jako s obyčejnou notou.

{
	r1 r2 r4 r8
}

Myslím, že to jako první ukázka s prací v LilyPondu stačí – nenechte se zmást, umí toho podstatně víc, než jsem dnes nastínil. Pokud vás tato práce zaujala, doporučuji pročíst oficiální tutoriál.