TIP: Přetáhni ikonu na hlavní panel pro připnutí webu
Už před před renderováním můžeš c_data naplnit tak, aby tam vždycky něco bylo. Pokud to chceš řešit v šabloně, tak podobně jako v kódu.
Můžeš třeba tu kolekci ve foru definovat ORem (ne nutně s prázdným dictem, jde jen o princip):
{% for c_item in c_data or [{}] %}
...
{% endfor %}
Nebo explicitně testovat, jestli tam něco je:
{% if not c_data %}
...
{% else %}
{% for c_item in c_data %}
...
{% endfor %}
{% endif %}
A tak dál.
Pro "a" je operátor "And" a pro "nebo" je operátor "Or". Ty asi chceš And.
If x <> "A" and x <> "B" Then
Informace je asi nejlepší hledat přímo u zdroje - https://docs.microsoft.com/en-us/office/vba/api/overview/language-reference. Nebo různě googlit, ale VBA je jaksi za zenitem a těch informačních zdrojů není tolik, co bývalo.
Existuje obecnější Simple MAPI, které je podporované Outlookem a snad i Thunderbirdem, u ostatních klientů netuším. Ale asi pro to není objekt přímo ve VBA a je potřeba "ručně" importovat DLLku. Třeba tady jsem něco našel, ale nevím, jestli ti to pomůže - http://www.vbaexpress.com/kb/getarticle.php?kb_id=311
Pokud nepotřebuješ ten mail mít v klientu a stačí ti ho prostě nějak odeslat, tak by mohlo být použitelné CDO - https://stackoverflow.com/a/44436577
Parametry Cells (resp. Item) jsou asi naopak (řádek, sloupec)
Ano, můžeš to hodit do cyklu a tu adresu "dynamicky vyrobit"
Range("g" & i)
Nebo rovnou použít něco, co bere čísla.
Cells(7, i)Máš tam console.log, tak vidíš, co ti v té odpovědi přichází. Zjevně je to objekt a ten do img.src prostě nedáš. Tak holt to při příjmu zpracuj podle toho, jak to formátuješ při odesílání.
Používej nějaký programátorský editor se zvýrazňováním syntaxe a automatickým odsazovaním. Pak by mělo být vidět, že ten kód nemáš v tagu skript, máš tam blbě závorky a uprostřed slov máš jakési neviditelné znaky (alespoň tedy v tom textu tady, nevím jak v originále).
Ten skript se spouští před definicí elementu body, takže document.body a pak parametr rodic je null.
editor-tabulek.sj:82:vytvorTlacitkoAVlozHo("Přidat ř. nahoru", document.body).onclick = pridejRadekNahoru;
editor-tabulek.sj:32:function vytvorTlacitkoAVlozHo(popisek, rodic) {
editor-tabulek.sj:33: let btn = document.createElement("button");
editor-tabulek.sj:34: btn.textContent = popisek;
editor-tabulek.sj:35: rodic.appendChild(btn);
Asi tam nějaký odkaz je, jinak by to prostě neřvalo.
Duplicita znamená zdvojení/opakování. Nic okatého tam nevidím. A callback je když nějaké funkci předáš jinou funkci, která se pak zavolá. Klasicky třeba s [].forEach. Nic takového tam nemáš, tak se v tom nemůžeš ztrácet ;-)
Takže text se zkrátí jen pokud je aspoň o 6 znaků delší než je uvedená délka. Při zkracování se vezme o 3 znaky méně, protože se pak přidají 3 tečky.
To je věc, kterou když nepochopíš, tak si ji prostě přečteš znova a neběžíš s tím na fórum.
Když v tom cyklu používáš i a j jako indexy do tabulky, tak pak radek a sloupec je to i a j. A pro zjištění kódu k nim nebudeš nic přičítat, ale zase je použiješ jen jako indexy.
for i in range(0, len(Sifrovaci_Tabulka)):
for j in range(0, len(Sifrovaci_Tabulka[i])):
if hledanyZnak == Sifrovaci_Tabulka[i][j]:
kr = Verze5[i]
ks = Verze5[j]
ZasifrovanyZnak = kr + ks
A možná to vyhoď do funkce a ještě bych ti poradil funkci zip na spojení dvou kolekcí.
def enc(tabulka, znak):
"""C => RS"""
for kr, radek_tabulky in zip("ADFGX", tabulka):
for ks, znak_radku in zip("ADFGX", radek_tabulky):
if znak_radku == znak:
return kr + ks
raise ValueError("Neznamy znak!")
def dec(tabulka, kod):
"""RS => C"""
for kr, radek_tabulky in zip("ADFGX", tabulka):
for ks, znak_radku in zip("ADFGX", radek_tabulky):
if kr + ks == kod:
return znak_radku
raise ValueError("Neznamy kod!")
