Anonymní profil gna – Programujte.com

Řešíš jen to "Cells[X]". Další operace pak jdou přes vrácený objekt.

property Cells[index: integer]: TCellProperty read GetCell write SetCell;

function GetCell(index: integer): TCellProperty;
pricedure SetCell(index: integer; value: TCellProperty);

Jako, že to nemáš v tom seznamu dostupných referencí? Tak dej procházet a přidej přímo soubor FM20.dll.

size_t beg = neco.find(':', 3);
size_t end = (beg != string::npos) ? neco.find(' ', beg + 1) : string::npos;
if (beg != string::npos && end != string::npos)
	string sub = neco.substr(beg + 1, end - beg - 1);

Nemaž příspěvky. Vypadám, že se bavím sám se sebou :D

K tomu dalšímu -- C++ umí regulární výrazy až od C++11, pro starší verze budeš potřebovat externí knihovnu.

Pro to nahrazování budeš muset načíst celý obsah souboru do paměti a po úpravách ho zase celý zapsat, nebo postupně z jednoho souboru číst a do jiného zapisovat. (Kdybys to chtěl dělat postupně nad jedním souborem, tak bys musel různě posunovat následující data a to by bylo na zbláznění.)

Vyhoď ten open, ten konstruktor to otevře.

Nebo použij konstruktor bez parametru a otevře to až open.

#3 JerryM
Myslím si, že kdyby do programu v OpenGL chtěl přidat ukládání obsahu svého okna, tak by dotaz formuloval hodně jinak. Ale jinak jo, třeba tohle by do toho cizího procesu mohl injektovat.

Pokud nejsi v tom adresáři, který čteš, tak při před název souboru musíš přidat cestu.

Ten soubor otevíráš dvakrát (konstruktor a open), takže se nastaví failbit a neprojde good.

Jop, to čtení odzadu by asi bylo lepší.

#12 peter
Už jsem myslel, že dementní nesouvisející příhoda nebude :)

Z těch výpisů je jasné, že to je string nebo něco, co vrací string jako svoji hodnotu. Nic tam není vidět, ale konverze neprojde, tak by tam mohly být neviditelné znaky. Jako třeba to LRM, kdyby ta funkce intlDate.format čistě náhodou byla něco jako Intl.DateTimeFormat.format, která ho tam jen v IE mívá...

Kdbyby šlo jen o to nějak to vyplodit, tak je to na jeden řádek.

string veta = "Zase jsme vyhráli, tentokrát těsně.";
string pozpatku = string.Join("", Regex.Matches(veta, @"\w+|\W+").Cast<Match>().Reverse());

Ale o to pravděpodobně v návaznosti na předchozí úkol nejde. Asi to máš po znacích projít a rozlišit slova a interpunkci.

string token;
List<string> casti = new List<string>();
for (int i = 0; i < veta.Length; )
{
	for (token = ""; i < veta.Length && Char.IsLetter(veta[i]); i++)
		token += veta[i];
	if (token != "")
		casti.Add(token);
	for (token = ""; i < veta.Length && !Char.IsLetter(veta[i]); i++)
		token += veta[i];
	if (token != "")
		casti.Add(token);
}
casti.Reverse();
string pozpatku = string.Join("", casti);

Předpokládám, že to uděláš inteligentněji.

Fraps a další fungují tak, že do procesu injektují vlastní kód a hookují vykreslovací funkce. Dnes je populární OBS, které je open source, tak se na to můžeš podívat. Jednoduchý multiplatformní způsob není.

#1 T_T
Mají komerční a open source verzi. Ta open source je zdarma - https://info.qt.io/download-qt-for-application-development

>> a = new Intl.DateTimeFormat().format(new Date());
"8/17/2017"
>> a.replace(/(.)/g, "$1,");
",8,,/,,1,7,,/,,2,0,1,7,"
>> a.replace(/./g, val => val.charCodeAt(0) + ",");
"8206,56,8206,47,8206,49,55,8206,47,8206,50,48,49,55,"

Pokud jsou to stringy, tak by to mělo fungovat. (špatně) 

var rozdel = "8:30".split(":");
var vysledek = rozdel[0] + (rozdel[1]/60);
// "8" + ("30"/60) => "8" + 0.5 => "80.5"

Nenapadá mě, jak by to zobrazovalo všechny hodnoty správně a padlo to až na tom výpočtu, ale problém bych hledal v té šílenosti s datem před tím.

