Anonymní profil gna – Programujte.com

eval(f"TEST_{i}")

Ale takové brikule se nedělají. Použij něco "normálního" 

test = [10, 20]
test[0]  # 10
test[1]  # 20

#13 Majovic
Z tohodle nic nevykoukáme. Hoď někam ten "routescrn.js" a dej sem odkaz.

#8 Montezo
To je přesně ten problém. Nechápeš na tom kódu ani písmenko, že to je jméno třídy, že ji nejdřív musí někdo napsat. Desetkrát ti může člověk vysvětlit, jak to funguje a ty se znova zeptáš, proč někde nějaká třída není vidět a čekáš kouzelnou radu bez toho, že bysme ten kód viděli. Takže zpátky k tomu telefonnímu seznamu.

Odkud to máš?

Ptáš se pořád na to samé.

Čínsky se nenaučíš tak, že budeš zírat na čínský text. Šachy se nenaučíš tak, že budeš hrát s velmistrem. Prostě musíš projít postupným učením.

Já jsem si myslel, že jako zralý chlap s jasným cílem (mně je taky přes 40) se tomu budeš systematicky věnovat a i když na to třeba máš čas jen pár hodin o víkendu, tak to dáš. Ale ty po buhví jak dlouhé době nedáš dokupy pár příkazů, děcka se ti tady smějou a ty místo, aby ses nasral a máknul, tak pořád vymýšlíš koniny.

Buď vrtáš do hotového projektu, tak tam není potřeba doplňovat usingy. Nebo to smolíš sám a tu třídu tam prostě nemáš.

Tak dej odkaz na ten skript a já se podívám, jak funguje.

#6 hlucheucho
Já jsem věděl, že se toho někdo chytne :-) Ale jo, máš samozřejmě pravdu.

Nějaký projekt eshopu má nějakou třídu Product. Co čekáš, že ti k tomu Google řekne?

Udělej si telefonní seznam, nebo piškvorky, nebo prostě něco pro začátečníky a nevrtej se v kódu, kde nechápeš ani řádek.

A syntaxi už ses naučil? Nehodila by se tam někam složená závorka?

A na serverý projekt prostě nemáš, tak to nedělej.

Find in files (ctrl+shift+f)

Třeba se vrať ve svých studijních materiálech o 15 kapitol zpátky.

Když třeba v namespace "Hrc" implementuješ třídu "Prc", tak její celé jméno je "Hrc.Prc". Nebo můžeš použít "using Hrc" a pak psát jen "Prc", protože using definuje, ve kterých "jmenných prostorech" se mají vyhledávat "jména".

Takže těch usingů je nekonečně mnoho, protože každý si může věci pojmenovat libovolně. A můžeš Hrc nebo Prc zkoušet do aleluja a nebude to fungovat, dokud překladač nemá jejich implementaci.

Což je jedna z věcí, kterou najdeš v popisu toho chybového kódu. Zřejmě ti chybí nějaké závislosti.

Jak, co z toho? Třída implementující nějaký interface musí implementovat metody definované v tom interface.

Nevím, možná je toto příliš brzy. Takhle se to spustí až když se všechno načte: 

$(window).on("load", function() {
  route.scrn([200, 50, 50, 50, 200]);
});

Jinak se zeptej autora "routescrn.js" jak se má používat.

Teď ti to při kliknutí vytáhne z toho elementu text a spustí ho jako skript. Tak ho spusť rovnou.

<script type="text/javascript">
$(function() {
  route.scrn([200, 50, 50, 50, 200]);
});
</script>

To je jen jako nápověda pro editor, že ten blok kódu patří k sobě a pak jde ten region vizuálně sbalit a rozbalit.

A pokud teda chceš zachovat to, že ten kód je v divu a zároveň ho chceš spustit, tak ten kód nemusíš psát dvakrát. Třeba takhle:

<script type="text/javascript">
$(function() {
  var code = $("#iddivuskodem").text();
  eval(code);
});
</script>

<script type="text/javascript">
$(function() {
  TO_CO_MAS_V_TOM_DIVU
});
</script>

Nechápu dotaz. Když máš třeba jeden čtverec 50x50 a pak druhý umístíš o 50 pixelů dál (nebo níž, nebo něco), tak bude vedle (nebo pod...) toho prvního. Nevím v čem je problém.

for y in range(20, 220, 20):
    color = random.choice(("white", "black", "red", "green", "blue", "cyan", "yellow", "magenta"))
    canvas.create_text(50, y, text="python", fill=color)

Přesně to jsem napsal.