Já jsem čekal, že to třeba vrací čas v UTC a s clocale to aplikuje místní časovou zónu.
Ale když to zkusím u sebe (na desktopu, nemám malinu), tak Now vrací správný místní čas a přidání clocale jen změní názvy dnů na české.
Tak nevím, není možné, že to třeba spouštíš moc brzy, než se synchronizuje systémový čas a související info? Pokud se info o časové zóně a letním/zimním času změní za běhu programu, tak to FPC nezachytí (jde to aktualizovat funkcí ReReadLocalTime z unity unix).
Potřebuješ nějak reprezentovat tu šachovnici. Ideálně asi jako dourozměrné pole a to je v principu celé.
Každá hodnota pak reprezentuje nějakou figuru nebo prázdné políčko. A nad tím pak postavíš pravidla hry. Kdo na daném políčku stojí, jak se může pohybovat, co mu stojí v cestě, jestli tím tahem něco sebere.
Je to jen práce s hodnotami v poli.
#16 JerryM
Tady jde o to, ře se řešení dá najít jen vyzkoušením všech navazujících kombinací (v nejhorším případě) bez možnosti optimalizace. To v jaké struktuře bude mít ta slova je úplně šumák.
Tak si zastrč bimbase a běž zazimovat zahradu nebo něco jiného užitečného.
Jasně, způsob uložení těch slov je to, v čem je tady problém...
Já v tom vidím cyklický graf a takové úlohy nejde řešit rychle. 100 000 slov nestihneš před vyhynutím lidstva.
Nejsou tam ještě nějaká "optimalizující" omezení?
Podle dokumentace by mohlo stačit do uses přidat clocale.
https://www.freepascal.org/docs-html/rtl/sysutils/formatdatetime.html
https://www.freepascal.org/docs-html/rtl/sysutils/localization.html
Je to unixový timestamp a na tom odkazu od HU jsou dvě funkce -- FROM_UNIXTIME a UNIX_TIMESTAMP -- kterými si můžeš hodnoty zkonvertovat a pak libovolně porovnávat.
Podle toho, co s tím chceš dělat. Můžeš si to třeba rozhodit do mapy:
slovnik = {
"ak": ["akat", "akvarium", ...],
"ba": ["babicka", "babovka", ...],
...
}
import random
import urllib.request
def main():
with urllib.request.urlopen("https://pastebin.com/raw/7uPetKWh") as f:
slova = f.read().decode().splitlines()
# >>>
slovnik = {}
for slovo in slova:
slovnik.setdefault(slovo[:2], []).append(slovo)
# <<<
def dalsi(slovo=None):
key = random.choice(list(slovnik.keys())) if not slovo else slovo[-2:]
moznosti = slovnik.get(key)
return moznosti.pop() if moznosti else None
for _ in range(10):
slovo = dalsi()
while slovo:
print(slovo, end=" ")
slovo = dalsi(slovo)
print("<konec>")
if __name__ == "__main__":
main()
Nemužeš dostat úkol na něco, co vůbec neznáš. Napiš, co máš a co konrétně nevíš.
Budeš třeba mít záznam (record) se slovem a počtem výskytů. A pole těchhle záznamů.
Projdeš zdanou větu po slovech. Třeba hledáním mezery.
Pro každé slovo zjistíš jestli ho máš v poli. Pokud ne, tak ho přidáš. A nalezenému/přidanému záznamu pak navýšíš počet výskytů.
Protože počítáš ve dvojkové soustavě. Zbytek po dělení 2 je 0 nebo 1.
Zkus si ten součet představit binárně:
div --, ,-- mod
| |
V V
0: 0 0
1: 0 1
2: 1 0
3: 1 1
Jestli tomuhle nerozumíš, tak si to napiš po svém, na tom nesejde.
