Objektově orientovaný přístup k programování je zcela jiný způsob přemýšlení. Je to moderní způsob programování, kterého se chytil softwarový průmysl a který je používán při tvorbě většiny nového, komerčního i volně šiřitelného, softwaru. Základní kamenem tohoto přístupu je objekt.
Objektově orientované programování
Teorie
Objektově orientovaný přístup k programování je zcela jiný způsob přemýšlení. Je to moderní způsob programování, kterého se chytil softwarový průmysl a který je používán při tvorbě většiny nového, komerčního i volně šiřitelného, softwaru. Základní kamenem tohoto přístupu je objekt.
Objektové programování je bráno jako složitější než to obyčejné. Tomu obyčejnému, které jsme vlastně dosud provozovali, se říká procedurální (procedurální proto, že v některých jazycích se, zjednodušeně řečeno, říká funkcím procedury). U větších projektů je objektové programování nutností. Kód je často sice delší, zato však přehlednější a snáze se spravuje.
Program Opička
Vytvoříme si objektově program, který umožní se uživateli starat o svoji opičku. Uživatel si svoji opičku pojmenuje a bude plně odpovědný za to, aby měla opička dost jídla a byla šťastná. Opička bude umět dávat najevo svoje pocity.
Procedurální opička
Takto se přemýšlí o opičce v obyčejném programování: Tak nejdřív se musím uživatele zeptat, jak se opička jmenuje, pak zobrazím nějaké menu, kde se budu uživatele ptát, co chce dělat.
Objektová opička
Takto se přemýšlí v OOP (Objektově Orientované Programování): Nejdříve vytvořím "prototyp" (třídu) opičky a naučím ji, co všechno opička může nebo umí dělat. Pak z této třídy vytvořím svojí opičku, která zdědí všechny její vlastnosti. Takže naše úsilí se soutředí na naprogramování třídy opiček. Použití pak bude následující:
lidsky | objektově |
Vytvořím mojí opičku | mojeOpicka=Opicky() |
Dám jím jméno | mojeOpicka.jmeno('Johanka') |
Dám jí najíst | mojeOpicka.jidlo() |
Zeptám se jí, jestli má hlad | print mojeOpicka.hlad() |
... a tak dále a podobně |
Prakticky
Než budeme moci výše uvedené používat (tedy např. mojeOpicka.jidlo()), musíme to nejdříve naprogramovat. Musíme vytvořit třídu Opicek, která bude to všechno umět. Pro začátek bude umět jen říkat něco o sobě.
# -*- coding: iso-8859-2 -*-
# Program Opičky - Úvod do OOP
# definice třídy opiček
class Opicky:
u"Počítačová opička"
def promluv(self):
print u"Ahoj, já jsem instance třídy Opicky!"
# ---- hlavni program ---------------------------
mojeOpicka=Opicky()
mojeOpicka.promluv()
Vysvětlení
termín | vysvětlení |
class Opicky | Jméno třídy, která v sobě bude obsahovat všechno,, co opicka bude umět. Pokud bychom chtěli naučit Opičku něco více, musíme to naprogramovat ve třídě, ze kterých se jednotlivé opičky "rodí". |
u"Počítačová opička" | Komentář - dokumentační řetězec. |
def | Slovo "def" je stejné jako u funkce, i tady to uvozuje definici funkce. Zde se místo funkce používá slovo metody. Metody se totiž vždy vztahují k něčemu - zde k opičce. Bez opičky nemá význam. Metody se vždy používají po tečce a se závorkami: mojeOpicka.promluv() |
promluv | jméno metody |
(self) | V podstatě povinný přídavek. Je to jedna z vlastností, jak se odlišuje metoda od funkce. Funkce tam nemusí mít nic, kdežto metoda tam musí mít minimálně self. Více o tom později nebo jinde. |
print ... | jasné jako slunce :-) |
mojeOpicka | instance třídy Opicky. Instanci si můžeme představit jako konkrétní jednu opičku, kterou vidíme před sebou, narozdíl od toho, když přemýšlíme o všech opičkách najednou (to přemýšlíme o třídě). |
mojeOpicka.promluv() | zavolání metody promluv(), která tiskne "Ahoj, já jsem instance třídy Opicky!" |
Pokračování příště ...
Úkol
Dnes bude úkol z jiného soudku, než je téma článku, protože k tomuhle snad ani nic nejde: najděte pětimístné číslo, které se rovná součtu pátých mocnin svých číslic.