#3 gna
Byl jsem o fous pomalejší :-)

& - and - výsledek bude 1 pokud oba operandy jsou 1
| - or - 1 pokud alespoň jeden z operandů je 1
^ - xor - 1 pokud pouze jeden z operandů je 1
<< - shl - bitový posun do leva
>> - shr - bitový posun do prava

Na úrovni procesoru to funguje stejně. Když třeba na x86 použiju prefix LOCK, tak se cache zamkne do dokončení instrukce.

Nemotej do toho cache a zásobník, když nevíš, co to je.

Lock funguje v podstatě takhle:

while (lock != 0) {
    // čekám na odemčení
}
lock = 1; // zamknu


// něco dělám
...


lock = 0; // odemknu

Konkrétně tomuhle se říká spin-lock a ten while+lock je implementován atomickými instrukcemi. Samozřejmě nemusí být vždycky vhodné, aby každé vlákno takhle aktivně ten zámek pořád dokola testovalo a tak se třeba uspí a pak probudí po jeho odemčení apod.

To je celé, když nějaké vlákno chce lock, který už drží jiné vlákno, tak se "zasekne" dokud ho předchozí držitel nepustí.

Leda kulový. Kolik těch příkazů je? Projít je a udělat si představu o jejich použití je max na jeden den.

A mě při pití čaje bolí oko. Zkus nějak vydedukovat, že to souvisí s tím, že z hrnku nevytahuju lžičku.

Jaká tabulka by tam měla být; jak jsi ten příkaz napsal; co ti to hlásilo po jeho spuštění; vybral jsi správnou databázi nebo dokonce server; není potřeba ten seznam refreshnout? Křišťálová koule v servisu.

#1 Montezo
Vyber si nějaké téma a věnuj se mu. Od začátku. Přečti si dokumentaci, zkoukni nějaký kurz nebo sérii tutoriálů. Přestaň skákat z jednoho na druhé a ptát se na krávoviny.

Vždyť s třídami a objekty děláš pořád dokola a najednou nevíš. Máš třidu a vytváříš její instance a přes ně pak můžeš přistupovat k jejim veřejným proměnným a metodám. 

class Clovek
{
    public String jmeno;  // instancni promenna

    public Clovek(String jmeno) {
        this.jmeno = jmeno;
    }
}
...
Clovek c1 = new Clovek("Pepik");
Clovek c2 = new Clovek("Honzik");

System.out.println(c1.jmeno + " a " + c2.jmeno); // Pepik a Honzik
c2.jmeno = "Jirik";
System.out.println(c1.jmeno + " a " + c2.jmeno); // Pepik a Jirik

A pak můžeš mít taky třídní proměnné (static), které nejsou spjaté s konkrétní instancí a když k nim přistupuješ přes instanci, tak to jde, ale dostaneš warning.

class Math
{
    public static final double PI = 3.14;  // tridni promenna
}
...
System.out.println(Math.PI);  // OK

Math m = new Math();
System.out.println(m.PI);  // jde, ale dostanes warning

Nevím, možná se zkus podívat jestli nemáš nějakou starší verzi těch knihoven.

Já jsem je instaloval až teď, takže mám poslední socks 2.6.1 a socks-proxy-agent 6.1.1 a chodí to.

Mně to takhle funguje (i s .onion). Hlásí to nějakou chybu?

join objednavky-zakaznici, sum castka, group by zakaznik, where rok 2021, order by suma, limit 10

Proč máš external-path zakomentovaný?

Jo.

Pomocí Timeru můžeš spustit TimerTask. Pak bacha na to, že poběží v jiném vlákně. Jestli chceš sahat na UI, tak můžeš použít třeba runOnUiThread nebo Handler (a v tom případě se pak obejdeš i bez Timeru, protože Handler má metody postAtTime a postDelayed).

Skoro, akorát se "neaktivuji" a "neupravují" částečně.

Přetížení: Metody mají stejné jméno, ale jiné parametry. Jde o různé metody a podle toho s jakými parametry je voláš se pozná, která se má zavolat.