No, vida, s tímhle už se dá pracovat.
Pro zjištění délky stringu mi přijde jasnější použití funkce Length, než technický detail, že na indexu 0 je délka.
Pro procházení těch stringů by se hodilo, aby měly stejnou délku, tak bych je zarovnal. A ještě bych na začátek přidal jednu 0, aby tam bylo místo pro případný poslední carry. Na tom úplně nesejde, ale přijde mi to jako takové přímočaré zjednodušení pro začátečníky.
To sčítaní samotné je pak sčítání tří hodnot (nebo dvakrát sčítání dvou hodnot). Dvě číslice z těch sčítaných stringů a carry z předchozího sčítání. To si myslím, že nemusíš vypisovat a můžeš použít matematické operace.
Takže nevím, v jakém Pascalu děláš, ale toto projde ve FreePascalu.
uses
math, // max
strutils, // addchar
sysutils; // strtoint
// digit to integer
function d2i(c: char): integer;
begin
d2i := ord(c) - ord('0');
end;
// integer to digit
function i2d(i: integer): char;
begin
i2d := chr(ord('0') + i);
end;
var
a, b, c: string;
i, soucet, prenos: integer;
begin
// vstup
a := '111110';
b := '1011';
// priprava
a := addchar('0', a, max(length(a), length(b)) + 1);
b := addchar('0', b, length(a));
c := addchar('0', '', length(a));
prenos := 0;
// vypocet
for i := length(a) downto 1 do
begin
soucet := d2i(a[i]) + d2i(b[i]) + prenos;
c[i] := i2d(soucet mod 2);
prenos := soucet div 2;
end;
// kontrola
writeln(' ', a, ' ', strtoint('%' + a));
writeln('+ ', b, ' ', strtoint('%' + b));
writeln('= ', c, ' ', strtoint('%' + c));
end.
Tak si uděláš proměnnou, ve které budeš mít tu hodnotu, co si chceš pamatovat.
Co konkrétně nevíš, jak udělat?
Jestli to aspone je aspone.cz, tak ti nabízejí službu Plánovač úloh, která umožňuje periodicky spouštět skripty.
#19 Montezo
A] proč je to na blití.
C] moje řešení je primitivní, ale funkční.
Přesně proto. Tvůj lineární přístup je těžce neoptimální (dost možná to překladač dokáže vylepšit), ale znatelně čitelnější. Řešení BDS je optimální v počtu porovnávání, ale ve výsledku je to zase 6 větví pro všechny možností a kód je několikrát zanořený.
PS: tak co by teda bylo nejefektivnější postup? Nějaký pole nebo co? Tak mi teda řekněte, co se mám doučit
Technicky nejefektivnější řešení napsal BDS. Nevím teda, jestli náhodou v .NETu volání sortu nebude rychlejší než interpretace tří porovnání, ale to je detail.
Obecně na hledání prostřední hodnoty je potřeba hodnoty seřadit a nejlépe se řadí pole. U třech proměnných na tom úplně nesejde.
Algoritmy se naučíš za pochodu, prostě nepřestávej kódit :-)
Trochu nerozumím tomu skákání do ifu. Když zadáš "JKL\n", tak:
// první znak
do zn se načte 'J'
// cyklus do konce řádku
do ignoruj se načte 'K'
a protože to není '\n', tak se cyklus opakuje
do ignoruj se načte 'L'
a protože to není '\n', tak se cyklus opakuje
do ignoruj se načte '\n'
a protože to je \n, tak cyklus končí
// vyhodnocení
až pak přijde na řadu ten if, jestli zn je správná odpověď.
On hlavně Mutagen ten kód tady napsal, tak není, co hledat :-)
Když v té funkci je jen jeden triviální příkaz, tak je jaksi zbytečná.
Vím, že ta první hodnota je prostřední. Tak se podívám na podmínku, která by to měla chytit:
if (prvni >= druha && prvni <= treti)
Ta samozřejmě neplatí. Když chceš otestovat jestli X je mezi A a B, tak musíš otestovat dvě možnosti:
A <= X <= B
B <= X <= A
A zatím všechno řešíš hrubou silou, zkoušením všech možností. To u třech čísel jde, ale představ si, že bys jich měl třeba 100...
