#15 peter
V pohodě. Dlouho jsem laboroval s tím, aby model nebyl příliš velký. Proto jsem ho rozdělil do domén. A protože ty domény potřebovaly konstruktor, udělal jsem ho co nejjednodušší - nacpal jsem do objektu vstupní data. V této konstrukci už nejsem omezen počtem tabulek v DB ani počtem domén v modelu, ale přitom velikost jednotlivých souborů zpravidla nepřekročí mých oblíbených 65 řádek. Zároveň si neblokuji možnost rozšíření na další databázové stroje, např. PostgreSQL, SQLite, DB4, filesystém apod.
V mém případě volající nemusí znát strukturu databáze. Stačí vědět, jakou strukturu mají mít data, která mohou být ve stromové struktuře a mohou být určena pro naplnění více tabulek.
Pokud by se mělo logovat, stačí tuto funkci aktivovat v modelu. Obvykle to však není nutné, protože mé databáze se logují samy nezávisle na aplikaci. Zalogují se tedy i změny udělané přes PMA.
PDO jsem dlouho nemohl přijít na chuť. Až do doby, kdy jsem pochopil, že umí vytvářet virtuální procesory pro práci s daty. Od té doby na PDO nedám dopustit.
Nevím, co je SMTH - snad STMT - statement. Nejsem příznivcem takových zkratek a nepoužívám je.