Překrytí: Odvozená třída dědí metody rodičovské třídy. Metody definované v odvozené třídě překrývají (resp. mohou překrývat) metody zděděné z rodičovské třídy.

Prostě místo jedné adresy předáš seznam adres. Ten pak v cyklu projdeš, zpracuješ a vrátíš seznam výsledků.

Případně nemusíš vracet seznam výsledů, ale můžeš je reportovat průběžně. Tj. v tom cyklu použiješ publishProgress pro poslání dat do onProgressUpdate.

Pokud chceš to stahování dělat paralelně, tak prostě vytvoř samostatný task pro každou adresu. Ideálně asi v kombinaci s ThreadPoolExecutorem, kde definuješ velikost fronty a kolik tasků se má zpracovávat souběžně.

V Kotlinu nedělám, takže konkretní kód ti neukážu.

Někde v nastavení projektu se dá nastavit s jakým pracovním adresářem se má program spouštět. Nebo můžeš programově zjistit, kde ten exáč je, ale nejspíš to nepotřebuješ.

Už teď když ten program spustíš přímo, třeba z průzkumníka, tak pracovní adresář bude adresář exáče.

File.WriteAllText při chybě háže vyjímku, takže buď dostaneš vyjímku z popisem chyby, nebo k chybě nedošlo a ten soubor se vytvořil. Možná jen je jinde, než ho očekáváš.

Windows (a další systémy) mají koncept "pracovního adresáře" a program může mít jiný pracovní adresář, než je umístění programu. Když název souboru není uveden s celou cestou, tak se vytváří v tom pracovním adresáři. Jestli to spouštíš z VS, tak tam to bývá tak, že pracovní adresář není adresář s exáčem. Prohledej adresář projektu.

var json = JsonConvert.SerializeObject(query);  // serializuj objekt do souboru JSON
var result = json;
File.WriteAllText("vystup.json", json);  // data jsou zapsána do souboru vystup.json
Console.WriteLine(result);

Do souboru zapisuješ stejnou hodnotu, jakou vypisuješ na konzoli. Pořád nechápu v čem je problém.

Jestli to správně chápu, tak balón sestřelíš tím, že na něj klikneš.

Objekt z canvasu můžeš odstranit pomocí .delete a místo globálního click-handleru a zjišťování, na co jsi kliknul, bude jednodušší nastavit ten handler přímo na tom balónu pomocí .tag_bind.

Taky by se asi hodilo, aby tělo toho balónu i jeho provázek byl jeden objekt, ať to nemusíš dohledávat.

Pohyb pak uděláš tak, že pomocí .after budeš periodicky ty balóny posunovat.

Třeba nějak takhle:

import tkinter


class Balloon:
    def __init__(self, canvas, x, y):
        self.alive = True
        self.canvas = canvas
        self.balloon = canvas.create_oval(x, y, x + 40, y + 50, fill="red")
        self.string = canvas.create_line(x + 20, y + 50, x + 20, y + 90)
        self.canvas.tag_bind(self.balloon, "<Button-1>", self.kill)

    def move(self):
        if self.alive and self.canvas.coords(self.balloon)[1] > 0:  # coords == (x1, y2, x2, y2)
            self.canvas.move(self.balloon, 0, -10)
            self.canvas.move(self.string, 0, -10)

    def kill(self, event):
        if self.alive:
            self.canvas.delete(self.balloon)
            self.canvas.delete(self.string)
            self.alive = False


def create_balloons(canvas):
    balloons = []
    for x in range(1, 400, 75):
        balloons.append(Balloon(canvas, x, 300))
    return balloons


def move_balloons(canvas, balloons):
    for balloon in balloons:
        balloon.move()
    canvas.after(100, move_balloons, canvas, balloons)


canvas = tkinter.Canvas(width=450, height=400)
canvas.pack()

balloons = create_balloons(canvas)
canvas.after(100, move_balloons, canvas, balloons)

tkinter.mainloop()

Já si myslím, že by to takhle mohlo fungovat. Co se ti tam zapíše a co chceš jinak?

Pokud je to reálný ukol z nějakého cvičeni, tak se dá předpokládat, že to teda asi bude řešitelné v rozumném čase i bez účasti na tajném čínském sympóziu o algoritmech minulý týden.