`aktualniNoda` není v tom listu, ale když ho nějak procházíš, tak ten aktuální node někde máš.
Jinak nevím, co ti na tom nefunguje. Pokud tam teda máš aspoň tři prvky a mimo toho, že C# je case-sensitive.
Budeš muset více rozepsat, co přesně děláš. U standardního LinkedListu normálně Next a Previous funguje na všech uzlech (ale první samozřejmě nemá předchozí a a poslední nemá další).
if (prvni > druha); //pokud je prvni vetší než druha
//// maš tady středník
//// to znamená prázný příkaz
//// další "skutečný" příkaz pak nemá nic společného s tímhle ifem
prvni = pomocna(); // uložím prvni do pomocna
//// to je volání funkce, 'pomocna' přece není funkce
//// a "ukládá" to opačným směrem: prvni <-- pomocna
Máš za těma ifama středník. To je jako prázdný příkaz.
Inkrementace je x++ ( ne x = ++ ). A myslím, že by ta metoda měla být public ( public static void Main(string[] args) ).
dělej {
znak = načti_znak();
} dokud (znak není '\n');
// '\n' je znak konce řádku
// čtení se opakuje dokud se nedojde na konec řádku
Vstup toho programu je řádkový a ten znak zadáváš jako <znak><enter>. Případně jako <několik znaků><enter> a program zajímá jen první znak.
Takže ten program načte první znak a pak všechny další až do konce řádku ('\n'). To zahození spočívá v tom, že se s tím zbytkem nic nedělá, jen se to vytáhne ze vstupu, aby to tam neviselo.
A trochu se to rozbije, když zadáš prázdný řádek. Prvni read načte konec řádku a pak to čte a ignoruje data až do konce dalšího řádku.
Jen ještě taková drobnost. Java umí DivMod a jestli překladač postřehne, že může obě operace udělat jednou instrukcí, tak je řešení s dělením parádička.
Mě nejdříve ani nenapadlo, že by v tom "i/j" mohl být problém, i když i já jsem se nad tím musel zamyslet. Až z dalších komentářů mi došlo, že právě v tom asi je kámen úrazu.
Tak jsem matematicky i empricky osvětlil, co to dělá. Projde to `j` od 2 do odmocniny `i`. Tečka. Podle tebe jasná forma zakrývá význam nejasné formy, neumím upravovat nerovnice a jakásí ptákovina s nulou. OK
Nikomu necpu, že to musí být jinak, ale podlě mě je nesmysl psát neintuitivně, když to jde napsat jasně. Nejjasnější vyjádření odmocniny je odmocnina.
for (j = 2; j <= sqrt(i); j++)
Samozřejmě je odmocnina výpočetně náročnější, ale stačí ji spočítat jen jednou a celý ten algoritmus může být efektivnější a blabla, ale o to původnímu autorovi zjevně nešlo, když se neobtežoval ani s breakem při zjištění výsledku.
Mně nějak nenapadá, jak jasně vyjádřit, že to zkouší jen čísla do odmocniny... 
Neříkám, že tam má být odmocňování. Jen vysvětluju, co to dělá.
A protože je evidentně strašný problém to pochopit, tak je nesmysl to dělat takhle "krypticky".
Chtěl jsi to matematicky zdůvodnit. Neříkám, že to má přepsat na násobení, jen jsem na tom ukázal, že ten limit je druhá odmocnina. Na tom není co řešit.
Žádná definice s i/j neexistuje. Je to neintuitivní způsob, jak nakonec narazit na tu odmocninu. Představ si to pro číslo 100:
2 <= 50
3 <= 33
4 <= 25
...
10 <= 10
konec
Bum:
for (j = 2; j <= sqrt(i); j++)Jede to dokud je "j <= i/j". Nebo naopak: skončí to, když "j*j > i". Takže limit pro `j` je druhá odmocnina `i`. Proč to tak nenapsat rovnou?
Pokud jde konkrétně o to "i/j", tak to je nesmysl. Nebo ono to teda "nakonec zafunguje", ale je nesmyl to formulovat takhle.
Asi už jsi pár přiřazení viděl. Viděl jsi někde "3 = i", nebo spíš "i = 3". Navíc je to věc, na kterou se nemusíš ptát, prostě si to zkus.