Myslím, že bývá vidět, kde k té chybě došlo.

Pravděpodobně neplatný index.

#4 Jerry
Jo, něco takového myslí a neví, jak mapu zoomovat spolu s obrázkem. Napsal to hned na začátku.   

Kolekce nad polem už existuje. Jmenuje se ArrayList. Prvky se procházejí normálním forem (nebo se vytváří Enumerator) jen do využité velikosti. [zdroják]

Enumerable jen vytváří Enumerator, který vrací prvky po jednom. Standardní Where pro Enumerable, tak načítá jednotlivé prvky a testuje je zadanou funkcí (predikátem).

Nechápu o co se snažíš :)

Ten SyntaxError je proto, že mi tam chybí jedno +.

Problém s textem nechápu. Předpokládal jsem, že tam máš nějaké proměnné s číselnými hodnotami, se kterými nějak pracuješ. Z těch pak vygeneruješ název souboru jako string:

a = 45
b = 0.5
c = 0.52
d = 20
e = 0.51
f = 0.2
filename = "{}, {}, {}, {}, {}, {}.png".format(a,b,c,d,e,f)
...
im.save(folder + "/" + filename)

Tak si do toho cyklu dej. V čem je problém? Mimochodem clock nevrací reálný čas.

time_t start = time(NULL);
time_t end = start + 5;
for (time_t now = time(NULL); now < end; now = time(NULL))
{
	cout << "uplynulo " << now - start << "s, zbyva " << end - now << "s" << endl;
}

Ty si tam samozřejmě nedáš takhle čísla, ale ty proměnné, ve kterých je máš.

Obecně jde čísla převádět na stringy funkcí str, takže si ten název můžeš poskládat.

fname = str(1) + ", " str(2) + ".png"

Další možnost je funce str.format, která formátovací značky v řetězci nahradí hodnotami.

fname = "{}, {}.png".format(1, 2)

Když k ukazateli na strukturu přičteš její velikost, tak dostaneš ukazatel ukazující ZA tu strukturu, ne někam dovnitř. Zároveň nedostaneš ukazatel posunutý o X bajtů, ale o X těch struktur. (jako X * sizeof).

V té funkci máš TABLES * table_types, takže ten sizeof ti bude pořád vracet sizeof TABLES. Až to opravíš podle toho, co tam opravdu dáváš (pole ukazatelů na TABLE_), tak z toho velikost těch polí zase nedostaneš. A zdá se, že to ani nepotřebuješ.

K členům struktury se dostaneš tak jako vždycky "vnořením" do ní.

TABLES t, *p;
sizeof(t.radiation_radiation)
sizeof(p->radiation_radiation)

Jinak je na zjištění offsetu makro offsetof.

offsetof(TABLES, radiation_radiation)

Ale určitě to nepotřebuješ a jen na to zase jdeš nesmyslně složitě. Kdyby bylo jasnější o co se pokoušíš, tak by se dalo radit více.

Takhle je jen to 's' ukazatel na char. Zbytek je char. Je potřeba přidat hvězdičku i k těm dalším proměnným.

char *s, *pEnd, *pStart...

Máš tam logický and (&&), chceš bitový (&).

Všechny základní číselné typy jsou znaménkové. char je -128 .. 127. unsigned char je 0 .. 255.

Jestli s tím polem chceš různě operovat jako s textovým řetězcem i jako s polem bajtů, tak to můžeš podle potřeby vždycky přetypovat (pořád jsou to jen data v paměti, jen říkáš jak je interpretovat). Pokud to má být jen textový řetězec, tak prostě vyhoď to unsigned.

Nebylo by od věci napsat datové typy architekturu. Nebo aspoň, co je to za algoritmus.

Takže máš 255 různých čísel v rozsahu 0-254 a nějak tě napadlo, že to zhustíš na 2/3? :)

Takhle ušetříš jen pár (desítek) bajtů. Můžeš zvětšit ten blok tak, aby tam bylo dostatek opakovaných sekvencí pro klasickou kompresi, nebo data analyzovat a mít několik kódování pro různé typy sekvencí (řada hodnot s deltou na X bitů a tak).