Možná česká slova opravdu mají takové parametry, že to nebude taková hrůzna, nebo je ten seznam pečlivě vybraný, nebo něco.

Zkus pogooglit a opsat nějaký z existujících algoritmů a uvidíš.

V csproj je definice projektu. V podstatě seznam souborů (To bývalo. Myslím, že dnes už se tam ani nezapisují) a nastavení.

Včera ses ptal k čemu je foreach, takže na NuGet zatím zapomeň. Ale jo, stáhne ti to nějaký balíček, ve kterém jsou implementované nějaké třídy.

Takže nějaká forma grafu, kde jen mezi některými uzly budou spoje? To co tady v nějaké formě napsal úplně každý? A není to 100k kombinací, ale 100k slov, což je mrtěmegamoc kombinací.

Ono by mohlo stačit tu dllku neunloadnout, nebo vytvořit kopii toho stringu.

orig := DllFunc();
copy := Copy(orig, 1, Length(orig));
orig := '';

Ale ruku do ohně za to nedám. Nejjistější bude stringy z programu a dllky nemíchat. Třeba předávej proceduře v dllce buffer k naplnění.

procedure GetString(buf: pchar; var bufsize: integer); stdcall;
...

k listování vším čím jde listovat

std::wifstream wif("input.txt");
wif.imbue(std::locale(std::locale(), new std::codecvt_utf8<wchar_t>));

std::wofstream wof("output.txt");
wof.imbue(std::locale(std::locale(), new std::codecvt_utf8<wchar_t>));

std::wstring line;
while (getline(wif, line))
{
    std::replace(line.begin(), line.end(), L'č', L'c');
    wof << line << "\n";
}

Takže výše uvedeným postupem převedeš ty seznamy na čísla a ta sečteš.

Můžeš třeba to číslo "posunout" než začneš ten interval procházet. 

w += 1
while w < x:
    ...

A jak zmínil Pavel, na toto se hodí funkce range. 

for i in range(w + 1, x):
    ...

Takže seznam 1->2->3 představuje číslo 123 ? 

  1
 10 // posunu
 12 // přidám
120 // posunu
123 // přidám

Čili k číslu jde přidat číslici tak, že ho vynásobím 10 a přičtu číslici.

Těm proměnným musíš nejdřív nastavit nějakou hodnotu a přinejmenším Zacatek bude asi parametr té procedury.

procedure Vynech_nejvetsi(var Zacatek: Ukazatel);
var
    Pruchod, Predchozi, Dalsi: Ukazatel;
    Nejvetsi: integer;
begin
    if Zacatek = nil then
        Exit;

    Nejvetsi := Zacatek^.Hodnota;
    Pruchod := Zacatek^.Dalsi;
    while Pruchod <> nil do begin
        if Pruchod^.Hodnota > Nejvetsi then
            Nejvetsi := Pruchod^.Hodnota;
        Pruchod := Pruchod^.Dalsi;
    end;

    Predchozi := nil;
    Pruchod := Zacatek;
    while Pruchod <> nil do begin
        Dalsi := Pruchod^.Dalsi;

        if Pruchod^.Hodnota = Nejvetsi then begin
            Dispose(Pruchod);
            if Predchozi <> nil then
                Predchozi^.Dalsi := Dalsi;
            if Pruchod = Zacatek then
                Zacatek := Dalsi;
        end
        else begin
            Predchozi := Pruchod;
        end;

        Pruchod := Dalsi;
    end;
end;

Tady asi bude problém v tom, co je "mezi". Např. s hodnotami 10 a 20, jestli to bude 10 až 20 (včetně), nebo 11 až 19. Ty vypíšeš 10 až 19, což není ani jedno z toho.

#11 hlucheucho
Já jsem asi špatně pochopil ty číslice. Pokud každé 4 bity reprezentují jednu desítkovou číslici, tak pak to takhle půjde.

Pokud ti to při startu automaticky uloží prázdný list, tak to pak i načte prázdný list. To už jsem psal.

Do toho gridu/bindingu už přidáváš data v metodě New_Click. Předpokládám, že ta funguje, takže stejně ho můžeš naplnit i při načtení dat ze souboru. Ale samo se to neudělá.