Samozřejmě má pravdu on. Je to "kam = co".
Nevím, co myslíš tím, že se podělí dvěma a upřesní modulem.
Modulo je zbytek po celočíselném dělení. Takže to zkouší jestli hodnota `i` je beze zbytku dělitelná hodnotou `j`. A zkouší to pro všechna `j` od 2 do i/j. Takže j++ tam samozřejmě má smysl.
V principu to máš dobře, jen ten Join si neporadí s Array. Třeba takhle to funguje:
return String.Join(" ", (object[])a);
Nebo nepoužívej Array.
Záznamy jde seskupit pomocí GROUP BY (a ty agregační funkce pak počítají v rámci každé skupiny).
Takže možná nějak takhle (nezkoušeno):
SELECT ...
FROM ...
WHERE EXTRACT(YEAR_MONTH FROM created) > EXTRACT(YEAR_MONTH FROM NOW() - INTERVAL 1 YEAR)
GROUP BY EXTRACT(YEAR_MONTH FROM created)Při definici funkce jde definovat výchozí hodnoty parametrů. Takové parametry pak není potřeba uvádět a v tom případě budou mít tu výchozí hodnotu.
def search(name=None, age=None):
if name is not None:
neco s name
if age is not None:
neco s age
Nebo jde parametr označit dvěmi hvězdičkami a pak to bude dict se všemi (pojmenovanými a explicitně nedefinovanými) parametry:
def search(**kwargs):
kwargs["name"]
kwargs.get("name")
...
To nevypadá na Fedoru. Místo dnf zkus yum a celkově návody na instalaci Wine/.NET/Xserver pro RHEL. (Ale moc bych od toho nečekal, možná spíš rovnou Mono).
Myslel jsem netstat, ale vypadlo mi z toho t. Jestli ta tvoje appka používá MySQL, které jsi nainstaloval až teď, tak si nedovedu představit, jak by bez toho mohla fungovat a k čemu se chceš připojovat.
POI máš nainstalovaný a naimportovaný tak, jak je to v tom videu?
To by mělo stačit, aby ti provoz z Internetu prošel na ten server. A na něm ti pravděpodobně běží ještě Windows Firewall, který defaultně všechna příchozí spojení blokuje. Tak to povol ještě v něm (nebo ho úplně vypni).
A nakonec se ujisti, že ta tvoje appka přijímá spojení odkudkoliv. Třeba když dáš v příkazovém řádku "nestat -a", tak bys měl vidět něco jako "0.0.0.0:2500 LISTENING".
Tak je to v Security groups. Nevím teda jak ve Free, ale asi to bude podobně.
Firewal musíš nastavit primárně v nastavení toho serveru. A až pak případně ještě v tom hostovaném systému, pokud je to potřeba.
Nevzpomínám si kde to tam je, ale mám pocit, že to není označeno jako Firewall, ale jako nějaké Policies, nebo tak nějak.
Vyšší verze potřebuješ jen když chceš fungovat jako server. Klientská část by ve Windows Home měla být.
Nevím, jak teď, ale Amazon Free Tier kdysi býval docela použitelný.
To přiřazení jsem teda napsal zjednodušeně, samozřejmě to můžeš rozepsat, tak ja to zkoušíš teď.
genint = GenClass[int]()
genint: GenClass[int] = GenClass()
genint: GenClass[int] = GenClass[int]()
Jestli jsou v té třídě prostě inty, tak ty otypuješ jako inty; a typ instance třídy pak bude jen ta třída.
class IntClass:
def __init__(self) -> None:
self.values: list[int] = []
def add(self, value: int) -> None:
self.values.append(value)
inty = IntClass()
inty.add(3) # ok
inty.add('a') # err
Pokud je to generická třída, tak ji tak musíš definovat a pak můžeš určovat konkrétní typ.
from typing import Generic, TypeVar
T = TypeVar('T')
class GenClass(Generic[T]):
def __init__(self) -> None:
self.values: list[T] = []
def add(self, value: T) -> None:
self.values.append(value)
genint = GenClass[int]()
genint.add(3) # ok
genint.add('a') # err
genstr = GenClass[str]()
genstr.add('a') # ok
genstr.add(3) # err
Jen na serveru. Hashování u klienta nemá žádný smysl.
