Vydal jsem se do rušných ulic města Brna nafotit zdejší underground - report
 x   TIP: Přetáhni ikonu na hlavní panel pro připnutí webu
Reklama
Reklama

Vydal jsem se do rušných ulic města Brna nafotit zdejší underground - reportVydal jsem se do rušných ulic města Brna nafotit zdejší underground - report

 

Vydal jsem se do rušných ulic města Brna nafotit zdejší underground - report

Google       Google       14. 10. 2011       9 255×

Rozhodl jsem se ve své fotografické vášni zachytit okamžik každodenní rutiny těch, kterým věnujeme jen minimum pozornosti a až příliš mnoho opovržení. Bezdomovcům. A protože jsem se chtěl s výsledky podělit, tady jsou.

Reklama
Reklama

Fotografování se věnuji prakticky od dětství – totiž moje první interakce s fotoaparátem byla už v pěti letech, kdy se mi podařilo poctivě rozebrat dědečkův přístroj z Ruska. Od té doby mě to k těmto mašinkám táhne. Avšak teprve nedávno jsem si pořídil pořádný stroj, díky jehož objektivu jsem schopen publikovat alespoň trochu hodnotná a kvalitní díla.

Protože jsem člověk, co se rozhodně nebojí zkoušet nové věci a neustále tak posouvat hranice svých počinů, vytyčil jsem si jako nový terč nahlédnout skrze hledáček do života brněnských lidí bez domova. Byl standardní podzimní den, sychravo, částečně zataženo, ale sluneční paprsky byly i tak dostatečně intenzivní. Vyměnil jsem baterii, nasadil teleobjektiv a vyrazil směrem na nejrušnější ulice ve středu Brna – na Českou a Masarykovu.

Hned na začátku jsem potkal poměrně známou tvář města – paní Helenu. Musím se přiznat, že tehdy jsem poprvé pohlédl do její tváře – byl to smutný pohled sympatické staré ženy, která ale měla v očích takovou zvláštní jiskru. Zprvu mě zachvátil děs, a to když jsem spatřil její pohled upřený do mého objektivu. Začal jsem pochybovat o etické stránce mého nápadu. V hlavě jsem měl představu o výsledném obrázku - paní Helena sedí a hledí, zatímco lidé kolem jen tak procházejí. Na fotoaparátu jsem měl plně manuální režim, co nejvíc uzavřenou clonu, nejnižší ISO citlivost na světlo a necelou vteřinu coby expoziční čas. To, že pro takto dlouhý čas jsem měl použít stativ, jsem věděl už na začátku, přesto jsem si netroufl jej vzít, přišlo mi to až příliš. Nicméně výsledné foto mi tento chybný tah docela vyvrátilo, fotka, o kterou jsem usiloval a kterou jsem vytvořil, mi kritéria uspokojila. Poněkud spěšně jsem se vytratil ze zorného pole paní Heleny a šel směrem k nádraží.

Na náměstí Svobody jsem narazil na dalšího. Byl to postarší muž s dlouhým bílým plnovousem. V hlavě jsem ale měl jiného člověka, o kterém jsem byl přesvědčen, že bude klečet před kostelem ještě kousek dál. Avšak – ten se nekonal. Potřeboval jsem tedy alternativu. Napadl mě brněnský podchod, jinak taky tzv. „myší díra“.

Tam jsem spatřil docela mladou dívku, která sedí podél zdi a hraje na zobcovou flétnu. Kdybych býval tušil, co nastane, nejspíš bych vzal nohy na ramena a mazal zpět domů. Ale to bych nebyl já. Za tou mladou slečnou přišel další bezdomovec a dal jí do kasičky drobné. A v momentě, kdy se ten člověk začal šouravým krokem blížit ke mně, jsem věděl, že je pozdě na myšlenky o mém rychlém odchodu. V ten okamžik jsem trnul a čekal na nejhorší, kdyby mě atakoval bezdomovec, ideálně jen verbálně.

Stalo se ale něco lepšího. Ten děda na mě s úsměvem vybalil: „Ty sis mě tam fotil?“ Moje odpověď: „Ano, vás oba,“ nastartovala moji první přímou interakci s člověkem, kterého společnost zavrhla. Během našeho debatování jsem si připadal překvapivě jinak, než bych čekal. Nebylo mi to hloupé se bavit v podchodu plném lidí s bezdomovcem, skutečně ne a dokonce jsem konverzaci dále rozvíjel. Řekl jsem mu, že fotím za účelem reportáže a ten člověk se mi náhle začal představovat, že on je jako někdo z pohádky Jana Drdy, prý jako nějaký čert, ale že tady v Brně mu říkají „dědek“. V duchu jsem se zasmál a říkal si, že to sedí. Prý pochází z Orlických hor a do Brna ho odvlál život, gestikuloval rukama ze strany na stranu a bylo vidět, jak je spokojený, že to může někomu říct.

Smál se, ačkoliv jsem jeho ústa kvůli plnovousu vůbec neviděl, oči mu ale svítily radostí. Dozvěděl jsem se taky, že slečna opodál je slepá. Zeptal se mě na otázku, kterou jsem čekal a dočkal se – jestli nemám nějakou kačku navíc. Dal jsem mu dvacku a na to se mě zeptal, jestli si ho nechci taky vyfotit! Souhlasil jsem, ale upozornil ho, že mám teleobjektiv a že musí jít dál, načež se rozpoutala další konverzace o focení, protože ten „dědek“ taky měl kdysi dávno foťák, starou Flexaretu a ví, jak to chodí. Začal se šourat zpět k dívce s flétnou a regulérně mi zapózoval. Když jsem přišel k těm oběma, přispěl jsem další dvackou slečně do kasičky a rozloučil se s „čertem.“ Podal mi ruku a já sám sebe překonal a podal mu tu svoji.