#7 hlucheucho
Jak prosímtě na šestnáctibitovém počítači chceš dělit čtyřicetibitové číslo? V tom je pointa toho úkolu, že je potřeba si s tím pohrát.

Ta metoda New_Click vypadá, že by mohla fungovat. Jaký je rozdíl v tom, jestli máš data z dialogu, nebo ze souboru?

V MainForm_Load máš uložení a pak načtení, takže ti to pravděpodobně vždycky nejdříve přepíše soubor prázdným listem.

V NacistDB pravděpodobně bude potřeba nejdříve volat DeSerializeObject a až pak z něj vytáhnout .Ui.

#5 remmidemmi
Kit odpovídal na původní dotaz. Tvůj úkol nikdo neřeší.

Nemůžeš to odstranit, ale můžeš to předefinovat. Nová definice se pak může a nemusí projevit ... blabla, vynutit poslední definici můžeš pomocí !important.

.top-navigation-bar {
  position: necojineho !important;
}

Ale když to chceš skrýt, tak můžeš zkusit display: none (případně zase s !important). 

.top-navigation-bar {
  display: none;
}

A jestli je to podle Java For Testers od Alana Richardsona, tak koukám, že je z roku 2015. Tak se připrav na to, že některé věci můžou fungovat jinak, než v době vydání.

V testu používáš JUnit, ale maven se pokouští spustit TestNG. To je jiný testovací framework (který by měl podporovat JUnit, ale asi bude potřeba to poladit).

Nevím kde a jak, ale asi někde v nastavení projektu bude možnost to změnit.

Při předání hodnotou, je parametr jako lokální proměnná metody. Při předání odkazem, je ten parametr odkaz na předávanou proměnnou. 

void byval(int param)
{
    // parametr je hodnota, zmeni se jen lokalni hodnota param
    param += 50;
}
void byref(ref int param)
{
    // parametr je odkaz, zmeni se hodnota, na kterou odkazuje
    param += 50;
}

int hodnota = 10;

byval(hodnota);
Console.WriteLine("hodnota {0}", hodnota); // 10

byref(ref hodnota);
Console.WriteLine("hodnota {0}", hodnota); // 60

Co se týče té vánočky, tak příkaz += není nějaká definice vazby. Je to příkaz, který se provede a šmitec. 

// k hodnote `cukrovi` se pricte hodnota `vanocka`
cukrovi += vanocka;

// toto uz se `cukrovi` nijak netyka
// (teoreticky `vanocka` muze byt reference na `cukrovi`, ale dejme tomu, ze neni)
vanocka = 123;

A ta pasáž o tom, že pole je pointer, je ještě o něčem trochu jiném. Tam píšou, že když hodnotou předáváš pole (nebo jiný referenční typ), tak sice předáváš parametr hodnotou, ale ta hodnota je odkaz :-) 

void arr1(int[] param)
{
    // opet jen lokalni zmena
    param = new int[] {4, 5, 6};
}

void arr2(int[] param)
{
    // tady nemenim param, ale jeho obsah, tj. data, na ktere odkazuje
    param[0] = 4;
}

int[] pole = new int[] { 1, 2, 3 };

arr1(pole);
Console.WriteLine("hodnota {0}", pole[0]); // 1

arr2(pole);
Console.WriteLine("hodnota {0}", pole[0]); // 4

Nemusíš používat informace jen z MS docs (ale je tam všechno). Článků, seriálů a videí o C# je spousta.

Jinak jo, když narazíš na zadání s nejasnými pojmy, tak si je dohledáš. Jak jinak bys to chtěl dělat?

A jak začneš po těch objektech a delegátech pátrat, tak se u těch základů na chvíli zastav. Pořádně se s tím jazykem seznam ať nebojuješ se syntaxí a koncepty a můžeš řešit skutečné problémy.

Na vývojové diagramy se samozřejmě vykašli. Ono je to dobré na sdělení/ujasnění myšlenek, protože pár bloků se šipkami bývá jasnější než dlouhý slovní popis; a pak třeba při výuce, kde je potřeba vyjádřit, že pro každý provek z nějaké množny udělám to a to, vysvětlit principy a algoritmy a až pak řešit to, jak se syntakticky zapisuje for a if. Jen pro sebe si kreslit nemusíš :-)

Ty vždycky potřebuješ úpravy nějakého eshopu a vždycky máš jen zadání. Tak si najmi programátora.