Tak jsem se tím trochu prokousal a ty položky asi budou typu DataRow, který nedefinuje .Equals, takže je asi budeš must porovnat sám. Nebo třeba v databázi definovat constraint na unikátnost.
Index tě vůbec nezajímá. Na to už jsi přišel, že je pořadové číslo položky. Jde o to co dát toho .Contains.
PrvniListbox.Items.Contains(DruhyListbox.SelectedItem)
V Items hledat Item by dávalo smysl, ale nevím jak to funguje. Jinak samozřejmě můžeš ty položky projít a porovnat sám, jak chceš.
A to SelectedItem jsi zkusil?
Nevím, jak funguje ten .Contains (resp. co je tam za objekty a jak implementují .Equals).
Zkusil bych SelectedItem místo SelectedValue.
Jediný efekt toho printu je asi v tom, že je poměrně pomalý. Ale myslím, že není problém číst plnou rychlostí.
To, co se mi nelíbí je, že pro každé čtení vytváříš novou instanci MCP3008. Netuším, jak je ta třída implementovaná, ale v tom by mohl být problém. Tou pauzou v printu možná dáš Pythonu/systému čas něco pouklízet.
channel0 = MCP3008(channel=0)
channel1 = MCP3008(channel=1)
funkce:
cyklus:
val0 = channel0.value
val1 = channel1.value
#5 Learnt
To zni, jako bys čekal, že to nějak definuje vazbu s tím ListBoxem. Ne, to je řada příkazů, které se provedou a hotovo.
Pokud při změně výběru chceš něco provést, tak můžeš definovat funkci, která se při té události spustí.
Podle dokumentace má ListBox události SelectedIndexChanged a SelectedValueChanged. Na to by to mělo jít napíchnout.
Mezi b.MestoId a WHERE nemáš mezeru.
#7 Amik98
No tak tam nedáš string natvrdo, ale to co uživatel vybral, ne? Máš to při načítání a pak při ukládání najednou nevíš?
private void button13_Click(object sender, EventArgs e)
{
OpenFileDialog dialog = new OpenFileDialog();
if (dialog.ShowDialog() == DialogResult.OK)
{
richTextBox1.Text = File.ReadAllText(dialog.FileName);
}
}
private void button14_Click(object sender, EventArgs e)
{
// asi budeš chtít upravit některé vlastnosti toho dialogu
// viz dokumentace
SaveFileDialog dialog = new SaveFileDialog();
if (dialog.ShowDialog() == DialogResult.OK)
{
File.AppendAllText(dialog.FileName, richTextBox1.Text);
}
}
Jako jak tam máš OpenFileDialog pro otevření, tak chceš variantu pro uložení? To je SaveFileDialog.
Není mi jasné, na co se ptáš a o co se v tom kódu pokoušíš. Opakem ReadAllText je WriteAllText.
richTextBox1.Text = File.ReadAllText(soubor);
...
File.WriteAllText(soubor, richTextBox1.Text);
Operátor += je přičítání k aktuální hodnotě (v připadě stringu sčítání znamená spojování).
x += y;
// je vlastně jen zkratka pro:
x = x + y;
Ten text má jen jednu hodnotu, ale postupně se mění jako "to co tam je" + "přidat něco nového".
int a = Convert.ToInt32(textBoxA.Text);
int b = Convert.ToInt32(textBoxB.Text);
...
int delitel = Convert.ToInt32(textBoxDelitel.Text);
textBoxVysledek.Text = "";
if (a % delitel == 0) textBoxVysledek.Text += a + " ";
if (b % delitel == 0) textBoxVysledek.Text += b + " ";
...
Obecně minimum najdeš tak, že projdeš všechny prvky a pamatuješ si ten nejmenší.
minimum = prvniHodnota;
projit_zbyvajici_hodnoty {
if (hodnota < minimum) {
minimum = hodnota;
}
}
A nebo cokoliv jiného tě napadne. Možná máš tu matici seřaditelnou, nebo něco:
List<List<int>> matice ...;
List<int> minradek = matice.OrderBy(radek => radek.Sum()).First();
Lobby je pravděpodobně privátní třída, tak ji nemůžeš vracet z veřejné metody. Udělej findLobby jako private , nebo Lobby jako public.