V názvu té první funkce ti chybí i - __init__

#14 Radek Chalupa

Nevím co je to "příkaz v readfiles",

To by mohl být ten příkaz v té funkci hned na tím.

ale operátor sizeof použitý na jakýkoliv ukazatel ti vrátí...

To už mu hlucheucho napsal.

...dostaneš různé hodnoty právě podle sestavení aplikace, takže asi proto ty různé hodnoty.

Nebo proto, že je to někde pole a jinde jen ten ukazatel?

Hlavně nezapomenout reklamu, snad aspoň plní účel.

foreach (double (*soe)[10], DaysEarthSun) {
	... (*soe)[0]
}

No ten TkInter je právě jen na vytváření grafického rozhraní - okna, tlačítka a tak. V těch linuxových apkách by i TkInter měl fungovat.

TkInter pro Android není a asi nikdy nebude. Na učení Pythonu nemusíš tvořit grafické aplikace, ale pokud hodně chceš, tak můžeš zkusit třeba Kivy.

Úplně nahradit Android nějakou klasickou linuxovou distribucí by teoreticky šlo, ale rozhodně bych to nedělal, pokud přesně nevíš, co děláš. Na těch aplikacích jako Debian noroot, Linux Deploy, atd. není nic špatného, nejsou to jen napodobeniny, ale reálný userspace.

&i

To makro překvapivě funguje jako makro. Tam kde ho napíšeš je to jako bys napsal jeho obsah. Nevím k čemu by ti to tady bylo. Normálně z toho udělej to pole, jak psal Milouš.

Ten stupeň bude tím kódováním, ale ve zbytku máš prostě rozbité stringy. Asi jsi dovrtal ten sprintf z předchozího dotazu.

#1 Daniel
Jak si tu animaci představuješ? Nestačilo by prohodit obrázky?

https://jsfiddle.net/2qqxa5m9/

#2 peter
Ptal se na animaci.

#3 KIIV
To mě napadlo, ale na čemkoliv rozůmném by tady k zarovnávání nemělo dojít.

Pole struktur není problém a samotný ukazatel je jen adresa a můžeš si ho přetypovávat jak potřebuješ.

Ten hw, nebo překladač může mít nějaká specifika, ale v principu by to vždycky mělo jít. 

struct {
	byte a, b, c;
} pole[5];

pole[3].c = ...;

... (byte*) &pole ...

Kdyby se to zobrazovalo samo, tak bych ti neradil atributy vytahovat sám.

function rdump($root, $level=0)
{
	foreach ($root as $k => $v) {
		echo str_repeat(" ", $level) . "$k " . trim($v) . "\n";
		rdump($v->attributes(), $level + 2);
		rdump($v, $level + 4);
	}
}

rdump($detail);

Protože to je jen ukazatel. Ještě musí někam ukazovat, než přes něj budeš přistupovat k datům.

unsigned char *data = neco;

Instance se inicializuje v místě definice a ruší na konci bloku, ve kterém je definovaná.

Někdy se takhle kód dává do bloku právě pro to omezení platnosti/viditelnosti. A aby tam ten blok jen tak nevisel, tak ještě třeba do toho ifu.

Jinak máš pravdu, takhle jak to je, to tam je k ničemu.

Teď mi došlo, že to asi nechceš jen dumpnout. Pak je teda ještě možnost element[atribut].

SimpleXMLElement::attributes

Dělení intervalu i jump table překladač umí a podle efektivity použije. MSC je špičkový překladač a všechno, co tě napadne, už hodně chytří lidé řešili před tebou :)

Dneska jde hlavně o předvídatelnost a paralelizovatelnost kódu a data v cache. Bez toho jsou dnešní rychlé procesory ve skutečnosti trapně pomalé. Takže algoritmy a struktury. Tady nic moc nevymyslíš.

V inline assembleru ve VC nejde použít DW a spol.

Nebude to rychlejší, klidně to napiš v céčku.

Ale nevím, jestli se použije i pro vyhledání toho exáče, asi budeš muset celou cestu.

8. parametr - lpCurrentDirectory.

Mimochodem Firebird nedrží celou databázi v paměti a už vůbec ne jakési výstupní soubory. I kdyby ano, tak nevím, jak ti od toho pomůže import/export XML, (které stejně při velkém počtu záznamů bude větší), když nakonec pořád pracuješ s tou databází.