$("#carousel-banner > div > img").wrap('<a href="//google.com/"></a>')

Obě :-)

A jak si tu přehlednost představuješ?

Dal jsi něco hledat a dostal jsi výsledky. Když nemáš na prvních pozicích relevantní výsledky (v tomhle případě máš), tak přeformuluješ dotaz.

Pokud ti jde o to, aby ty instance byly "zaměnitelné", podobně jako by měly společného předka, tak s interface to jde.

interface INeco
{
    void Metoda();
}

class ChildA: BaseA, INeco
{
    //...
    public void Metoda() { ... }
}

class ChildB: BaseB, INeco
{
    //...
    public void Metoda() { ... }
}


ChildA ca = new ChildA();
ChildB cb = new ChildB();

INeco ia = ca;
INeco ib = cb;

#13 JerryM
Soryjako, ale ty seš fakt kokot až na půdu.

Když řeší problém s inicializací třídy, tak to není verzí .NETu..

V nějakém formuláři. Jakém? Co přesně děláš, co ti nefunguje? Jakou chybu to hlásí?

Pokud ti to nefunguje, tak se ty proměnné pokoušíš použít z místa, kde neexistují.

Z toho popisu se mi zdá trochu divné, že bys chtěl jen poslední řádek. Každopádně csv.reader umí číst jen postupně, takže musíš načíst všechny řádky a z toho případně pak použít jen ten poslední.

with open("data.csv") as f:
    data = list(csv.reader(f))
    last = data[-1]

Ano, v té své třídě můžeš definovat metodu ToString.

class Uzivatel
{
...
    public override string ToString()
    {
        return "Uzivatel(" + jmeno + ", " + vek + ")";
    }
}

Jestli myslíš .NET Reference Source, tak to je tady a původně tady.

Jestli ti jde jen o to to nějak (jakkoliv) jednoduše udělat, tak to umí třeba ImageMagick.

convert r.png g.png b.png a.png -channel RGBA -combine comb.png

#32 hlucheucho
Aha, je to tam. U mě ten komentář není vidět celý a celkově jsem mu nevěnoval pozornost :)

A kdyby někoho zajímalo v čem je problém, tak nejdřív přiřazuje do nazevPohlavi a pak do nazevPohlaviq, ale v obou případe vypisuje nazevPohlavi.

Ale hlavně, že jste si popovídali :-D

To je otázka, co je moc složité. Jednodušší řešení máš tady nahoře, ale to tvoje bych řekl, že je přímočaré řešení bez překvápek a v tomhle smyslu u mě vpoho.

Akorát u toho nulovacího cyklu je trochu nesmysl ty násobky "hledat", když můžeš jít přímo po nich. Ale to je jen drobnost.

for (int j = i + i; j < p.length; j += i)
    p[j] = 0;

double odmocninadis = Math.Sqrt(dis);

Chceš projít hodnoty od X do Y a při tom testovat, jestli je hodnota "poblíž" řešení.

procedure hledej(X, Y, presnost: real);
var
    X2: real;
begin
    while X < Y do
    begin
        X2 := X + presnost;
        if (F(X) * F(X2)) <= 0 then
            writeln((X + X2) / 2);
        X := X2;
    end;
end;

Já bych řekl, že lineární rovnice má jen jeden kořen.

Ale budiž, toto ti teda najde první vyhovující hodnotu a když chceš hledat dál, tak tu funkci prostě zavolej znova s upraveným intervalem.

Je dost možné, že prostě nejde mít obsluhu údálostí v jiném modulu než v tom modulu svázaném s formulářem.

Svoje funkce můžeš volat stejně jako všechny ostatní. Pokud nejsou globální, tak před ně ještě napíšeš jméno modulu.

MojeFunkce
MojeFunkce parametr
MujModul.MojeFunkce parametr
...

Místo Range jsem napsal X. Parametr Evaluate je string. Proč nemáš nějaké proměnné definované nepoznám. Mně to připadá, že tu syntaxi jen hádáš.

Dej si do nějaké buňky tu funkci, podívej se co pak je ve .Formula a dělej to stejně. Hotovo.