Pokud není operátor == přetížený, tak dělá to, co chceš.
Stoprocentní způsob je Object.ReferenceEquals(obj1, obj2).
list.Add(neco);
ListChanged(list);Já C# až tak do hloubky neznám a nevím, co by na tom mohlo nefungovat. Jakou chybu ti to hlásí?
Obecně se míchání dělá tak, že projdeš všechny prvky a prohodíš je s jiným náhodným prvkem ze zbytku.
S LINQ můžeš třeba prvky seřadit podle náhodné hodnoty.
Random random = new Random();
randomized = original.OrderBy(x => random.Next()).ToList();Statická proměnná existuje jenom jedna jediná, pořád. Instanční je samostatná pro každou instanci dané třídy. Takže třeba můžeš mít třídu Osoba a každá instance bude mít vlastní jméno a můžeš vytvořit Honzíka a Pepíka.
Ale když budeš z více vláken manipulovat s jednou osobou, tak pořád může dojít k souběhu.
Pokud nepotřebuješ ty proměnné (hodnoty) nějak "držet", tak jsem měl na mysli vyloženě lokální proměnné v metodě. Ty se vytvářejí při každém vyvolání metody (takže se vlákna nemají o co prát) a existují jen po dobu provádění té metody (s tím, že .NET pohlídá, když tu hodnotu někam předáš, tak se neztratí, ale smaže se, až když se opravu nikde nepoužívá)
void Metoda()
{
TcpClient client = ...;
NetworkStream networkStream = ...;
...
}
No, máš tam proměnné jako atributy třídy, takže mohlo dojít k souběhu a to jsi vyřešil tim mutexem.
Nevím, jak máš zbytek kódu, ale tenhle fragment vypadá, že ty proměnné nikde jinde nepotřebuješ, takže by taky šlo je mít jako lokální proměnné v té metodě a různá vlákna by se o ně neprala.
Ještě je potřeba zajistit, aby se třeba při vyjímce ten zámek odemknul. To ta varianta s lock dělá automaticky (nepoužívám C# aktivně, tak nevím, co jsem v tom příkladu napsal špatně). Jinak to musíš udělat sám (try-finally)
Pak ještě bych zamykal jen to co je opravdu potřeba. Tj. tu serializaci dal mimo zamčenou sekci.
A pak hlavně, když pokaždé otevíráš nové spojení, tak není potřeba nic zamykat. Tu synchronizaci bys potřeboval, pokud máš jeden "přetrvávající" socket a může ti na něj sahat více vláken. Tj. něco jako toto:
void Connect() {
socketLock.WaitOne();
try {
if (networkStream != null)
throw new AlreadyConnected();
client = ...;
networkStream = ...;
} finally {
socketLock.ReleaseMutex();
}
}
void Disconnect() {
socketLock.WaitOne();
try {
if (networkStream == null)
throw new NotConnected();
networkStream.Close();
networkStream = null;
client.Close();
client = null;
} finally {
socketLock.ReleaseMutex();
}
}
void Communicate() {
SerializeRequest();
socketLock.WaitOne();
try {
if (networkStream == null)
throw new NotConnected();
networkStream.Write();
networkStream.Read();
} finally {
socketLock.ReleaseMutex();
}
UnserializeResponse();
}
Tomu se říká synchronizace a je potřeba ji použít u všeho na co "saháš" z více vláken.
Základem je zámek (mutex), který jde zamknout jen jednou a další pokus o zamčení se "zasekne", dokud ho původní "držitel" neodemkne. A pak to může být ještě složitější, ale s tímhle si vystačíš hodně dlouho.
V .NETu je na to třída Mutex:
private Mutex socketLock = new Mutex();
...
public void Metoda()
{
socketLock.WaitOne()
// tady je zamčeno
// ...
socketLock.ReleaseMutex()
// tady už ne
}
A nebo klíčové slovo lock, které pro tebe asi bude vhodnější a pracuje s libovolným objektem:
private object socketLock = new object();
...
public void Metoda()
{
lock (socketLock)
{
// tady je zamčeno
// ...