Jako přenositelný formát fajn, cokoliv jiného je nesmysl.

int data[2][2] = { {1,2}, {3,4} };

XMLDocument doc;
XMLElement *table, *row, *cell;

table = doc.NewElement("tabulka");
doc.InsertFirstChild(table);

for (int r = 0; r < 2; r++) {
	row = doc.NewElement("radek");
	table->InsertEndChild(row);

	for (int c = 0; c < 2; c++) {
		cell = doc.NewElement("bunka");
		cell->SetText(data[r][c]);
		row->InsertEndChild(cell);
	}
}

doc.SaveFile("test.xml");

table = doc.FirstChildElement();
for (row = table->FirstChildElement(); row; row = row->NextSiblingElement()) {
	for (cell = row->FirstChildElement(); cell; cell = cell->NextSiblingElement())
		cout << cell->GetText() << " ";
	cout << endl;
}

<tabulka>
    <radek>
        <bunka>1</bunka>
        <bunka>2</bunka>
    </radek>
    <radek>
        <bunka>3</bunka>
        <bunka>4</bunka>
    </radek>
</tabulka>

#3 Melamber777
Nic se neoznačuje samo sebou (WTF?) a k ničemu nepotřebuje další proměnnou a už vůbec ne ukazatele.

Každý proces bude mít vlastní roury a každá roura vlastní buffer. To je v pohodě. Communicate načte všechna data z stdout/err a počká na skončení procesu.

Problém je v tom, že zápis do roury se blokne, pokud v ní není místo. Jestli čekáš na nějaký signál o skončení toho zapisujícího procesu a až potom voláš communicate, tak se ho nedočkáš, protože bude viset v zápisu do roury, ze které nikdo nečte.

Nejjednodušší mi přijde prostě výstup přesměrovat do souboru.

Ukládá se to od aktuální pozice, takže když ten stream celý načteš, nebo přepíšeš, tak jsi na konci a už není co ukládat. Nevím, jestli Flask zaručuje, že ten stream bude writable a seekable. Pokud ano, tak se můžeš posunout zpátky na začátek pomocí funkce seek. Raději bych to testoval nebo editoval až po uložení.

#22 ondra.holub
Ve Windows tam taky může být cokoliv, ale to je tady úplně jedno.

A jako čekáš, že se ti to nějak udělá samo? Čtyři dny ti píšu, že ta asociace souboru je příkaz, který spustí ten tvůj program s parametrem určujícím soubor, přes který jsi ho spustil.

Ten můj příklad v OnInitCmdLine přidá nepovinný vícenásobný textový parametr (na tom názvu "document-file" nezáleží), takže o něm parser ví a nezařve a v OnCmdLineParsed se ten parametr uloží do vektoru m_filesFromCmdLine.

Pak někde dále v programu si ten vektor projdi a soubor(-y) otevři, jak potřebuješ.

Takže někde, kde už máš všechno inicializované (jo, možná na konci wxApp::OnInit) vem ten název souboru a když ho umíš uložit, tak ho musíš umět i načíst.

Ten soubor se nespouští. Spouští se program. V argv[0] je cesta k programu. Na dalších indexech jsou další parametry, jako třeba cesta k souboru, kterou jsi v open\command definoval, že tam chceš předat.

Windows jen spustí program s požadovanými parametry. Ve tvém případě dostaneš parametr s cestou k souboru. Nic víc. Je na programu, jak s parametry naloží.

wxApp ve wxWidgets parametry automaticky parsuje. V OnInitCmdLine se parametry definují a po úspěšném rozparsování se zavolá OnCmdLineParsed. (Nebo se při chybě v OnCmdLineError vypíše to "usage..." a program skončí)

Ten můj příklad v OnInitCmdLine přidá nepovinný vícenásobný textový parametr (na tom názvu "document-file" nezáleží), takže o něm parser ví a nezařve a v OnCmdLineParsed se ten parametr uloží do vektoru m_filesFromCmdLine.

Pak někde dále v programu si ten vektor projdi a soubor(-y) otevři, jak potřebuješ.

Ta funkce vrací složku, ve které je exáč. Jestli to potřebuješ jinak, tak si to uprav.