Jo, a takhle samozřejmě vždycky doběhnout ty sleepy s původní hodnotou. Jestli chceš nějak reagovat na ty změny hned, tak můžeš místo sleepu zkusit třeba threading.Event jako "přerušitelný sleep".

Ten modul keyboard umožňuje definovat "hooky", které se spouští při nějaké události a běží v samostatném vlákně. Takže třeba nějak takhle:

doba_sviceni = 4
doba_zhasnuti = 6

def on_press(event):
    global doba_zhasnuti

    if event.name == "+":
        doba_zhasnuti += 1
    elif event.name == "-":
        doba_zhasnuti -= 1

keyboard.on_press(on_press)

while True:
    rozsvitit()
    time.sleep(doba_sviceni)
    zhasnout()
    time.sleep(doba_zhasnuti)

Excelovská funkce přece na první pohled není příkaz VBA.

Jestli chceš tu funkci vyhodnotit, tak by mělo jít toto:

X.Value = Application.Evaluate("COUNTIFS(A5:A15;""Poslat"")")

A jestli chceš té buňce nastavit funkci tak toto:

X.Formula = "COUNTIFS(A5:A15;""Poslat"")"

#1 Montezo
Před IDCLIP:hover ti chybí tečka.

#2 JerryM
Zase nevíš, co meleš.

1. Tak si nějaký pěkný mail napiš a pak se podívej na jeho zdroj. Když chceš pěkné formátování, tak ho musíš definovat.

2. Jestli to máš jako .HTMLBody = "x" a pak .Display, tak když to uděláš v opačném pořadí, tak by to mohlo přesmahnout to, co ti tam Outlook automaticky vložil, ale nevím. Kdybys chtěl zkoušet to vytvoření z jiné šablony, tak na to je metoda CreateItemFromTemplate.

Nemám to na čem vyzkoušet, tak konkrétněji poradit nedokážu. Možná dorazí ještě někdo jiný.

Ne, jen to nahraješ do repozitáře user.github.io a na adrese user.github.io je pak dostupný obsah toho repozitáře. Není to úplně "live", nějak se to na pozadí kopíruje, tak to nemusí být hned, ale dělá se to "samo".

https://pages.github.com

#7 remmidemmi
Mně ten původní požadavek trošilinku, fakt jen malinko, připadá, že Vašek chce nasadit antispam u sebe. Na co mu tohle jako bude?!

Application.Run by mělo fungovat, ale bez toho rovnítka.

Application.Run TEST

Přepínání mezi formuláři můžeš udělat skrýváním a zobrazováním. 

Me.Hide
X.Show

Ale praktičtější bude použít třeba MultiPage control a nastavováním jeho .Value určuješ, která page bude viditelná (a ve stylech jde nastavit, aby se v záhlaví nezobrazovaly ty záložky, pokud je nechceš)

h2 {
    .barvaq
    {

"Čisté" CSS takové zanořování neumožňuje. Pokud používáš nějaký preprocessor, tak to může být syntakticky správně, ale pak se ta definice týká tagu H2 zatímco v tom HTML to máš v P.

Tipuju, že by mohlo jít nějak jednoduše přepnout mezi základní a rozšířenou nabídkou, ale netuším jak.

Ale když v oblasti těch ikon klikneš pravým tlačítkem, tak by mělo jít ručně vybrat kontrolky, které v té nabídce chceš mít.

To není nic speciálního, je to "normální" for-in něco.

A to něco je ve formě A or B (výsledek výrazu je A, pokud toto není prázdné, a jinak B)

A to B je list [] (podobně jako [1, 2, 3]) a v něm je jeden prázdný dict {} (podobně jako třeba {"jmeno": "Josef", "email": "pepik@example.com"}).

Už před před renderováním můžeš c_data naplnit tak, aby tam vždycky něco bylo. Pokud to chceš řešit v šabloně, tak podobně jako v kódu.

Můžeš třeba tu kolekci ve foru definovat ORem (ne nutně s prázdným dictem, jde jen o princip): 

{% for c_item in c_data or [{}] %}
  ...
{% endfor %}

Nebo explicitně testovat, jestli tam něco je: 

{% if not c_data %}
  ...
{% else %}
  {% for c_item in c_data %}
    ...
  {% endfor %}
{% endif %}

A tak dál.