}
// tady už ne
}
Takže kolem všeho, co potřebuješ synchronizovat, přidáš zamykání. (Respektive ideálně implementaci komunikace budeš mít někde centralizovanou a jen jedna metoda bude potřebovat zámek.)
A logicky z toho vyplývá, že by bylo dobré ten zámek držet jen chvilinku, což při práci se sockety úplně nejde, ale budiž.
#11 Keyzio
To, že se stdout flushne při čtení ze stdin je asi implementačně závislé chování a standard to nevyžaduje. Takže to není úplně, že něco je správně a něco špatně. Pokud chceš mít jistotu, že se neodřádkovaný výstup vypíše, tak musíš použít explitní fflush nebo bufferovaní vypnout, jak psal Kit.
A vypíše to správně ten znak, který jsi zadal?
Ty příkazy nemůžou proběhnout v jiném pořadí. Při tom problému s bufferováním může dojít k tomu, že ti program visí ve scanfu, ale terminál ještě nevypsal výstup prvního printfu (ačkoliv už ho načetl do bufferu) a vypíše ho později (až bude mít více dat, nebo znak konce řádku, nebo program skončí, nebo něco).
Nevím jak NetBeans, ale různá IDE často neposkytují "terminál", ale jen zobrazují výstup programu a neumožňují zadávat vstup. A podle toho jak to mají udělané pak program čte vstup bůhvi odkud a ty ho nemůžeš zadat a donekonečna to visí ve scanfu, anebo je standardní vstup programu zavřený a scanf nic nenačte a okamžitě skončí s chybou. To druhé vypadá na tvůj případ.
#45 rjulius
Vždyť to říkám, každý je tu génius s miliónem variant řešení, ale jednoduchý dotaz na pointery nevyřeší nikdo.
Pointer skutečně je jen adresa, to jsi věděl. A můžeš ho libovolně přetypovat, to ses dozvěděl hned na začátku. JerryM tak nějak ze zásady nikdy netuší o čem je řeč a můžeš ho ignorovat, ostatní komentáře mi připadají přínosné.
Nevím, jak v novějších verzích, ale kdysi dávno byl příkaz FOR jediný způsob, jak v baťáku zpracovat výstup jiného příkazu. Na trochu slušnější programování byl použitelný JScript, ale nevím, jestli to na Windows ještě existuje.
Každopádně je na všech podporovaných verzích Windows nainstalovaný PowerShell a ten by takové věci snad měl umět.
To jsem jen nepochopil, jakou událost jsi myslel.
No, jsem na políčku 3, hodím 8, jdu na políčko 11. To je nějakého typu, někomu patří, mám nějaké možnosti nebo povinnosti. Ten kód musíš prostě napsat.
Hele, takhle, já jsem hrál Monopoly asi dvakrát v životě a nepamatuji si, jak se to hraje. Předpokládám, že posun figurek by dělal program podle toho kolik hodíš na kostkách a není potřeba nic vybírat. Takže nepotřebuješ vstupní události z té desky. Klidně mě oprav.
Na té desce jsou jen obdélníky, to nakreslíš v kdečem :-)
No prostě to, jak jdou ty políčka za sebou, jakého jsou typu a kdo na ních stojí bude nějaké pole objektů nebo něco. Ta zobrazená hrací deska tě v podstatě nezajímá.
To záleží, jak to chceš dělat, ale rozložení té desky tě asi zajímá jen kvůli umisťování figurek. A to můžeš prostě třeba v kódu mít natvrdo souřadnice prostředku jednotlivých políček.
Tu herní plochu udělej jako zobrazení předkresleného externího obrázku. Komponenta na to je myslím PictureBox.
I kdybys to kreslil celé od A do Z, tak bys to dělal formou komponent/tříd a nakonec by to u deskové hry nebylo tolik práce.
Ujasni si jestli chceš tvořit hru, nebo herní engine. Já bych tipl to první, tak si prostě najdi už hotový engine. Třeba pro Godot (nebo cokoliv jiného) je na YouTube spousta tutoriálů a rychle budeš mít něco funkčního bez patlání se z programováním vnitřností.
Akorát mám pocit, že ten AJAX nepotřebuješ.
var hodnota = input.value;
document.getElementById('vysledek').innerText = '10 + ' + hodnota + ' = ' + (10 + hodnota);
© 2003–2021 Programujte.com