Obdařen tímto zážitkem ze mě spadly všechny zábrany. Došel jsem zpět na náměstí Svobody za mužem s bílým plnovousem. Přišel jsem k němu, věnoval mu další dvacetikorunu a rovnou se zeptal, zdali si ho můžu vyfotit. „Jooo jasně, v pohodě,“ dostalo se mi jako odpověď. Měl při tom výraz, že přece o nic nejde. Výsledkem je mé foto dne – portrét starého muže bez domova, který opět ochotně zapózoval i se svým čtyřnohým přítelem a který byl rád za jakoukoliv konverzaci. Byl to zase zvláštní pocit. Zase jsem čekal neochotu a opovržení z jeho strany. A tak poprvé jsem se na tyto lidi, které jsme postavili na dno naší společnosti, díval jako na opravdové lidi, ne jako na špínu a lůzu. Můj pohled na ně se tímto změnil, jsou to totiž úplně ti samí lidé, ale nějak se octli sami a na ulici. Je to klišé, které jsem slyšel mnohokrát, ale nikdy jsem to nechtěl brát na vědomí.

Myslím, že tahle fotografická seance nebyla poslední. Teď když vím, že o nic nejde, to příště zkusím se stativem. A třeba narazím na tyto dva a třeba mě poznají a… nebudou mě mít za blázna.

Moji další tvorbu můžete najít na DeviantArtu pod přezdívkou johnyvrr.

×Odeslání článku na tvůj Kindle

Zadej svůj Kindle e-mail a my ti pošleme článek na tvůj Kindle.
Musíš mít povolený příjem obsahu do svého Kindle z naší e-mailové adresy kindle@programujte.com.

E-mailová adresa (např. novak@kindle.com):

TIP: Pokud chceš dostávat naše články každé ráno do svého Kindle, koukni do sekce Články do Kindle.

Hlasování bylo ukončeno    
19 hlasů
Google
(fotka) Jan JacksonAčkoliv Honza studoval zahraniční obchod a management, vždy ho to táhlo spíše k tvořivějším činnostem - fotografování, herectví nebo komponování hudby. Aktuálně se věnuje audiovizuální tvorbě pro Tron Laser Arénu v Brně.
Web     Twitter    

Nové články

Obrázek ke článku Delphi 10.1.2 (Berlin Update 2) – na co se můžeme těšit

Delphi 10.1.2 (Berlin Update 2) – na co se můžeme těšit

Touto roční dobou, kdy je zem pokrytá barevným listím a prsty křehnou v mrazivých ránech, se obvykle těšíme na zbrusu novou verzi RAD Studia. Letos si však ale budeme muset počkat na Godzillu a Linux až do jara. Vezměme tedy za vděk alespoň updatem 2 a jelikož dle vyjádření pánů z Embarcadero se budou nové věci objevovat průběžně, pojďme se na to tedy podívat.

Reklama
Reklama
Obrázek ke článku Konference: Moderní datová centra pro byznys dneška se koná už 24. 11.

Konference: Moderní datová centra pro byznys dneška se koná už 24. 11.

Stále rostoucí zájem o cloudové služby i maximální důraz na pružnost, spolehlivost a bezpečnost IT vedou k výrazným inovacím v datových centrech. V infrastruktuře datových center hraje stále významnější roli software a stále častěji se lze setkat s hybridními přístupy k jejich budování i provozu.

Obrázek ke článku Konference: Mobilní technologie mají velký potenciál pro byznys

Konference: Mobilní technologie mají velký potenciál pro byznys

Firmy by se podle analytiků společnosti Gartner měly  rychle přizpůsobit skutečnosti, že mobilní technologie už zdaleka nejsou horkou novinkou, ale standardní součástí byznysu. I přesto - nebo možná právě proto - tu nabízejí velký potenciál. Kde tedy jsou ty největší příležitosti? I tomu se bude věnovat již čtvrtý ročník úspěšné konference Mobilní řešení pro business.

Obrázek ke článku Hackerský kongres přiveze v září do Prahy špičky světové kryptoanarchie

Hackerský kongres přiveze v září do Prahy špičky světové kryptoanarchie

Hackerský kongres HCPP16 pořádá od 30. září do 2. října nezisková organizace Paralelní Polis již potřetí, a to ve stejnojmenném bitcoinovém prostoru v pražských Holešovicích. Letos přiveze na třídenní konferenci přes 40 většinou zahraničních speakerů – lídrů z oblastí technologií, decentralizované ekonomiky, politických umění a aktivismu. Náměty jejich přednášek budou také hacking, kryptoměny, věda, svoboda nebo kryptoanarchie.

loadingtransparent (function() { var po = document.createElement('script'); po.type = 'text/javascript'; po.async = true; po.src = 'https://apis.google.com/js/plusone.js'; var s = document.getElementsByTagName('script')[0]; s.parentNode.insertBefore(po, s); })();
Hostujeme u Českého hostingu       ISSN 1801-1586       ⇡ Nahoru Webtea.cz logo © 20032016 Programujte.com
Zasadilo a pěstuje Webtea.cz, šéfredaktor Lukáš Churý