V těch chybových hlášeních vidíš, jakou cestu to generuje.

wxString icons = wxStandardPaths::Get().GetResourcesDir() + wxT("/icons/");
wxImage newDB(icons + wxT("document-new-5.png"), wxBITMAP_TYPE_PNG);

To je zase jen klíč v registrech, který Průzkumníkovi definuje ikonu toho souboru. Na funkci programu to nemá vliv.

Při spouštění dvojklikem je pracovní složka programu tam, odkud jsi ho spustil (kde je ten soubor, ne exáč). Takže tipuju, že problém bude v tom, že používáš relativní cesty k těm ikonám. Můžeš změnit pracovní složku, nebo používat absolutní cesty.

wxSetWorkingDirectory(...)
wxStandardPaths::Get().GetResourcesDir() + ...

Ještě jsem koukal, že v tom setupu máš namíchaný .fbmr a .fmbr. To .fbm ti asi funguje jen náhodou jako pozůstatek nějakých pokusů.

CreateProcess a ShellExecute spouští jiné programy, s tímhle to nemá co dělat. Při poklepání se nespouští žádný baťák, v tom setupu přece definuješ jako open\command ten tvůj program s parametrem "%1", který se nahradí cestou k tomu souboru.

Ve vxWidgets jsou podle dokumentace parametry programu ve wxApp::argc (počet) a wxApp::argv (data), ale ještě je tam parser parametrů, který ti háže tu chybu. Podle příkladů by řešení vypadalo nějak takhle:

void MyApp::OnInitCmdLine(wxCmdLineParser& parser)
{
    wxApp::OnInitCmdLine(parser);

    parser.AddParam("document-file",
                    wxCMD_LINE_VAL_STRING,
                    wxCMD_LINE_PARAM_MULTIPLE | wxCMD_LINE_PARAM_OPTIONAL);
}

bool MyApp::OnCmdLineParsed(wxCmdLineParser& parser)
{
    for ( size_t i = 0; i != parser.GetParamCount(); ++i )
        m_filesFromCmdLine.push_back(parser.GetParam(i));

    return wxApp::OnCmdLineParsed(parser);
}

To jsem se toho dozvěděl...

SELECT * FROM tabulka;

id  priznak datum
1   2       aa
2   2       bb
3   4       cc
4   4       dd
5   6       ee
6   6       ff

SELECT A.id,
       A.priznak,
       B.datum,
       A.datum
FROM   tabulka A,
       tabulka B
WHERE  A.priznak = B.priznak
       AND A.id = A.priznak
       AND B.id <> B.priznak;

id  priznak datum   datum
2   2       aa      bb
4   4       cc      dd
6   6       ee      ff

Další řádky budou

3  4
4  4
5  6
6  6

?

V tom setupu asi problém není. Vytvořil jsi asociaci, která při tom poklepání na soubor spustí ten program a jako parametr mu dá cestu k tomu souboru. (jako bys v cmd napsal "cestakprogramu" "cestaksouboru")

A až ten tvůj program pak křičí, že takovému parametru nerozumí a jaké parametry podporuje. A podle toho to nevypadá, že mu takto jde zadat soubor k otevření. Takže buď to jde jinak, nebo to nejde, ale každopádně je to záležitost toho rozpočtu.

A teď koukám, že tu funkci nemusíš psát externě, ale ještě to umí embedded assembler, že celá funkce bude v assembleru a ten se nebude optimalizovat.

__asm return-type function-name(parameter-list)
{    
  // ARM/Thumb assembly code
  instruction{;comment is optional} 
  ... 
  instruction
}
// return musis napsat explicitnem a k parametrum nemuzes pres jmeno

#4 Ovrscout
Minule psat, že je to armc v 5.04. Takže asi armcc z ARM Compiler 5.

#3 Jonáš
Jestli je to tenhle překladač, tak to vypadá, že vkládaný assembler je jakýsi "virtuální". Instrukce se můžou nahradit, registry jsou implicitně deklarované lokální proměnné a tak. Jako by __asm jen přepnul syntaxi, ale vlastně nepíšeš přímo stroják a optimalizuje se to pohromadě.

Úplně vypnout optimalizace asi nebude žádoucí, tak bych tu funkci napsat externě čistě v asm. A armasm by ti to neměl překopat.

Vkládaný assembler není součástí Céčka. Vždycky je to specifické rozšíření konkrétního překladače, tak se podívej do dokumentace ke svému překladači.

V GCC je na to volatile.

#include <map>
#include <sstream>
...
// treba string -> int
map<string, int> cache;
...
int deleni(int x1, int x2, int y1, int y2) {
	...
	stringstream ss;
	ss << x1 << "," << x2 << "," << y1 << "," << y2;
	string key = ss.str();

	// pokud klic v mape neni, tak se timhle ctenim i vytvori
	// v nasem pripade to nevadi, protoze ho tam stejne budeme vkladat
	vysledek = cache[key];
	
	// pokud byl klic vytvoren, tak s vychozi hodnotu
	// v nasem pripade intu tedy 0, kterou tam jinak nevkladame
	// takze nenulova hodnota je drive explicitne vlozena hodnota
	if (vysledek)
		return vysledek;

	vysledek = vypocet...

	cache[key] = vysledek;

A s čím chceš poradit? Máš to správně, jen doplň tu optimalizaci.

#19 Radek Chalupa
Ne, v tom je právě problém, na který Staon poukázal. NULLem se myslí nulový ukazatel a ne int.

Tak ne, to dělení uvnitř je blbost.

Nechce se mi nad tím přemýšlet, ale myslím si, že do toho prvního cyklu pro dělění podle Y můžeš rovnou hodit ještě dělení podle X a budeš to mít bez opakování.

Jinak na to ukládání předchozích výsledků je pohodlné použít std::map (ale myslím si, že to teda nepotřebuješ).

gcc a vc nejsou kompatibilní. armc neznám.

Tak to bych si tipnul, že to chceš pro MSVC. To by bylo dobré zmínit.

int i, x;

__asm
{
	mov eax, x
	mov i, eax
}

Uvedením standardu pro kompilaci jen přijdeš o nestandardní rozšíření. Jinak asm, __asm, __asm__ fungují stejně. Správně je třetí varianta, která by měla fungovat vždycky.

Chyba je jasná, ale nevím o co se pokoušíš. Co od tohodle čekáš? 

x = list(anyth)

Z toho kódu netuším, co chceš aby to dělalo, tak to nedokážu opravit. Celkově z toho mám pocit, že to půjde o hodně jednodušeji. Co je to za algoritmus?

Asi by nebylo težké podívat se, která z těch proměnných je null. Třeba getParameter vrací null, pokud parametr neexistuje.

#4 Honza228
Pokud ty metody voláš někde, kde to blokuje překreslování okna, tak se překreslí až potom. Zmínil jsi nějaké hlavní vlákno a netuším, co jsi čekal od sleepu, ale jestli toto běží v samostatném vlákně, tak něco děláš špatně. (A když sis myslel, že se ty metody nevolají postupně, tak nejspíš všechno.)

Konzole ve Windows má standadrně výšků 25 řádků a buffer 300 řádků.

Jde to změnit v nastavení okna - levé myšítko na ikonu vlevo nahoře, nebo pravé myšítko kdekoli na záhlaví okna.

Nebo příkazem mode:

mode con lines=...

Taky můžeš výstup programu přesměrovat do souboru:

mujprogram >soubor

Je tam verze se dvěmi a třemi parametry. Ty dáváš jen jeden.

První parametr má být ukazatel na pole znaků, do kterého se má načítat. Ty máš v prvním volání ipAddress, což sice je ukazatel, ale nikam neukazuje. V druhém volání máš filePathName, což je jen znak, ne ukazatel.

Na té stránce je i příklad. 

char name[256];
std::cin.getline (name,256);

Spousta začátečníků řetězcům jako ukazatelům na pole znaků nerozumí. To nevadí, protože je k ničemu nepotřebuješ.

std::string name;
std::getline(std::cin, name);

O bufferu to nic neví. Může testovat jestli je [buffer, buffer+velikost) v zapisovatelné paměti. Tam problém asi nebude. Taky to nenačte více, než o kolik sis řekl, takže to nikam jinam nic nezapíše a ani v tom problém nebude (pokud teda nezkoušíš více než těch 1000, co ten buffer teď má).

Ale jinak to "povědomí" má. Přesně zná velikosti reportu a musíš ho načíst celý, jinak to nevrátí nic.

Čtení v timeru je taky super na ladění :)

Jak píše hu, zkus nějakou hotovou knihovnu. A ten C# taky není težký.

#6 iridium
Buffer je pravděpodobně platný, problém bude v uvedené délce.

Ale jestli tam máš ještě španě CRC, tak nevím, jestli něco načteš.

Čekal jsem, že vim trochu znáš.

aktualni radek   :.!awk 'BEGIN{FS=OFS=";"} {print $4,$2,$3,$1}'
oznaceny vyber   :'<,'>!awk 'BEGIN{FS=OFS=";"} {print $4,$2,$3,$1}'
neprazdne radky  :g/./ .!awk 'BEGIN{FS=OFS=";"} {print $4,$2,$3,$1}'

nebo vsechno a osetrit to v awku
:%!awk 'BEGIN{FS=OFS=";"} /./{print $4,$2,$3,$1; next} {print}'

Systémové includy se normálně píšou do pičatých závorek #include <stdlib.h>.

Program se nepíše do stdafx.cpp. Při použití předkompilovaných knihoven v MSVC musí každý .cpp soubor začínat includem "stdafx.h".

Ten nullptr znamená, že místo NULL budeš psát nullptr.

Při chybě ReadFile je zjistit kód chyby pomocí GetLastError.

Nemám moc představu, co to má dělat, ale na jednoduché prohození bych to prohnal awkem: 

a;b;c;d

:%!awk 'BEGIN{FS=OFS=";"} {print $4,$2,$3,$1}'

d;b;c;a

#3 Kenvelo

To je snad ještě blbější, než originál.

Funkce rand generuje pseudonáhodné hodnoty a ten generátor jde inicializovat funkcí srand. Aby nebyly generované hodnoty při každém spuštění programu stejné, tak se při každém spuštění programu rand inicializuje funkcí srand pokaždé s jinou hodnotou. Jen jednou, při spuštění programu, a typicky aktuálním časem.

Takže jediné co je tady potřeba udělat pro oddebilněni, je hodit jeden srand na začátek programu a z tohodle ty srand-y vycházet. Původní autor nejspíš jen nepochopil něčí doporučení před randem použít srand. Jak už KIIV napsal...

Nevím, jestli by přebindování za běhu nějak šlo, ale "normální" řešení je prostě ten vertex nesdílet a mít ho několikrát s různými atributy.

#7 Kit
Pěkný.

O hlavu jí to neomlátí, protože to nejspíš je přesně to, co chtěl. Využití předchozích hodnot se samo nabízí a zase je to věc, nad kterou není potřeba přemýšlet. 

double mycos(double x)
{
	unsigned long f = 1;
	double sum = 0.0, p = 1.0;
	for(int i = 2, s = 1; i <= max2; i += 2, s = -s)
	{
		p *= x * x;
		f *= i * (i-1);
		sum += s * p / f;
	}
	return 1.0 - sum;
}

#30 Akan
OK :)

Teda x^0 / 0! = 1 / 1.

Neumíš napsat cyklus na násobky dvou a otáčení znaménka?

Jinak teda i tu první jedničku můžeš napsat jako další kroky, pokud půjdeš od nuly: 0^0 / 0! = 1 / 1.
To otáčení znaménka můžeš udělat násobením 1 nebo -1 a to zase můžeš spočítat podle kroku cyklu.

Takže úplně obecně takhle:

sum = 0;
for (i = 0; i <= max; i++)
    sum += (pow(-1, i) * pow(x, i * 2)) / fac(i * 2);

Milionkrát řešená věc, kterou by nějak měl zvládnout každý.

#12 Jerry
Dokonce aj v tom k překladači, o kterém je řeč!   

#19 ma ka
ahoj, má někdo vytvořený ten program?

To co jsem napsal je kompletní program. Data to čte ze standarního vstupu jako řádky čísel oddělených čárkou. Dělat to v Excelu je ptákovina. 

data.txt:
1,2,3,...
4,5,6,...
...

python3 program.py <data.txt

Pro více adres to stačí opakovaně spouštět. 

./generujadresy | while read IP; do ./skript "$IP"; done

Na timeout můžeš použít socket.settimeout, nebo select.select.

const char __code *p = pole;